Zatímco lidé přispívali na obnovu zamilovaných hor, lesníci i ochranáři se pustili do dalšího kola sporu, zda lesy uměle obnovovat, nebo je nechat samovývoji. Nyní mají obě znesvářené skupiny nové údaje o rozsahu odumírání slovenských smrčin, které stejně jako u nás většinou nerostou ve svém přirozeném prostředí. Vědci z Technické univerzity ve Zvoleně zveřejnili data získaná satelitním výzkumem a součtem těžeb způsobených kalamitami.
Zranitelné smrčiny s mělkými kořeny a vysoko posazenou korunou nevymírají jen stále častějšími větrnými polomy, ale také kvůli imisím, invazivnímu hmyzu a houbovým onemocněním. Vědci se na základě infračerveného rozboru snímků soustředili na stupeň tzv. defoliace - ztráty jehličí. Zjistili, že podíl umírajících lesů od větrné kalamity dramaticky narostl. Podle pesimistických prognóz mohou dokonce některé regiony Slovenska v příštích desetiletích přijít o celé komplexy smrkových porostů.
Problémy nezalesněné půdy Alarmující je vysoký podíl smrčin s mrtvými stromy (1,2 %), velká je také část této hospodářsky vděčné rostliny těsně před uhynutím (6 %). Průzkum ukázal, že míra poškození je vyšší na chráněných územích v lesní technice nedostupných polohách. Mrtvých nebo velmi poškozených stromů s hustotou jehličí 0 až 40 % je tam téměř dvakrát více.
„Není zatím vhodné mluvit o katastrofě,” uklidňuje Daniel Kindernay, odborník na lesní mechanizaci ze zvolenské univerzity. Varovné podle něho však je, že rychle přibývající uhynulé nebo „přestárlé” smrky nestíhají lesníci vytěžit a vysazovat na kalamitních plochách odolnější smíšené porosty. „Nezalesněná a neobhospodařovaná půda je náchylná k erozi, zaplevelení, většímu riziku požárů a záplav,” upozorňuje.