Jan Gazdík
Území na Šumavě, kde pramení druhá největší česká řeka, se neodvratně mění z nádherné přírody v „mrtvý” les. Může za to lidská činnost, orkán a hlavně kůrovec. Správci národního parku se přou s dřevaři, zda se v oblasti má či nemá kácet.
Kvilda - Oblíbené místo generací turistů, šumavské Prameny Vltavy, usychá. Kůrovec napadl při jarním rojení několik desítek dvousetletých smrků, které zřejmě ještě letos uschnou. Z Pramenů Vltavy se rychle stává „mrtvá” krajina.
Lidé mají podle ředitele Národního parku Šumava Františka Krejčího jednu z posledních možností vidět Prameny Vltavy v téměř původní, mnohasetleté podobě. Hranice polomů, odumřelých stromů a kůrovce se přiblížila k prameništi druhé největší české řeky na několik desítek metrů. Když uschne les, v němž Vltava pramení, vyschne i původní vodní zdroj této řeky?
„Když říkám, že stromy na východním svahu Černé hory uschnou, tak to ještě neznamená, že vyschne i Vltava,” uklidňuje ředitel Krejčí. Voda by podle něj z oblasti poblíž Kvildy zmizela jen tehdy, pokud by do lesa najela těžká technika a kůrovcem zasažené smrky by se začaly těžit. Hydrobiolog Jaroslav Vrba mu dává za pravdu. Půdní režim pramenů by se těžbou narušil natolik, že by zmizely.
Prameny likvidují lidé i Kyrill V Česku je jen málo tak podmanivých míst. Z východního svahu šumavské Černé hory zarostlého dvousetletými původními smrky a unikátními rostlinami zurčí desítky pramínků průzračné vody. Ty se sbíhají v druhou největší tuzemskou řeku Vltavu.
Tahle idylka už nebude dlouho trvat. Následky loňského orkánu Kyrill, neuvážené těžby dřeva v minulých letech až k samé hranici první zóny národního parku, ale i nálet kůrovce změní brzy toto zelené údolí v les uschlých stromů.
Červené tečky „odsouzenců” Ředitel národního parku Krejčí ukazuje na smrky, které pamatují ještě napoleonskou bitvu u Slavkova (1805).
„Na první pohled vypadají zdravě, ale když jejich povrch prozkoumáte zblízka, zjistíte, že je napadl kůrovec. Již brzy - některé možná už letos - odumřou,” odhaduje Krejčí.
Ještě před třemi lety území zvané Prameny Vltavy o rozloze 500 hektarů kůrovci odolávalo. Hmyz po vyrojení napadl pouze jedenáct smrků. Letos mu jich podlehlo už přes třicet, všechny jsou označeny červenou tečkou. Takže už při pouhém porozhlédnutí po otečkovaných smrcích nám není při pomyšlení na příští podobou Pramenů Vltavy do smíchu.
„Nemám radost. Beru to ale tak, že jedna etapa několikasetleté historie pramenů končí a jiná začíná. Ostatně neméně dramatická. Dříve či později, jako už nejednou v historii Šumavy, musela podobná změna přijít,” vysvětluje Krejčí.
Původní horské smrčiny jsou svět sám pro sebe Správa parku se snaží přeměnu unikátního místa, kde pramení Vltava, ve strašidelně vyhlížející les soušek všemožně oddálit odchytem či trávením brouka. „Jde ale o předem prohraný boj,” dodává šéf parku. A s napětím očekává jiný „zápas”. Správa parku se totiž rozhodla, že Prameny Vltavy ponechá svému osudu, takže odumřelé velikány nebude kácet a nehodlá ani nijak násilně zasahovat do života ojedinělého prameniště. Původní horské smrčiny jsou podle vědců svět sám pro sebe. Tohoto pravidla se drželi i staří lesníci. Ti prý navštěvovali nejvyšší polohy, kde rostou smrčiny, jen kvůli tomu, aby poznávali přirozený vývoj lesa, a nikoliv pro těžbu dřeva.
Podle Jaroslava Vrby z Biologického centra Akademie věd se zdánlivě mrtvý a odumřelý les bez necitlivých zásahů člověka sám rychle obnoví.
Návštěvník pramenů zažije šok „Ve stínu odumírajících veteránů doslova číhají mladé smrky, buky, trávy a mechy, které bleskově vyjedou nahoru. A suché stromy jim svým stínem i rozpadajícími se kmeny ještě pomáhají,” říká Vrba.
Naopak, k ekologické katastrofě a vyschnutí pramene Vltavy by podle něho vedla těžba napadených stromů. Lesy Pramenů Vltavy se mají stát časem ještě malebnější než dnes. Jakkoliv v prvním období (možná už letos či napřesrok) zažije návštěvník nejspíše šok.
„Ten pohled na mrtvé staleté smrky může na někoho působit strašně až depresivně,” připouští hydrobiolog Vrba.
Komu se líbí mrtvý les?
V diskusi kolem „kácení či nekácení” lesů napadených kůrovcem v chráněných oblastech Šumavy znějí téměř vždy ostřejší argumenty i silné emoce. Ještě více to pak platí o Pramenech Vltavy.
Ostatně už když jsme k nim vyrazili v terénním vozidle národního parku, nesli tento „výstřelek domnělých bafuňářů” turisté velmi nelibě.
„Když správě parku nevadí, že už i prameny dopadnou tak katastrofálně jako lesy kolem Březníku u Modravy, tak s tím nic neuděláme. Mně osobně na tom ale nic neimponuje,” říká šéf odboru lesního hospodářství a ochrany přírody Lesů ČR Ladislav Pulpán.
Doporučuje odumírající stromy zbavit kůry a chemicky ošetřit. Kroky vedení šumavského parku srovnává s pštrosí politikou, která nahrává přenosu kůrovce do dalších šumavských rezervací.
Málo vídané proměny Ředitel Krejčí však trvá na svém. A má dokonce ještě odvahu zvát turisty k pramenům. „Drama” proměny původního a prastarého šumavského lesa s jeho unikátním ekosystémem, jež se tam podle něj dnes odehrává, mohou prý lidé spatřit jen ojediněle.
„Nerad přeháním, ale nabízí se nám nevídaný zážitek z bouřlivého vývoje v přírodě,” říká Krejčí.
Neriskuje nicméně ředitel až příliš s českým kultovním místem?
„Ví, co dělá,” říká ekolog Bedřich Moldan, ředitel Ústavu pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově.
