Reakce na korespondenci M. Zemana a V. Filipa s J. Fischerem a E. Janotou.
"Jistě je Vám známo, že na výzvu občanů Jihočeského a Plzeňského kraje se více jak rok osobně snažím přispět k zastavení ekologické katastrofy šířící se v lesích Národního parku Šumava..." uvádí Miloš Zeman svůj dopis ministru financí Eduardu Janotovi ze dne 20. 4. 2010. Po společné aktivitě s komunistou Vojtěchem Filipem nad dopisem předsedovy vlády Janu Fischerovi ze dne 7. 4. 2010 je to v pořadí již druhý unikátní komplex nesmyslných argumentů dokazujících naprosté nepochopení základních principů lesnické praxe a institucionálního fungování Správy Národního parku Šumava.
Zmíněná ekologická katastrofa je podle Zemana způsobena „v důsledku zcela chybné koncepce bezzásahového kůrovcového režimu prosazovaného od roku 2004 ministry životního prostředí Ambrozkem, Bursíkem, Mikem a Dusíkem a vedením správy Národního parku Šumava." Bezzásahová koncepce však nebyla prosazována od roku 2004, ale byla Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství dohodnuta již v roce 1993 na třech územních celcích (Trojmezí, Modravské slatě, Prášilské jezero) a to krátce po založení NP Šumava. Nadto působí poněkud neznale Zemanovo tvrzení „cíleného ničení šumavských lesů kůrovcem ze strany vedení Správy Národního parku Šumava", pokud z reálných dat ověříme, že v bezzásahových územích je již na ploše zhruba 40 % přirozeně vzniklý lesní porost ve věku do 20ti let.
Další Zemanovi spekulace „o zneužívání obrovských finančních prostředků, kterými od roku 2005 Ministerstvo životního prostředí činnost parku dotuje" bohužel dokazují naprostou tragičnost nepochopení institucionálního ukotvení národního parku. Národní park není státním podnikem jak by si Zeman přál v podobě Vojenských lesů, nýbrž příspěvkovou organizací, což adekvátně eliminuje politické řízení instituce. Pokud si uvědomíme neschopnost politické reprezentace v dozorčích radách vést klíčové státní podniky (České dráhy, Lesy české republiky apod.) lze pak koncept „Státního podniku Šumava" v jakékoliv podobě oprávněně přijmout za nanejvýš hloupý. Finanční příspěvky pro Správu Národního parku Šumava jsou použity na provoz organizace a investiční rozvoj. Významná část je použita na mzdy, energie, budování infrastruktury atd. Bližší údaje o jednotlivých položkách jsou detailně uvedeny ve Zprávě o hospodaření (výnosy, náklady, hospodářský výsledek, investice, činnost obchodního oddělení), která je každoročně zveřejňována v Ročence Správy NP a CHKO Šumava. Je mrzuté, že Zeman dokola reprodukující citáty literárních klasiků není schopen shromáždění zásadních podkladů ani pro dopisy představitelům vlády. O to více pak zaráží další tvrzení, že „Výsledkem využití těchto dotací jsou však bohužel již nenávratně uschlé plochy o rozloze nejméně 20 % z celkového množství 55 000 ha lesů." Tyto amatérské kupecké počty Zemana usvědčují z jisté neinformovanosti. Jde totiž především o období, za které je uschlá plocha stanovena a fakt, že porost se postupně přirozeně obnovuje. Za suchou plochu ho tudíž nelze považovat již po několika málo letech. Digitalizací ortofotomap od r. 2006 do roku 2008 podchycujících nikoliv Zemanovu vágní definici uschlých ploch, ale porostní zastoupení nových souší vyšší než cca 90 %, zjistíme, že tyto uschlé porosty tvoří celkem „pouze" 1895 ha, což ovšem nepředstavuje ani 4 % ze zmiňovaných 55 000 ha lesů.
Matematickou tragédii a naprosté nepochopení základů lesnické praxe Zemanem a předsedou KSČM Filipem jsou pak v různých vyjádřeních dokola opakované a nesmyslné vzkazky pokazující na chybějících 185.930 m3 dřeva z plánovaných těžeb v NP Šumava. Počáteční stav zásob dřeva k počátku roku, o němž Filip a Zeman hovoří, činil 17.953 m3 dřeva z roku předešlého. Plán těžby byl v objemu 767.143 m3 dřeva. Z tohoto objemu bylo prodáno 581.213 m3 a zbylo nám přesně oněch postrádaných 185.930 m3 dřeva. Tady však pravděpodobně veškerá schopnost Zemana a komunisty Filipa pro pochopení základní podstaty obchodování se dřevem opakovaně končí. Osobně tedy považuji za nutné opět uvést fakta v podobě reálné nikoliv scestné. Na území parku jsou zóny, kde se v pásmu přirozených smrčin a prioritního zájmu ochrany přírodních hodnot a procesů dřevní hmota ponechává. Té bylo 116.521 m3, což může zajisté dřevařské lobby velmi těžce nést. Kůrovec však není jen na Šumavě a řada regionů je na tom vzhledem k nestabilitě a nepřirozenosti smrkových monokultur v nižších polohách mnohem hůře. Abychom se však dopočítali zmíněných 185.930 m3 dřeva musíme k oné hmotě ponechané v lese přičíst 5.054 m3 dřeva ponechaného pro potřeby parku (stavby apod.). Zbylých 64.355 m3 + 17.953 m3 (dřevo z počáteční zásoby dřeva) je pak ponecháno do prodeje následujícího roku.
Podobné a zbytečné dopisovací aktivity nejen uráží rozumnou lesnickou veřejnost, ale vznáší pochyby nad tím, koho považuje Zeman s Filipem za odborníky, na jejichž výzvy reagují. Na úkor odborného a racionálního přístupu jsou na tom bohužel také nesmyslně opakované texty senátora Jirsy (ODS) a předvolební šumavské iniciativy jihočeského hejtmana Zimoly (ČSSD).
RNDr. Jiří Mach (Věci veřejné)
