Ekologové v souvislosti s prevencí ničivých povodní upozorňují na obnovu lužních lesů. Dříve rozlehlé ekosystémy v širokém pásmu okolo řek jsou totiž kromě výskytu vzácných rostlin a živočichů důležitým prostředím pro absorpci vody. V České republice se jedná již o vzácná místa, která však mají při povodních zásadní význam. Dokáží zpomalit rozvodněná koryta a díky četným tůním a tisícům slepých ramen udrží průtok zvýšené hladiny.
Mezi stále zachovalé lužní ekosystémy v ČR patří Libický luh na Kolínsku, povodí řeky Moravy mezi Olomoucí a Litovlem či rozsáhlý břeclavský luh na Dyji. Právě on v roce 2006 při bleskové povodni uchránil Břeclav od jistého zatopení. Lužní les dokáže například zadržet více vody než přehrady. "Ten luh funguje jako taková houba, to znamená, že umí nasáknout obrovské množství vody," dodává Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.
Jde o elegantní a navíc ekologické řešení, problémem však je citlivost lužních lesů na okolní prostředí. Kromě několika vzácných lokalit již mokřady kolem meandrů řek prakticky neexistují. Ochránci přírody proto vyzývají k obnově, která je prý efektivní, navíc nikterak drahá. "Asi nejhorší řešení je vystavět přehradu, vlastně je to nádrž plná vody a další vodu nezadrží," dodává Stýblo.
Zemědělci prozatím nemají potřebnou motivaci pro obnovování původních říčních lesů. Od ministerstva navíc v dohledné době nemohou s dotacemi počítat. Obnova lužního lesa je sice dlouhodobou záležitostí na desítky let, pro zvládnutí povodní je však vysoce efektivní. Záchrana i obnova mokřad v okolí řek se jako důležitá protipovodňová ochrana začíná prosazovat také v zahraničí.
