Zimní procházky v okolí Přerova se často uskutečňují i v přírodní rezervaci Žebračce, která patří mezi nejstarší rezervace v regionu a byla vyhlášena Národní přírodní rezervací již 4. června 1949; její rozloha je 234,9 ha. Jedná se o lesní komplex, který je omezen na jihovýchodě Bečvou, na jihozápadě Přerovem a na severozápadě poli, která přiléhají k železniční trati Praha - Přerov - Ostrava, kde na mokrých loukách hnízdily čejky chocholaté. Je rozdělena na dvě části silnicí Přerov - Prosenice. Na severovýchodě jí protéká mlýnský náhon Strhanec.

Dřevinná skladba Žebračky se blíží přirozené skladbě, která by se zde vytvořila i bez zásahu člověka. Jsou zde zachovány staré duby, lípy, javory klení mléč, habr a na vlhčích místech olše, topoly, vrby. Z jehličnanů zde roste modřín a také nevhodně vysazený smrk a borovice. Z keřů je zde zastoupena svída krvavá, líska obecná, brslen evropský a střemcha obecná. Bylinná vegetace je tvořena prvky karpatské, panonské a středoevropské květeny. Jarní vegetace je nejzajímavější a nejhezčí. Ze známějších rostlin zde např. roste sněženka a podsněžník, plicník lékařský, sasanky hajní a pryskyřníkovitá, česnáček lékařský, kyčelnice žláznatá, konvalinka jarní a také lilie zlatohlávek, jejíž zlatožluté cibule jsme často vyryli, když jako studenti jsme na brigádě vysazovali stromky v tomto lužním lese. Patří mezi chráněné druhy naší květeny. Nejnápadnější rostlinou, kterou nemůžeme přehlédnout, je česnek medvědí, který pokrývá jako celé bylinné patro polovinu Žebračky a v době květu upoutá pozornost česnekovou vůní, takže i med z těchto rostlin je poznamenán touto vůní.

Můžeme se zde setkat se srnčí zvěří a tato rezervace má také značný ornitologický význam. Jde o křižovatku ptačích tahů, která funguje také jako hnízdiště a místo pobytu řady druhů ptactva. V zimě můžeme vidět ledňáčka říčního, který hnízdí v hlinitopísčitém břehu Bečvy, dále sem zalétá jako zimní host káně rousná, brkoslav severní, jikavci, kvíčaly a hýli. Setkáme se zde i s naším nejmenším ptáčkem, králíčkem obecným a ohnivým, jejichž krásné zbarvení kontrastuje s třpytivě bílým sněhem. Nad korunami stromů poletuje datel černý a na jaře se bubnováním ozývají i strakapoud velký a prostřední. Ze stálých ptačích druhů sem patří i dlaskové, sojky, sýkory koňadry, modřinky, babky, uhelníčci, mlynaříci, brhlíci a žluny. Ze vzácných druhů, které jsou stěhovavé, sem patří lejsek bělokrký, moudivláček lužní, pěnice, červenky, žluvy.

Tato rezervace slouží jako příměstský les pro obyvatele města, což může mít negativní vliv na přírodní společenstva rostlin a živočichů. Proto je zde dovoleno se pohybovat jen po vyznačených cestách a platí zákaz odnášet z této rezervace veškerou květenu. V posledním období se projevuje v přírodní rezervaci nedostatek vláhy, jednak vlivem klimatických podmínek a jednak nedostatečnými záplavami, typickými pro lužní lesy. Proto orgány ochrany přírody usilují o obnovení vodního režimu a tím zajištění dostatečného množství vláhy.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.