Byznys
Petr Havel
Tendry, které Lesy České republiky (LČR) vyhlásily na přibližně 90 procentech spravovaných ploch, se týkají 108 lokalit a jsou vypsány na dobu až deseti let. Poprvé v historii zakázek pro státní podnik je v podmínkách výběrových řízení zachován soulad mezi lesním hospodářským celkem, lesním hospodářským plánem a dobou trvání zakázek.
Tendry tak budou vypisovány na rozdílná časová období, přičemž platnost prvních smluv začne 1. ledna 2011.
„Rozdílná časová období přinášejí záruku kontinuální práce v lesích i v případech, že by některé firmy smlouvy nedodržely. Prvním lednem 2012 dojde k nastavení systému tak, že každý další rok se bude soutěžit o jednu desetinu územních jednotek, které spravujeme,” tvrdí mluvčí Lesů Zbyněk Boublík. Takový systém preferovali přitom i podnikatelé sdružení v Konfederaci lesnických a dřevozpracovatelských svazů. Podnikatelé také v průběhu diskuzí před vyhlášením tendrů chtěli zvýšit podíl zakázek na lokalitě „P”, kdy si dřevo vytěžené v rámci zakázek prodávají smluvní partneři LČR sami, bez účasti státu. V předchozích tendrech si totiž přibližně polovinu dřeva obchodovaly státní lesy. V nových výběrových řízení je ale podíl zakázek na lokalitě „P” stoprocentní -a především to se stalo předmětem zdrcující kritiky nejnovějších tendrů.
Diskriminace malých podnikatelů
Jako první vystoupili proti podmínkám tendrům lidovci, podle nichž zveřejněné podmínky vyhovují pouze velkým firmám a vytvářejí potenciál pro diktát velkých společností vůči malým. Změny v tendrech ve prospěch malých a středních podniků požadoval následně i hejtman jihomoravského kraje Michal Hašek a řada nevládních organizací působících na tuzemském trhu s dřevem včetně České asociace podnikatelů v lesním hospodářství. Podle ní požadavky na kvalifikaci uchazečů „omezují hospodářskou soutěž a poškozují malé a střední firmy”. Výběrová řízení naopak podpořil ministr zemědělství Jakub Šebesta. LČR totiž podle jeho slov postupovaly při tvorbě podmínek tendrů podle výsledků memoranda mezi Ministerstvem zemědělství a dřevozpracovatelských svazů z roku 2007.
„Lesy tedy naplnily dlouhodobé zadání a já považuji princip těchto tendrů za správný,” říká Šebesta.
Principem memoranda bylo přitom nalezení nejvýhodnějšího modelu obchodu se dřevem a z toho plynoucích tendrů na další léta - a výsledkem bylo doporučení vypisovat tendry na lokalitě „P”. Přesto ale Šebesta kritice částečně ustoupil. „Abychom zachovali přístup malých a středních firem ke dřevu, dohodl jsem s ředitelem Lesů Svatoplukem Sýkorou, že deset procent dřeva bude obchodováno na veřejných trzích,” dodává ministr. To však v praxi není změna podmínek smluv, jak tvrdí některá tuzemská média. Prodej oněch deset procent dřeva bude totiž podle Boublíka zakotven až ve smlouvách s vítězi tendrů. Veřejnými trhy má být podle jeho slov elektronická aukce nebo komoditní burza. I podle exministra zemědělství Petra Gandaloviče by měla být část dřeva rezervována pro regionální zpracovatele. „Nemyslím si ale, že by se tak mělo stát prostřednictvím elektronických aukcí,” podotýká Gandalovič.
Malí mohou kupovat jinde
Fakt, že tendry vyhovují svým zadáním větším lesnickým a dřevařským firmám, nepopírá ani Jan Mičánek, předseda představenstva největší tuzemské společnosti v oboru, společnosti LESS. Menší firmy ale podle něj výběrová řízení neohrožují. „V Česku se ročně těží zhruba 17 až 18 milionů krychlových dřeva, zakázky od LČR představují ale jen něco přes sedm milionů kubíků. Když nebudou chtít menší firmy kupovat dřevo od vítězů tendrů, mohou je bez problémů koupit jinde,” podotýká Mičánek.
Lesy navíc prodávají napřímo dřevo ze svých vlastních závodů, přičemž objem těžby z těchto podniků činí téměř deset procent produkce státního dřeva. Naopak aukce a burzy menším zpracovatelům dřeva zřejmě příliš nepomohou. Firmám jde totiž o to, nakoupit dřevo co nejlevněji, soutěže v rámci burz a aukcí ale ceny zvyšují.
Obavy z vyšších cen nakupovaného dřeva jsou fakticky největším důvodem kritiky tendrů. Zatímco od státu bylo totiž v praxi možné za různé protislužby nakoupit dřevo levněji, od firem, které vyhrají výběrová řízení, budou muset menší firmy nakupovat za tržní ceny.
Ekologové vstupují do hry
Tendry LČR nicméně napadají i ekologické organizace, například Hnutí Duha, Zelený kruh či Český svaz ochránců přírody. Podle Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha nebudou velké podniky - smluvní partneři LČR - cítit žádnou odpovědnost za obhospodařovaný les. „Rychlý zisk je pro velké soukromé společnosti na prvním místě, takže dostane přednost před zdravým hospodařením,” tvrdí Bláha. Také podle Václava Izáka, místopředsedy Českého svazu ochránců přírody, budou „dřevařské firmy ve snaze o rychlý zisk poškozovat lesy holosečným kácením a podobnými praktikami”. Tomu ale může věřit jen neinformovaná veřejnost.
Podle zákona totiž musí při hospodaření v lesích dodržovat všichni soukromí i státní vlastníci takzvaný lesní hospodářský plán, který nadměrnou těžbu dřeva a poškozování lesa neumožňuje. Zmiňovaný plán se navíc tvoří za účasti ekologických organizací. Navíc v případě LČR je vlastníkem lesních pozemků stát, takže o tom, co se kde bude těžit a v jaké míře, nerozhodují firmy, které zajišťují zakázky.
Přece jen rizika
Vypsané podmínky výběrových řízení nicméně podle dosavadních analýz skýtají skutečně jedno riziko, na které částečně upozornila Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství a o němž mluví i Mičánek. Kupodivu jde o formulaci, která naopak výrazně nahrává malým firmám.
Tendry totiž podle zadávací dokumentace umožňují, aby bylo možné v případě, kdy nemůže soutěžící firma splnit všechny kvalifikační předpoklady (například objem obratu), přičíst kvůli splnění podmínek ke svému obratu potřebnou sumu od libovolného subdodavatele. Problém tkví v tom, že podle zákona by měl subdodavatel dodat jen částku v „chybějícím rozsahu”, jenže tendry připouštějí přičíst veškerý obrat příslušného partnera. Takovým partnerem může být sice třeba velká lesnická firma, ale také třeba banka nebo ČEZ. To může v praxi vést k úplně opačnému extrému. Stačí totiž, aby si sedm malých firem sehnalo dostatečně silné „subdodavatele” a následně obsadilo sedm prvních míst v území, kde je vyhlášeno výběrové řízení. V tom případě se nemusí k zakázkám LČR naopak dostat velké lesnické firmy vůbec - a nebo právě jenom jako subdodavatelé.
O autorovi: PETR HAVEL, autor je agrární analytik
