Diana, první český myslivecký spolek žen, eviduje mírný nárůst počtu členek. Má jich přes 90, hlavně z jižních Čech, věnují se především lesní pedagogice. Zároveň také skvěle střílí, starají se o krmelce, působí i jako honci. Muži myslivci mají pro své kolegyně pochopení. Na písecké lesnické škole, kde dřív bývali hlavně studenti, je dnes poměr dívek a chlapců vyvážený. ČTK to dnes řekla na akci Den zemědělců, potravinářů a venkova okresu Tábor členka spolku Hana Schläferová. Akce přilákala stovky lidí, prohlédli si skot i zemědělskou techniku, kupovali výrobky místních farem jako med či jablka, velká fronta byla na burčák.
„Pochopení mužů, že i žena patří do myslivosti, je veliké. Dřív to možná nebylo moc typické, ale v posledních 20 letech jsme se nesetkaly s tím, že by někdo na ženy pohlížel svrchu. Když se žena začne věnovat myslivosti, tak to dělá na 100 procent, a dost často jsou ženy myslivkyně i lepší střelkyně. Dělají myslivost s úctou k tradici. Holky jsou fantastické myslivkyně, mají naloveno, mají znalosti i úctu k přírodě a můžou být vzorem pro mnoho mužů myslivců. Většina mužů je bere na roveň sobě; pár zakomplexovaných se dívá spatra, ale těch je minimum,“ řekla Schläferová.
Diana, I. myslivecký spolek žen, vznikl na Táborsku v roce 2009. Založila ho Věra Borkovcová. „V jižních Čechách má myslivost velkou tradici, tak je mnoho žen, jejichž manželé nebo otcové jsou myslivci, a ty ženy se tomu věnují přirozeně taky. Myšlenka byla, aby se ženy sdružovaly,“ řekla Schläferová.
Ve sdružení jsou ženy z různých koutů republiky. Schází se, protože je baví myslivost, vzájemně se zvou na hony, na naháňky, hlavní je ale lesní pedagogika, práce s dětmi. „To znamená, aby se české děti seznamovaly se zvěří, která v lese žije, proč je potřeba zvěř chránit. Vidíme s léty, že povědomí dětí o přírodě je čím dál slabší. Mnoho dětí už nemá znalosti jako za našeho dětství v 70. letech, kdy každé dítě poznalo zajíce, srnku. Teď nám tvrdí, že bažant je papoušek,“ řekla Schläferová.
Na stánku ve školním statku Tábor - Měšice dnes myslivkyně ukazovaly vycpaná zvířata, měly s sebou i puzzle. Jako dobrovolnice dělají program pro děti hlavně v mateřských a základních školách, ale také na akcích jako je budějovická výstava Země živitelka. Hodně žen se věnuje myslivosti i mimo spolek.
Šestačtyřicetiletá Hana Schläferová, jež vede jazykovou školu, se k myslivosti dostala díky rodině. Její strýc byl myslivec, manžel se jím také stal. „Žijeme u lesa, máme honitbu za domem. Chodím jako honec. Mám i zbrojní průkaz, ale ráda chodím spíš jako lovec než střelec. Naháním nebo dohledávám zvěř. Ale hodně žen střílí výtečně,“ řekla Schläferová.
Dcery žen ze spolku se často myslivosti také věnují, studují třeba lesnictví. „Hodně je to vidět na písecké lesnické škole; dřív byli studenti z 99 procent muži, teď nám říkali z vedení školy, že je to půl na půl. Žen, které chtějí pracovat v lesnictví nebo oborech spojených s ochranou přírody, přibývá,“ míní Schläferová.
ČTK
