Národní park Mljet je prvním pokusem o ochranu původního ekosystému v celém Jaderském moři.
Většina turistů míří na jadranské pláže s vidinou relaxace a dovádění mezi mořskými vlnami. I příjemné lenošení se ale po čase většinou „přejí” a člověk dostane chuť poznávat něco nového. Ať už se jedná o návštěvu města s jeho tradičními lákadly či výlet za poznáním přírodních krás.
Předně ti, kteří svůj pobyt plánují do oblasti jižní Dalmácie, mají blízko do Národního parku Mljet na stejnojmenném ostrově nedaleko Pelješace, Dubrovníku a Korčuly.
Ačkoliv oblast vyniká kulturněhistorickým dědictvím sahajícím do doby přes Dubrovnickou republiku, římské císařství až do doby ilyrských plemen, o prohlášení statusu národního parku se zasloužila především jeho slano-sladká jezera, ale i bujný rostlinný svět a jedinečné členité pobřeží s útesy, hřebeny a četnými ostrůvky.
Polojeskyně, jeskyně a propasti, ale také mljetské slatiny nebo mokřiny přitahují již po desetiletí nejen přírodovědce, ale i turisty hledající nedotčenou přírodu.
Do národního parku Mljet se můžete svézt lodní linkou z Dubrovníku nebo turistickými loděmi z Korčuly, Hvaru a Splitu do přístavu Pomena.
Trasa národního parku vás zavede například ke dvěma slaným jezerům – Velikému s rozlohou 145 hektarů a hloubkou až 46 metrů, a Malému o rozloze 24 hektarů a hloubce až 29 metrů. Obě jezera vznikla průnikem moře do „těla” ostrova – proto je lidé, ačkoliv jde o mořskou vodu, začali nazývat jezery.
Uprostřed Velikého jezera je ukryta ještě jedna částečně přírodní, částečně kulturněhistorická a turistická lahůdka – malebný ostrůvek Svaté Marie s bývalým kostelíkem a benediktinským klášterem z 12. století. Místní lidé jej nazývají také jménem Melita, které získal podle stejnojmenného hotelu a restaurace dříve umístěných ve starobylé klášterní budově.
Pět typů lesa
Na rozdíl od středomořského pobřeží si území v části národního parku získalo atribut zeleného ostrova.
Na tom, že tu v současnosti roste pět různých typů lesa – od pozůstatků středomořského pralesa tvořeného dubem cesmínovitým až po divoké olivovníky, rohovníky či pinie – mají největší zásluhu benediktinští řeholníci, kteří po několik století přísně zakazovali osídlování ostrova především v části území dnešního národního parku.
Vody Mljetu, dodnes známé jako oceánograficky živá oblast, byly kdysi oblíbeným stanovištěm středomořského tuleně. Slavný francouzský oceánograf Jacques Cousteau při potápění v podmoří ostrova před čtyřiceti lety prohlásil, že tamější voda je jednou z nejčistších na světě.
Plitvická jezera
V návštěvnosti chorvatských národních parků ale stále vedou Plitvická jezera nacházející se na horním toku řeky Korana v blízkosti hranic s Bosnou a Hercegovinou.
Ročně park navštíví na 200 tisíc turistů ze všech koutů světa – na ploše přes 29 tisíc hektarů mohou obdivovat 140 vodopádů, 20 jeskyní a zřídel. Milovníci Mayovek mohou vstoupit na stezky a mosty vedoucí po obou stranách kaňonů i pod divokými vodopády, na nichž se točil legendární film Poklad na stříbrném jezeře. Za kaskádovými vodopády se můžete vydat i do nejmladšího ze sedmi chorvatských národních parků – Krka – v centrální části Dalmácie nedaleko města Šibenik. Čistá krasová řeka, atraktivní díky svým četným jezírkům a různobarevným vodopádům, se dvěma třetinami své délky zařezává do zelení pokrytého kaňonu.
V ceně vstupenky pro jednotlivce je navíc zahrnuta bezplatná doprava autobusem od vstupu Lozovac ke Skradinskému vodopádu a zpět. Na území Skradinského vodopádu si turisté mohou prohlédnout mlýny s etnografickými sbírkami. *
