Jana Paštiková
VENDRYNĚ / Vrch Prašivá u obcí Vendryně a Nýdek bude mít možná brzo přívlastek stejný jako nejvyšší hora Beskyd – Lysý.
Jablunkovská lesní správa se rozhodla, že kvůli kůrovci musí velkou část lesa vytěžit. Jenže lidé se bojí. „Pokud zmizí z vrchu stromy, budeme mít pitnou vodu?” ptají se. Už teď jí je totiž málo. Radní se navíc rozčilují, že těžká lesní technika ničí místní silnice a malé mosty, které nejsou postaveny na takovou zátěž. K jejich následné opravě se správa nehlásí.
„Postrádáme ze strany lesní správy lidský přístup k celému problému. I když jsme na obecním úřadě jednali s jejími zástupci i s lidmi z těžební společnosti, k žádným konkrétním závěrům, jak to bude s vodou a se spoluúčastí na opravách komunikací, jsme nedošli,” konstatuje místostarosta Vendryně Bohuslav Raszka.
Obavy lidí jsou podle něj oprávněné. Pro dvě třetiny Vendryně je vrch Prašivá zásobárnou pitné vody. „Samozřejmě víme o zásadním zdroji pitné vody na Prašivé a rozhodně neděláme naschvál nic, co by ho mohlo poškodit,” tvrdí šéf Lesní správy Jablunkov František Lipowski. Jenže dlouhodobé sucho a působení václavky způsobilo, že se tady lýkožrout smrkový silně přemnožil. „Jako vlastník lesů jsme proto ze zákona povinni jeho dalšímu šíření zabránit. Vytěžit napadené stromy a klást návnady na jeho odchyt. Pokud se podaří vliv kůrovce snížit, a to nejen na Prašivé, pak budou i těžby co do umístění a intenzity mnohem menší. Holiny do dvou let zalesníme odpovídající dřevinnou skladbou,” vysvětluje Lipowski.
Čí povinností však bude dát do pořádku poničené komunikace, až těžba skončí? Obecní rozpočet na to podle místostarosty Raszky rozhodně nemá. Lesní správa Jablunkov jakožto státní podnik řádně platící daně má právo využívat veřejnou cestní síť. Navíc na jejím teritoriu je minimálně jedna třetina lesů v rukou soukromých vlastníků, kteří taktéž využívají k odvozu těžkou techniku. Takže je velmi problematické dokazovat, že tuto síť ničí jen kamióny přepravující státní dřevo a náklaďáky jiných subjektů nikoli. „Nicméně chápu, že v oblasti Nýdku, Vendryně je pohyb kamiónů s dřívím nebývale silný a z lidského hlediska se to místním nelíbí. Ale jakým jiným způsobem máme vytěžené dřevo z lesa odvézt na pily?” klade otázku Lipowski. Nicméně dodává: „Jakmile dojde k utlumení těžby, potom investujeme více prostředků do oprav poškozených cest.”
Podle právníka Ekologického právního servisu Petra Kužvarta má samozřejmě státní podnik právo veřejné komunikace používat, ale v souladu s jejich stavebnětechnickým provedením. Čili jeho mnohatunová vozidla nemohou jezdit po mostech s mnohem nižší únosností nebo po cestách, které na velkou zátěž nejsou stavěné.
„Obec musí písemně uplatnit náhradu škody u toho, kdo komunikace neúměrně užíval. Vše však musí řádně zdokumentovat, nejlépe si pozvat k posouzení dopravního specialistu, aby se dotčené společnosti z problému potom nevyvlékly. V tomto případě bych náhradu škody uplatnil u všech tří subjektů, lesní správy, vlastníka lesa i těžařské firmy. Záleží totiž na tom, jak mají mezi sebou postavené smlouvy,” uvedl Kužvart.
Za kritickou situaci s kůrovcem může hlavně smrková mánie z dávné minulosti. Nyní se proto lesníci snaží les přeměnit, čili sázet odolnější druhy stromů a napadené smrkové porosty vykácet. I na Prašivé časem porostou dřeviny, které budou „kopírovat” les, který by tady stál, pokud by zde již po staletí nehospodařil člověk. Například smrk nyní sází jablunkovská lesní správa pouze jako vyplňující dřevinu, převažují buky, jedle, javory.
„Situace s kůrovcem konkrétně na Prašivé je opravdu zoufalá a nicnedělání s tímto problémem je vůbec nejhorší, co si dovedeme představit. Stačí se dnes podívat na lesy kolem Velké Rače, či na lesy ve Vysokých Tatrách na Slovensku, nebo na lesy Šumavského národního parku, kde liknavý přístup majitelů vedl k dnešní skutečné katastrofě na obrovských plochách,” podotkl ještě Lipowski.
