Jan Borovička - 26.7.2010
Výroky nově jmenovaného modrého, nikoli zeleného ministra životního prostředí Pavla Drobila naznačují, že v čele tohoto úřadu stanul ideologicky předpojatý technokrat. Možná by se stálo zamyslet nad tím, zda MŽP nezrušit, protože jedno ministerstvo průmyslu by mohlo stačit.
Jsem asi hodně naivní, když si představuji, že každá politická strana má ne jednoho, ale více lidí pro každý obor, kterému se mu jako politici dlouhodobě profesionálně věnují a v problematice se dokonale orientují. A že nejlepšího z těchto skutečných expertů pak premiér pověří vedením příslušného ministerstva. V České kocourkovské republice to ale funguje jinak. Jmenování členů vlády je normální tombola: nikdo neví, na koho to slovo padne, ten se připravuje na obranu, dostane zemědělství, ten chce dýchat za průmysl, dostane životní prostředí – prostě pakárna!
Faktem však je, že kdekomu to připadá normální a správné, pana Drobila nevyjímaje. Co na tom, že nemá ani páru, co je to rak pruhovaný nebo nutriční degradace lesních půd. Hlavně to musí být schopný "manager". To je to magické slovo, které je módním zaklínadlem doby. Jak to nedávno napsala Mirka Spáčilová v MF Dnes: Manager nepotřebuje věci rozumět, stačí, že ji zařídí a řídí. Může vést drůbežárnu, elektrárnu, ministerstvo obrany i Českou filharmonii; kus jako kus. Pokaždé tu spatřuje "novou výzvu pro svůj osobnostní růst" a obětuje se pro obecné blaho (jde-li o člena kabinetu) či blaho zaměstnanců (ve firmě). Zkrátka novodobý Ferda Mravenec, práce všeho druhu, kterou umí dovedně rozdělit mezi tisíce bezejmenných mravenečků.
Úkolem Ministerstva životního prostředí ČR je chránit a spravovat určité hodnoty – přírodní bohatství naší země. Pavel Drobil prohlásil, že MŽP je třeba odideologizovat. To jistě, ideologická předpojatost ministra životního prostředí je vždy špatná – v případě bývalého ministra Bursíka se to negativně projevovalo v energetické politice. Nicméně některá absurdní vyjádření nového ministra, která teď probleskují médii téměř denně, mě utvrzují v domněnce, že to je právě pan Drobil, kdo MŽP ideologizuje. A také tím ukazuje, že poslání svého úřadu nechápe.
"Není to žádné ministerstvo ekologie," odpověděl Drobil na dotaz, jak si představuje své nové místo. Zároveň dodal, že ministr životního prostředí podle něj nemusí být odborníkem na ekologii ani přírodní vědy. – A na co tedy, pane ministře?!
"Nechceme, aby národní parky byly místem, z kterého profituje jen kůrovec," uvedl také Drobil. – Fakt by mě zajímalo, jak je to dlouho, co pan Drobil v nějakém našem národním parku byl – a jak přišel na to, že z nich profituje jen kůrovec?!
"Chceme je vrátit lidem a chceme, aby národní parky byly výhodou pro občany obce, která je v národním parku, nikoli překážkou rozvoje nebo života," vysvětlil Drobil. – Vrátit parky lidem? A čí tedy jsou?!
Drobil také uvedl, že pod jeho vedením bude MŽP vstřícnější k potřebám českého průmyslu. "Budu určitě tlačit na to, že MŽP nebude nepřátelským ministerstvem k tomuto segmentu české ekonomiky. Ať se to někomu líbí nebo ne, toto je průmyslová země." – Škoda, že ministr průmyslu a obchodu Kocourek na oplátku neuvedl, že jeho úřad nebude nepřátelským ministerstvem k životnímu prostředí České republiky. Takto se situace může stát poněkud nevyváženou. A už vůbec mě nepřekvapuje, že nástup pana Drobila s povděkem kvitoval předseda Svazu estébáků, průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
"Když to přeženu, mlok a květinka prostě nejsou nad člověkem, nad zájmy této společnosti, nad realitou, která v tomto státě je," vysvětlil nakonec Drobil svá ideologické východisko. Poté na MŽP následovalo propuštění a místa dvou náměstků zaujali bývalá pracovnice společnosti ČEZ Rut Bízková a Ivo Hlaváč z ministerstva zemědělství, jež častokrát horoval pro zrušení svého nového zaměstnavatele (sic!).
Zatím nevím, kam bude pan ministr svůj úřad směrovat – jsou to jen takové znepokojující náznaky. Když říkám znepokojující, mám na mysli to, že pojem "životní prostředí pro život" si každý vykládá po svém. Abych to demonstroval na příkladu, uvedu výrok pražského radního Jiřího Janečka (ODS) v debatě o rozšíření jistého golfového hřiště: "Myslím si, že ta lokalita je nádherná. Je škoda, aby tam byl jenom les." Je jisté, že Klausové, Machové, Jaklové a další si představují, což je koneckonců jejich právo, život v této zemi určitým způsobem.
Já to ale cítím morálně a hodnotově jinak. Mám přírodu rád, jsem v ní často a relaxuji v ní. Potřebuji ji k životu. Chápu, že někdo, kdo zná svět pouze skrze kouřová skla svého auta a z prostředí golfových večírků, nemusí vnímat potřebu ochrany přírody tak, jako já. Ale takový člověk, pokud je tedy zodpovědným politikem, se musí pokusit pochopit, že v ochraně přírody nejde o ochranu mloka pro mloka, ale ochranu mloka pro mě jako pro občana, protože ho mám rád. Rád se na něj o víkendu jezdím dívat. Naplňuje mě jistota, že mloka mám. A hřeje mě u srdce, že máme první zónu národního parku, přestože se do ní nikdy nepodívám. Je to můj zájem! Pan ministr by si měl ověřit, kolik lidí v této zemi, a kolik jeho voličů, sdílí jeho ideologická východiska – dost možná, že by byl překvapen.
Jak si mám vysvětlit ono "smíření se s průmyslovou zemí"? Že se mám rozloučit s raky v potoce, protože to je luxus, který si v naší průmyslové zemi nemůžeme dovolit? Otevření národních parků veřejnosti si mám představit jako odstartování projektů lyžařských areálů v nejcennějších částech Šumavy? A proč se pan ministr tak zdrženlivě vyjadřoval k tzv. "ekologické zakázce", která je monstrózním tunelem, který poslouží především k rozkradení desítek miliard korun z veřejných prostředků?
No nic, pane ministře, jste tam pár dní – uvidíme, jak si poradíte s podnikatelskou lobby, kterou budete přitahovat jako magnet. Však už na vás tlačí dřevařská i ta betonová. Laická i odborná veřejnost bude vaši práci sledovat.
