Zdroj: Šumperský a Jesenický deník
Datum: 06.09.2007
Autor: Martin Míček
Rubrika: Šumpersko a Jesenicko / čtenář - reportér
Jeseníky jsou lesnatým pohořím a Chráněná krajinná oblast Jeseníky dokonce představuje nejlesnatější CHKO v republice - lesy zde pokrývají osmdesát procent území. Přes velkou plošnou výměru i slušnou zásobu dřevní hmoty na hektar nelze říci, že by to les měl v Jeseníkách jednoduché. Takzvanou potenciální přirozenou vegetaci Jeseníků v minulosti tvořily smíšené lesy, převážně jedlobukové. V minulých desetiletích byly lesy pod výrazným tlakem průmyslových imisí, vážně je poškodila také nevhodná změna struktury a druhového složení či velkoplošné holoseče, eroze i hustá síť ne vždy správně volených lesních cest. Ani odsíření elektráren koncem devadesátých let zásadní zlepšení nepřineslo. Zejména na návětrných severozápadních svazích hor došlo totiž ve vyšších polohách za spolupůsobení klimatu k takovým změnám v chemismu půdy, že je tam dnes obnova lesa velice obtížná. Navíc stoupající emise oxidů dusíku z rostoucí automobilové dopravy hrozí opakováním situace. Také vysoký spad dusíku obecně způsobuje nevyrovnaný příjem ostatních prvků a živin, dřevo nevyzrává a častěji se láme. Rovněž vysoké stavy jelení zvěře zejména v osmdesátých a první polovině devadesátých let lesu škodily. Přemnožená zvěř ničila mnoho listnatých dřevin.
Problém je závažný doposud, protože na rozdíl od Beskyd, kde se predátor v podobě vlka vrátil, v Jeseníkách stále chybí. Závažným faktem je i drsné klima hor a chudé silikátové horniny, které nevedou k tvorbě přirozeně bohatých a odolných půd. V současné době je velkým a dlouhodobým úkolem jak zvyšování podílu listnatých a smíšených porostů, tak zlepšení jejich prostorové struktury (podpora keřů, jednotlivých stromových i bylinných pater, věkové a výškové různorodosti porostů) a zvyšování schopnosti lesa zadržovat vodu. Mezi zásadní ohrožení lesů v současnosti patří klimatické změny. Letní vedra nesvědčí ani jarním výsadbám, které mohou zcela zničit, ani vzrostlým porostům. Vedou k ochuzování lesních půd. Prudké přívalové deště pak mohou jak vymývat důležité živiny, tak zvyšovat kyselost půd a aktivovat nebezpečné kovy (například hliník). Ani rostoucí nároky turistiky (požadavky na nové sjezdovky, rozšiřování stávajících, nová výstavba a podobně) tlak na lesy nesnižují, spíše naopak. Hrozbou se ve žhavých letních vedrech mohou stát i lesní požáry. Málokdo z běžných návštěvníků lesa si při rozdělávání ohně na místě zcela nevhodném uvědomí, že podpovrchový požár krátká přeháňka neuhasí a ztrouchnivělé kmeny mohou doutnat celé týdny, že pryskyřice v jehličí je hořlavinou druhé třídy. Situaci by pomohlo více zabezpečených povolených veřejných tábořišť, ale zejména větší odpovědnost všech návštěvníků lesa. Lesy jsou naším společným bohatstvím a trávíme v nich nezřídka většinu své letní dovolené. Měli bychom si jich tedy vážit a odpovídajícím způsobem se v nich chovat.