Rubrika: Aktuality
JIŘÍ KALISTA, KRAJSKY RADNÍ PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ
Za nádherného počasí proběhlo v sobotu 22. září na Březníku tradiční česko - bavorské setkání. Každoročně se zde scházejí zdejší obyvatelé, turisté i všichni příznivci zelené Šumavy z obou stran společné hranice, aby si připomněli absurdity současné Šumavy. Pod hesly "Šumava - zelená střecha Evropy" zde naleznete jen mrtvé lesy, za proklamací péče o přírodu kůrovec požírá další zdravé lesy, namísto propustných hranic v předvečer vstupu do Schengenského prostoru stále uzavřený historický přechod na Modrém sloupu. By] to takový pokojný a veselý happening v tom depresivním prostředí mrtvého lesa. Nikdo nikoho ani nic neblokoval, nikdo se k ničemu nepřivazoval, nikdo nevyzýval k občanské neposlušnosti. Naopak. Veselé lidové melodie v podání česko-bavorské kapely šumavských starostů navodily příjemnou atmosféru tohoto sobotního šumavského odpoledne. Asi 300 lidí přišlo podpořit myšlenku zelené a pro veřejnost přístupné Šumavy jako kulturního dědictví předchozích generací. Je to smutný pohled na dnešní Šumavu v okolí Březníka a Luzenského údolí. Kolem dokola jen pahýly suchých stromů, které působí velmi depresivně. Náhodnému turistovi, nezasvěcenému do šumavských experimentů, by se těžko vysvětlovalo, že toto nezpůsobila žádná náhodná živelná pohroma, že to není žádná přírodní apokalypsa, ale že to je řízená činnost člověka. V posledních letech dokonce s visačkou státní ideologie.
***
ANTONÍN SCHUBERT, STAROSTA OBCE MODRAVÁ
Již více než 17 let uplynulo od doby, kde měla přestat existoval železná opona oddělující dva světy. Již 14 let přetrvává snaha českých a bavorských obcí o znovuotevření historické hraniční stezky přes Modrý sloup v Luzenském údolí, která byla vybudována za Karla IV Již desetkrát se představitelé a obyvatelé českých a bavorských obcí sešli, aby konstatovali stále to jediné. Že na Šumavě stále existuje hranice oddělující dva rozdílné světy. Svět Národního parku Bavorský les a svět Národního parku Šumava. Ten první je evropsky a světově uznáván a oceňován. Tam má jeho návštěvník umožněn přístup tak, aby poznal důvody, proč byl tento kus bavorské přírody vyhlášen národním parkem. A tamní občané si svůj národní park považují. U toho druhého tomu tak není. Nad vší tou činností, kterou se sám Národní park Šumava dokáže negativně prezentovat vůči veřejnosti stojí fakt, že z žijícího majestátního symbolu šumavského lesa, kterým je tetřev hlušec, učinil vazala či rukojmí proti veřejnému zájmu. Pokud bych měl jakoukoliv pochybnost, že turistická stezka Luzenským údolím negativně ovlivní tohoto vzácného šumavského ptáka, nikdy bych si nedovolil stezku Luzenským údolím prosazovat. S tetřevem hlušcem se setkávám zejména u nejfrekventovanějších turistických tras v oblasti Modravý, Filipovy Hutě, Poledníku, Horské Kvildy a Povydří. Čtrnáct let slýchávám ty stejné argumenty, že nejhodnotnější populace tetřeva je v oblasti Luzenského údolí. Ale tam jsem nespatřil nic, co by se dalo charakterizovat jako stopy po existující významné populaci tetřeva hlušce. Chraňme šumavskou přírodu! Ona si to víc než zaslouží. Ochraňujme vzácné živočichy, zvláště, jsou-li žijícími symboly šumavské prehistorie. Zabraňujme však, aby kulaté úřednické razítko separovalo člověka od přírody. Člověk je její integrální součástí. A zabraňujme, aby byla Šumava nadále symbolem hranice dvou světů. Zvláště ve sjednocené Evropě je to více než ostudné.
