Ministerstvo zemědělství se v mezirezortním připomínkovém řízení vymezilo proti většině lesnických úkolů jí přiřazených v Politice ochrany klimatu. Tento dokument má ministerstvu zemědělství uložit, aby české lesy nejen dovedlo do stavu, kdy dlouhodobě budou více emisí pohlcovat, než vypouštět, ale podílelo se větším ukládáním uhlíku na brždění klimatické změny - což by zároveň vedlo k jejich větší pestrosti a zdraví. Ministerstvo zemědělství přitom popírá vědecky doložené způsoby ukládání uhlíku v lesích.
Ministerstvo životního prostředí předložilo do tzv. meziresortního připomínkového řízení celkově kvalitní aktualizaci Politiky ochrany klimatu. Navrhuje opatření v sektorech energetiky, průmyslu, modernizace budov, dopravy, hospodaření v krajině a odpadovém hospodářství s cílem snížit dopady klimatické krize. V oblasti lesnictví navrhuje cílená opatření, například podporu přirozené obnovy lesů a zvyšování jejich odolnosti, ochranu lesní půdy, změnu zadání státnímu podniku Lesy ČR (aby hospodaření ve státních lesích významně podporovalo jejich mimoprodukční funkce), odložení těžby ve starých nebo obzvláště cenných porostech či zvýšení rozlohy lesů ponechaných samovolnému vývoji. Ministerstvo zemědělství, ale celou část věnovanou lesům odmítá a požaduje ji přepracovat.
Ministerstvo zemědělství mimo jiné odmítá, aby byla v lesním zákoně více omezena velikost holosečí s tvrzením, že holá seč nemá žádný vliv na bilanci uhlíku v dřevní hmotě. Jak přitom ukazuje rozbor Ústavu výzkumu globální změny AV, České geologické služby a Univerzity Karlovy, ukončením pasečného hospodaření, při kterém rozsáhlé holoseče vznikají, by došlo k výraznému snížení uvolňování uhlíku z organické vrstvy půdy a v horizontu roku 2050 by se tak mohlo zamezit ročním emisím ve výši zhruba 0,8 Mt eq. CO2.
Ministerstvo zemědělství dále označuje jako irelevatní z hlediska ochrany lesní půdy a její schopnosti ukládat uhlík, aby byl stanoven způsob a minimální množství pro ponechání mrtvého dřeva a těžebních zbytků v lesích. Tvrdí přitom, že to není jeho legislativním úkolem. Platné znění lesního zákona přitom ministerstvu uložilo, aby vyhlášku k určení minimálního podílu ponechávaného mrtvého dřeva do listopadu 2021 vydalo. V tomto evidentním legislativním úkolu má ministerstvo přes dva roky po termínu, kdy měl být splněn a chce se jej zároveň při nadcházející novelizaci lesního zákona zbavit.
Právě ponechání mrtvého dřeva v lesích má přitom dle provedeného výpočtu zveřejněného v Lesnické práci zřejmě největší potenciál k uložení dodatečného uhlíku. Autoři uvádí, že při certifikovanou metodikou doporučených 40 m3 mrtvého dřeva na hektar by české lesy v součtu dosáhly dodatečné roční zachycení 3 Mt eq. CO2, což by se po odstavení uhelných elektráren mohlo vyrovnat až 5 % všech českých emisí.
Ministerstvo zemědělství rovněž bojkotuje návrhy na oddálení těžby ve starých porostech a rozšíření plochy lesů ponechaných samovolnému vývoji, přes jejich výrazný potenciál pro dočasné, respektive dlouhodobé zadržení uhlíku. Ministerstvo zemědělství ignoruje i závazky České republiky vyplývající ze Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která klade cíl zvýšit rozlohu přísně chráněných území na 10% rozlohy kontinentu. Politika ochrany klimatu předložená Ministerstvem životního prostředí správně upozorňuje, že odložení těžby ve starých nebo obzvláště cenných lesích a zvýšení rozlohy lesů ponechaných samovolnému vývoji pomůže nejen zvýšit biodiverzitu a adaptovat lesy na změnu klimatu, ale také ukládat uhlík, a tím zmírňovat dopady klimatické změny. V současné době je samovolnému vývoji ponecháno jen 1 % lesů, t.j. 0,3 % rozlohy ČR. Hnutí DUHA dlouhodobě prosazuje zvýšení rozlohy území ponechaných divoké přírodě na 3-5 %. Podle současných vědeckých poznatků je přitom zastavení těžby nejefektivnějším krokem k zadržení maximálního množství uhlíku v lesích.
Hnutí DUHA kritizuje, že ačkoli Politika ochrany klimatu identifikuje emise z živočišného sektoru jako hlavní zdroj emisí v zemědělství, nenavrhuje žádné cílené opatření k jejich snížení. Emise přitom dle dokumentu v posledních letech neklesají, naopak se mírně zvyšují. Politika ochrany klimatu také nijak nereflektuje světově i evropsky nadprůměrnou spotřebu živočišných produktů v ČR, která má dopad také na emise v jiných zemích.
Hnutí DUHA zároveň vítá, že Politika ochrany klimatu v částech týkajících se energetiky navrhuje zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 až na 33 procent konečné spotřeby energie a zároveň jednoznačně počítá s koncem spalování uhlí nejpozději do roku 2033. Cíl pro celkové snižování emisí skleníkových plynů by však neměl být jen 55 %, ale minimálně 62 % - samo Ministerstvo životního prostředí totiž uvádí, že právě takového cíle je možné dle odborného ekonomického modelování dosáhnout. Je však potřeba aby byla realizace opatření nejen v energetice, ale také v dopravě, redukci množství odpadů a právě ozdravení lesů.
Jaromír Bláha, expert Hnutí DUHA na ochranu lesů, řekl:
„To co předvádějí úředníci ministerstva zemědělství je prostě tmářství. Aby nemuseli úplně přehodnotit úkoly lesnictví, tak popírají vědecky doložená fakta - třeba že když omezíme těžbu starých lesů nebo některé úplně ponecháme bez hospodaření, tak nám pomohou nejen zvyšovat ohroženou druhovou rozmanitost, ale také zadržovat uhlík a brzdit klimatickou krizi.”
„Ministerstvo zemědělství odmítá přispět k řešení klimatické krize, a to přestože právě jím dříve prosazovaný nevhodný způsob hospodaření v lesích, vedl při posledním rozpadu smrkových monokultur k emisím, které nás ve výsledku přijdou na desítky miliard korun. Do připravovaného lesního zákona by měli vložit nástroje, které pomohou, aby lesy uhlík stabilně zadržovaly. Zatím to ale vypadá, že holoseče luxované dohola ministerstvo regulovat nechce.”
Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA a zástupce Zeleného kruhu ve vládní Platformě pro energetické klimatické strategie, řekl:
“Klimatické neutrality - jako nutného cíle pro řešení klimatické krize - dosáhneme jen pokud využijeme možnosti snižování emisí i jejich pohlcování a možnosti adaptací krajiny i společnosti. Snižování se dá nejvíce dosáhnout v energetice a zejména útlumem spalování uhlí, klíč k pohlcování a adaptacím zase leží v ozdravování české krajiny. Politika ochrany klimatu by tak měla mít za cíl snížit emise v první fázi do roku 2030 na úroveň, kterou jako dosažitelnou ukazují výsledky odborného modelování.”
TZ Hnutí DUHA
