„Zákon o myslivosti je udělán tak, aby vyhovoval myslivcům,” tvrdí Věra Petrová. Právě přemnožená zvěř je jedním z hlavních důvodů, proč u nás hospodaření v lesích menší vlastníky neuživí.
VĚRA PETROVÁ, PŘEDSEDKYNĚ SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ HONEBNÍCH POZEMKŮ:
* Hospodaříte na 280 hektarech lesa. Uživí vás to?
Lesní podnikání je lukrativní až od jednoho, dvou tisíc hektarů, kdy se dá slušně vyžít na úrovni střední vrstvy. Trochu lepší je to ve vyšších polohách, v nadmořské výšce 800, 1000 metrů, kde jsou ještě smrkové porosty kvalitní, ale malé podniky v nižších polohách by bez dotací Evropské unie hospodařit nemohly. Majitel 280 hektarů lesa dnes musí mít nějaké zaměstnání.
* Existuje na trhu konkurence?
Tím, že je tady obrovský monopol Lesů ČR, konkurence prakticky není možná. Monopolu státních lesů, který hospodaří na 60 procentech plochy lesa, nejsou schopni konkurovat ani ti největší vlastníci, kteří mají mezi deseti až dvaceti tisíci hektary. Plán ministra zemědělství Petra Gandaloviče na budoucí snížení výměry státního lesa na dvacet až třicet procent proto považuji za jedině rozumný.
* Jak by měl stát vstupovat do ochrany lesů?
Musí se stanovit, co je to les. U nás se za něj považují plantáže monokultur smrku. Akáty a jiné rychle rostoucí dřeviny se považují za nějaký póvl, který do lesa nepatří, ale takové stromy v lese také musí být. Dnes se takovému porostu začíná říkat takzvaný střední les a je předmětem odborných diskuzí. Počasí se mění a musí se měnit i kultura, kterou pěstujeme. Když se pěstují v podhůří na polích plodiny jako kukuřice a slunečnice, které tam nikdy nebyly, tak proč se v lese setrvává stále na stejné kultuře. My už nemáme přirozený les, my máme uměle vysázené plantáže. Já osobně se připojuji k názoru vědců, že se musí v lesích hospodařit úplně jinak. Když na pole sázíte čtyři roky za sebou jen brambory, tak čtvrtý rok nemáte žádnou úrodu. A my vysazujeme smrky už třetí generaci.
* Nutí vás k tomu stát?
Máme nejhorší zákon o lesích na celém světě. Když jsme vyjeli se Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů do Švýcarska asi tři roky po vichřici Lothar, která zpustošila Německo a Švýcarsko, viděli jsme, že plochy po kalamitě nezalesňují, že takové plantáže nedělají. Tamního lesního ředitele kantonu jsem se ptala, jak zvládnou, aby měli do sedmi let zajištěnu takzvanou kulturu. My totiž máme v zákoně nařízeno, že když vznikne holina, ať už vytěžením, nebo po živelní katastrofě, musíme mít do sedmi let stromy vyrostlé do takové výšky, že zvěř nemůže okousat vršky stromků. Když jsem mu to povídala, tak si postupně zavolal tři překladatele, protože myslel, že špatně rozuměl. Až když pochopil, že u nás to nařizuje zákon, tak se zděsil a ptal se: „U vás zákon poroučí stromům, jak mají růst? Vždyť ten strom roste sto let, proč by zrovna do sedmi let měl být tak a tak vysoký? To přece musíme nechat na tom stromu.” Oni to nechají na samotné přírodě. Ale když vlastník chce,může plochu zalesnit hned.
* Můžete se nějak bránit, když třeba nemáte peníze na zalesnění, nebo stromky nerostou tak rychle?
Mohu požádat, aby mi byla lhůta prodloužena. Státní správa musí schválit, že opravdu nemohu mít do sedmi let zajištěnu kulturu. Chodí na to komise. To ovšem vytváří korupční prostředí.
Mně třeba po vichřici Emma spadlo tolik dřeva, kolik podle současného zákona mohu vykácet za deset let. Mám mnohahektarové kalamitní holiny, na nichž bych do sedmi let měla mít zajištěnu kulturu. To je neproveditelné, protože některé plochy jsou na kopci, je tam obrovské sucho. Museli jsme to rychle vyklidit, aby z toho nevyletěl kůrovec a neohrozil kolemstojící stromy. A teď to všechno mám oplotit. Na to nejsou peníze.
* Nedostanete od státu nějaké dotace?
Stát s tím vůbec nepočítá, ale naštěstí s tím počítá Evropská unie. Už jsem dostala dotaci kvůli kůrovcové kalamitě, kvůli vichřici chci ještě požádat. Problémem je, že musím nejdříve náklady zaplatit, pak teprve dostanu dotaci.
* Má způsob hospodaření v našich lesích souvislost s kalamitou kůrovce?
Kůrovec se vyvíjel miliony let na Sibiři ve smrkových lesích. Pomáhal stromům odumřít, aby tam mohly vzniknout nové lesy. A k nám přiletěl nemocným smrkům pomoci umřít. Kůrovec nenaletí do zdravého stromu, jen do stromů starých, nemocných a poškozených. My vlastně bojujeme proti přírodě. Dochází ke změně klimatu, do nižších poloh smrk nepatří, nemá už tady živiny. Ale my stále trváme na stejném způsobu hospodaření.
* Proč tedy jako ve Švýcarsku nenecháme na přírodě, aby nějakou holinu zalesnila přirozenou cestou - například nálety?
Švýcaři si to mohou dovolit, protože tam není přemnožena spárkatá zvěř, která nezničí semínka, sazenice a mladé stromky jako u nás. V našich lesích samo nic nevyroste. Nemáme přirozenou obnovu lesa, protože to zvěř nedovolí. Myslivci se ve Švýcarsku rekrutují většinou z majitelů pozemků, ti si chovají zvěř v množství, které les unese. Tak se to dělalo do 50. let i u nás, a přitom patřily naše honitby k nejlepším v Evropě. Jenže pak v socialistickém Československu vznikli lidoví myslivci, zvýšily se výměry honiteb a v tom okamžiku začaly problémy, které přetrvávají dodnes.
* Zájmy majitelů lesů a myslivců jsou v rozporu, myslivci chtějí mít co nejvíce zvěře, ale přemnožená zvěř poškozuje mladé stromky.
Myslivost včetně lovení zvěře je podle zákona, který je z 80 procent špatný, ochranou přírodního bohatství. Proto Ústavní soud rozhodl, že vlastnictví může být omezeno kvůli veřejnému zájmu. Ale les je přece také naše národní bohatství. Náš lesní zákon říká, že majitelé musí dělat přiměřená opatření proti okusu zvěří. Což je nesmysl. Ta opatření by měli dělat ti, kdo obhospodařují zvěř, a ne ti, kteří obhospodařují les. Když něco udělá váš pes, tak je za to odpovědný majitel, ne poškozený. V případě lesů je to naopak. Přiměřené opatření je například natření malých stromků proti okusu, což jsou výdaje jdoucí do statisíců. A od myslivců pak dostanu 9000 korun za nájem honitby. To je naprosto směšné.
* Nahradí vám myslivci alespoň nějaké škody, které způsobí zvěř?
Já se o ně mohu soudit. Ale obvykle se s nimi domluvím, že mi přijdou vysázet nové stromky. Jenže jsou to lidé, kteří celý týden pracují, nebo jsou to důchodci. Kolik toho mohou o víkendu udělat? A stromky stejně musím nakoupit, na ty oni nemají peníze. Škody dělají třeba sto tisíc a oni mi nahradí deset tisíc. Ale daleko jednodušší by bylo početní stavy zvěře snížit a nechat jen tolik, kolik les unese.
* Ale přece se pravidelně zvěř v lesích sčítá, myslivci přece musí vědět, že je jí víc, než je zdrávo?
To sčítání je naprostý nesmysl. Celá republika jeden určitý den v roce počítá zvěř, kterou potká. Když do toho přijde chumelenice, zvěř nevyleze ven, vyjdou naprostá hausnumera. Pak se nahlásí méně, než kolik zvěře skutečně je. V současné době se dohodli ministři zemědělství a životního prostředí, že vyhláška bude změněna a bude se vycházet z toho, kolik zvěř udělá škod v lesích a na polích. Ale zákon stále říká, že se musí sčítat.
* Nezmění některé nesmysly připravovaný Národní lesní program?
Národní lesní program 2 se dělal mnoho let ve spolupráci s odborníky. Největším problémem byla kapitola s body, co se musí udělat, aby se stav lesů zlepšil: snížit stav spárkaté zvěře, snížit minimální výměru honiteb a dát větší pravomoci vlastníkům honebních pozemků. Tuhle klíčovou kapitolu odmítlo ministerstvo zemědělství, protože se proti tomu postavili myslivci.
* Proč mají myslivci stále větší práva než vlastníci?
Myslivci mávají svými sto tisíci voličskými hlasy a dělají kravál. Takže se jen upraví vyhláška. Proto je třeba, aby parlament Národní lesnický program schválil, aby se mohlo pracovat na novém lesním zákoně, aby z něj vypadly ty největší nesmysly, na kterých bychom se mohli dohodnout. Tady je obrovská myslivecká lobby, já to počítám na stovky lidí, kteří si uzurpují moc, prodávají poplatky na odstřely a jde to do jejich kapsy. A kam jde zvěřina, to nevím. Za první republiky byla zvěřina běžně k dostání, byla levnější než hovězí a vepřové maso, a dokud platil lístkový systém, prodávala se bez lístků. Přitom odstřely byly o dvě stě až tři sta procent nižší. A teď zvěřinu v obchodech nevidíte. Jde o obrovské peníze, nezdaněné, které končí v kapsách několika lidí v této republice. Podle mě tu jde o obrovskou šedou ekonomiku, kde ulítávají stamiliony korun. Nikde se nedopídíte, kde je to maso z ulovené zvěře a kde jsou z toho odvedené daně.
