Chápu, že v národě masírovaném čtyřicet let bolševickou propagandou jsou katolická církev a šlechta oblíbeným terčem útoků nevzdělanců neznajících fakta. Lesy i další majetek bych raději dal oběma institucím, než je nechal napospas státu. Kníže Schwarzenberg je vzorem lesního hospodáře.Některé šlechtické rody se už dočkaly a v restituci získaly původní majetek, vlastnictví římskokatolické církve vinou zákonodárců hlavně z řad ČSSD a KSČM chátrá. Kdysi jsem byl na výletě v Hukvaldech pod Beskydami, kde se nachází největší hradní zřícenina na Moravě , ale to jen tak mimochodem. Zdejší lesy kdysi patřily arcibiskupství olomouckému, a já v nich potkal lesníka. Říkám si, poškádlím ho a povídám „Pozdrav Pánbůh, až to dají církvi zpátky, tak se takto budete zdravit, ne." Jeho odpověď mně překvapila: „Už aby to bylo pane, už aby to arcibiskupství dostalo zpátky. Víte já jsem z lesácké rodiny, v lesích pracoval můj otec i děda. A oba ještě sloužili pod arcibiskupstvím a nemohli si to vynachválit. Páteři se o lesy starali, zatím co rudí je akorát plundrovali," řekl.
Později jsem jednou poslouchal Radiožurnál, pořad s publicistou Vládou Kučerou o restitucích. Zavolal tam nějaký hajný z Lesů České republiky z jižních Čech a ten si nebral servítky, řekl, že z toho bude mít průšvih, ale, že je mu to jedno. Les, který měl na starosti, sousedil se schwarzenberským polesím. A on si tam chodil odpočinout jako onen švec v pohádce Pyšná princezna do země krále Miroslava. Říkal, „u Schwarzenbergů, se těžbou nedrancují lesy, s kůrovcem se bojuje okamžitě a jejich lesní správa je vynikající. Takže je dobře, že jim to dali zpátky." Sám jsem loni navštívil schwarzenberské lesy v okolí rakouského Murau a na první pohled bylo jasné, že se ně starají zkušení odborníci, byly nádherné. Schwarzenbergové se vůbec u Jihočechů těší velké oblibě Jednou jsme tahle s kolektivem v českobudějovické hospodě U Toncarů rozebírali kůrovce na Šumavě a jeden kamarád řekl, „schwarzenberské hajné na ně, na ty takzvané ochránce přírody, to byli mistři, kteří těm lesům rozuměli." No ale pojďme od hospodských povídaček k serióznějšímu vyjádření. Otec teologa Karla Skalického rovněž Karel byl lesním inženýrem na panství hlubockých Schwarzenbergů a po zestátnění majetku této větve tzv. Lex Schwarzenberg byl smutný, při procházkách bývalými knížecími lesy jenom konstatoval, „Tohle by se knížete pána nestalo," čímž myslel naprosto devastační těžbu lesa a ničení lesních cest těžkou technikou za komunistického režimu. Bývalému ministru zahraničních věcí Karlu Schwarzenbergů nelze upřít jedno: „Je výborným lesním hospodářem, a je pravdou, že jakmile jeho hajný nahlásí strom postižený kůrovcem, okamžitě vyrazí na místo parta dřevorubců. Bohužel u státních lesů to tak často nefunguje, proti kůrovci se zasahuje pozdě a výsledkem pak jsou zbytečně vykácené kusy lesa. Na základě faktů jsem pro, aby lesy přešly do rukou šlechty a církve, které byly vždy na rozdíl od státu, slušnými vlastníky.
