Pokud lze věřit tomu, že přírodní katastrofy se opakují v pravidelných cyklech, záplav nyní ubude
Sever Čech se už pátý den vzpamatovává z následků povodňové vlny. Pokud statistiky nelžou, měla by se velká voda v příštích letech zemi zase na čas vyhýbat.
ČESKÉ BUDĚJOVICE / PRAHA Zdá se to jako skvělá zpráva: ničivá záplavová vlna, která minulý víkend zpustošila sever Čech, má být poslední ze série velkých povodní, které ničily republiku v uplynulých třinácti letech. Tedy alespoň pokud člověk věří, že podobné přírodní katastrofy se opakují v pravidelných cyklech. A právě to naznačují dlouhodobé statistiky. Říkají, že extrémní velká voda dorazí do Česka zhruba jednou za sto let. V té době však udeří několikrát za sebou.
Podobnou sérii pamatují české země z přelomu 19. a 20. století. V rozmezí let 1890 až 1903 povodně zasáhly území Čech a Moravy. „Například České Budějovice zažily velkou vodu už v roce 1888 a o dva roky později přišla další, ještě větší povodeň. Obě kulminovaly vždy 3. září,” řekl LN ředitel hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích Pavel Polcar.
Až tisíciletá voda se tehdy valila i koryty dalších řek. „Během třinácti let se vyskytly tři případy extrémních povodní s dosažením sto- a víceletých kulminačních průtoků na povodí Vltavy, Jizery, Odry a horního Labe,” píší autoři studie, která pro Ústav fyziky atmosféry Akademie věd srovnává sílu povodní.
Tehdejší deště mají například na svědomí platný rekord v počtu denního úhrnu srážek na jednom místě. V Jizerských horách spadlo během čtyřiadvaceti hodin 345 milimetrů, což je až dvakrát víc, než o víkendu zažili lidé na Liberecku.
Lidé v Česku si ale na povodně museli zvyknout i v dalších letech, teprve na začátku 20. století série skončila. I když se s občasnými povodněmi lidé v Česku pochopitelně potýkali i v pozdějších letech, už se nikdy nejednalo o tak rozsáhlou a ničivou sérii, nakumulovanou do krátkého časového období. Až povodeň na Moravě v roce 1997 mohla znamenat začátek nové série.
„Různé zpracované studie jasně hovoří o tom, že 19. století se vyznačovalo neobyčejnou četností extrémních povodní. Ve dvacátém století byl daleko větší klid,” říká hydrolog Libor Elleder.
Odborníci ovšem při studiu historie povodní naráží i na problém, že z různých období jsou dostupné různě podrobné zápisy. „V éře komunismu se zprávy o povodních tutlaly. O povodni z roku 1876 tak najdete mnohem víc údajů než z roku 1956,” říká Elleder. Záznamy o povodních z přelomu 19. a 20. století ukazují, že tehdejší série byla v mnoha ohledech podobná té současné. Pokud by se tedy cyklus opakoval, skončit by měl právě letos.
Zda předpoklad skutečně vyjde, si experti ale netroufají odhadnout. Přičítají totiž extrémní výkyvy počasí i lidské činnosti. „To jsou ale zatím jen hypotézy. Porovnáváme z meteorologického a klimatického hlediska jen velmi krátké časové období,” uvedl Pavel Polcar.
***
STOLETÝ CYKLUS * Česko se aktuálně nachází v období extrémní povodňové aktivity. Dá se srovnat s ničivými záplavami z let 1890, 1897 či 1903, kdy se země rovněž pravidelně ocitala pod vodou. * Na přelomu 19. a 20. století se během třinácti let vyskytly hned tři případy s dosažením stoa víceletých kulminačních průtoků na některých tocích. * V září 1890 bylo postiženo hlavně povodí Vltavy, v červenci 1897 povodí Jizery a Labe a v červenci 1903 povodí Odry. * Stoletý cyklus lze vypozorovat i z hlediska dlouhodobější historie. Velké povodně ničily české země třeba v srpnu 1688, červnu 1786 či srpnu 1858. * V průběhu 20. století se naopak velká voda relativně odmlčela. Experti připomínají záplavy z března 1940 či rok 1954, kdy se vylila Vltava v celé délce toku. * Výraznější povodně dorazily až ke konci století – třeba v roce 1981 se rozvodnila Ohře a zatopila Lounsko. Následovaly devastující povodně z let 1997 a 2002. Série extrémních záplav by měla vyvrcholit právě nedávným zatopením severních Čech. * Tvrdé dopady přírodních výkyvů podle expertů umocňuje nevhodné chování člověka. Odborníci upozorňují, že lidé přes varování stále častěji stavějí v zátopových oblastech, „narovnávají” řeky a potoky či likvidují remízky a meze, které v krajině dříve zadržovaly srážky. * Extrémní povodně dle odborníků nejsou jediným projevem přírodních výkyvů. Záplavy často doprovází i silné větrné řádění. Podobné orkány jako Kyrill a Emma, které ničily lesy na Šumavě, pamatuje Česko právě z dob minulé éry velkých povodní na přelomu 19. a 20. století.
V éře komunismu se zprávy o povodních tutlaly. O té z roku 1876 tak najdete mnohem víc údajů než z roku 1956.
