Německá studie v březnovém čísle časopisu Biodiversity and Conservation sledovala vliv nezarostlých ploch v Národním parku Bavorský les na šíření lesního hmyzu.
Vědci sledovali dvanáct lesních enkláv bez stromů: šest holin vzniklých v důsledku přemnožení lýkožrouta a šest lidmi vytvořených lesních palouků. Exempláře hmyzu odchytávali do pastí jak na volných prostranstvích, tak v přechodových zónách.
Množství druhů i počet jedinců významně stoupal ve směru z hustého lesa k jeho okraji a stejné vzrůstající trendy pokračovaly i na obou typech mýtin: čím dále od kraje, tím bohatší a početnější.
Biologové do výzkumu zahrnuli šedesát druhů hmyzu, jejichž výskyt bylo možno statisticky vyhodnotit. Hodnotili je podle toho, který typ prostředí (a který přechod) preferovaly. Nejvíc druhů (29) se stahovalo ke kůrovcovým mýtinám, další velkou skupinu (24) představovaly druhy preferující uměle vytvořené palouky. Přechod mezi lesem a kůrovcovou holinou vyhledávaly tři druhy, jiné tři druhy se nejčastěji vyskytovaly na pomezí lesa a umělých palouků. Ze šedesáti druhů jen jediný dával přednost uzavřenému lesu.
Saprofágní hmyz (živící se odumírajícím dřevem) vykazoval vzestupnou tendenci co do druhové rozmanitosti a početnosti jedinců ve stejném smyslu, tedy ven z lesa, ale šířil se pouze na mýtiny vytvořené kůrovcovou kalamitou.
Podle studie je zřejmé, že kůrovec (lýkožrout smrkový – Ips typographus)
splňuje všechna kritéria druhu, rozhodujícího o biodiverzitě lesa.
„Naše výsledky jsou pádným argumentem pro podporu nezasahování do přírodních procesů v oblastech, označovaných jako chráněné,” napsali autoři studie. „Doporučujeme proto odpovědným úřadům, aby v zájmu vyššího druhového bohatství hmyzu omezily odstraňování mrtvé dřevní hmoty z nově vytvořených bezstromých enkláv horských lesů, a to i hospodářských, na minimum. Rovněž by měly upustit od umělé výsadby nových stromků a nezkracovat tak důležitou fázi volného slunečního osvětlení těchto míst.”
