Trutnov – K 1. lednu 1964 nastoupil na Střední lesnickou technickou školu a Lesnickou mistrovskou školu v Trutnově jako čtvrtý její ředitel lesní inženýr Vlastimil Zelený.
Velmi úspěšný, ambiciózní manažer, za jehož šestileté éry (19641970) zaznamenalo lesnické školství v Trutnově nebývalý rozmach. Tehdy ve škole zavládla tvořivá dělná atmosféra a iniciativnost u pedagogů i studentů, mládežníků. Došlo k modernizaci vyučování, rozvoji studia při zaměstnání, školního polesí, mezinárodních styků s lesnickými školami nejen socialistických, ale kapitalistických států, k důstojné oslavě 20 let školy (19451965), k vydání dvoudílného almanachu s adresářem absolventů.
Profesoři školy jako první v Evropě zorganizovali I. mezinárodní soutěž lesnické všestrannosti žáků a seminář profesorů středních lesnických škol z devíti evropských zemí v září 1967 v Trutnově. Díky výrazným a viditelným úspěchům, činorodosti profesorů i studentů školy se začali zajímat o dění na trutnovské lesárně i novináři a také učitelé školy zdařilé výsledky propagovali v tisku, rozhlase i televizi a škola se tak dostávala do širšího povědomí v Československu i v zahraničí. Završením a potvrzením úspěšného všestranného rozmachu lesnické školy v tomto období bylo,že prezident ČSSR Ludvík Svoboda k 1. květnu 1968 za Pražského jara propůjčil kolektivu SLTŠ Trutnov za příkladné plnění pracovních úkolů vyznamenání Za vynikající práci (30. 4. 1968, diplom podepsal ministr školství Vladimír Kadlec). Šlo o vůbec první státní vyznamenání pro střední lesnickou školu v Československu, nemýlímli se.
Vlastimil Zelený, narozený 14. ledna 1925 v obci Blatiny, v okrese Nové Město na Moravě a zesnulý dne 21. září 2005 v České Třebové v okrese Ústí nad Orlicí, absolvoval Reálné gymnasium v Novém Městě na Moravě. Ato v letech 19461950 obor lesnictví na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. Tam pracoval i jako vědecká pomocná síla na entomologii. Od1. 5. 1955 až do důchodu v roce 1985 prošel řadou řídících funkcí v lesním hospodářství a ve středním a vysokém lesnickém školství v Československu. Za to vděčil nejen svým nesporným schopnostem, ale i členství v KSČ od roku 1956, které mu umožnilo dělat politickou kariéru. Působil ve funkci ředitele LOU v Jemnici na Moravě (19601963) a od 1. 1. 1964 do 15. 2. 1970 řediteloval na SLTŚ a LMŠ v Trutnově, kde prožil složité období po Srpnu 1968 i v době normalizace. Ta nemilosrdně postihla jeho i celou rodinu. Vždyť jako zvolený předseda OV KSČ v Trutnově od začátku srpna 1968 do 31. května 1969 byl v centru politického dění a tehdy se velmi statečně a charakterně angažoval. Pamětníkům jsou známé události tohoto období po Srpnu 1968: prohlášení Trutnova pro okupanty „za mrtvé město", svržení sovětského tanku 415 před budovou ONV Trutnov v 10 hodin ve čtvrtek 22. srpna 1968, vydávání osmi zvláštních čísel novin Krkonošské pravdy od 23.8. do 28.8. 1968. Ale i účast ředitele Zeleného na mimořádném XIV. „Vysočanském" sjezdu KSČ dne 22. srpna 1968 v továrně pražské ČKD ve Vysočanech.
Z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219 delegátů, mezi nimi i 14 členná delegace komunistů z Trutnova vedená ředitelem naší školy, od té doby považovaná za centrum pravicového oportunismua kontrarevoluce.
Po Srpnu 1968 snad všichni zaměstnanci školy i školního polesí odmítli invazi a sovětskou okupaci. Po nástupu neostalinistů a brežněvovců byl předseda OV KSČ Vlastimil Zelený jako první vyloučen z KSČ, k 15. 2. 1970 zbaven funkce ředitele školy a zůstal bez práce. Napsal asi 50 žádostí o místo lesníka, ale marně. Nakonec se uchytil jako nekvalifikovaný silniční dělník na Trutnovsku, posléze si kvalifikaci doplnil, a po 15 letech od správy silnic odešel s podlomeným zdravím do důchodu (1985).
Po Listopadu 1989 Vlastimil Zelený nereagoval na nabídku vrátit se ke své práci ve škole i do lesa či znovu vstoupit do politiky. Pedagogický sbor školy z iniciativy nového ředitele školy J. Sixty rehabilitoval všech 20 vyloučených studentů SVLŠ Trutnov za účast na protikomunistické demonstraci v únoru 1948 na náměstí i na majálesu 1949 včetně rehabilitace po srpnu 1968 perzekvovaného ředitele Vlastimila Zeleného.
Ten se po celý život věnoval zdokonalování v cizích jazycích,v angličtině, němčině, ruštině, literatuře (člen Klubu Společnosti bratří Čapků v Trutnově), filatelii a skautingu – Junáku ( člen čestného Svojsíkova oddílu). Napsal tři pozoruhodné publikace o lesnickém vzdělání v Československu (1967), ve Švýcarsku (1968) a v Rakousku (1970).
Inženýr Vlastimil Zelený zesnul dne 21. září 2005 ve věku 80 let v České Třebové,kam se v roce 2004 z Trutnova po 40 letech odstěhoval k synovi Daliborovi, železničnímu inženýrovi, někdejšímu generálnímu řediteli Českých drah. Jubilant Zelený byl příkladem velmi vzdělaného, kulturního, charismatického lesníka a pedagoga, který se ( jako mnoho jiných s podobným osudem) stal obětí komunistické nenávisti a totality, jež zmařila a zdevastovala tvůrčí a duchovní potenciál statisíců intelektuálů v Československu, z nichž mnozí po Srpnu 1968 emigrovali do svobodnějšího světa.
