Statistika prozatímního plnění procesů řízené výroby a exploatace energie z obnovitelných zdrojů přílišným optimismem nehýří. Ba naopak: splnit i redukované úkoly, tj. dosáhnout šestiprocentního podílu obnovitelných zdrojů v rámci veškeré využívané energie do roku 2010 (EU pro celou Eurozonu vytýčila cíl 12 %) a třináctiprocentního podílu do roku 2020 (EU si stanovila 20 %) bude evidentně nad naše síly a možnosti. Pro ekologické entuziasty to je a bude nepochybně zklamání a důvod k nové kritice zemědělského, energetického a teplárenského managementu. Pro zpochybňovatele zelených tezí a vizí nové potvrzení jejich argumentu, že náš vnitrozemský stát má v substituci fosilní energetiky objektivní limity.
Na piedestal jednoho z nejslibnějších obnovitelných zdrojů byla ještě v minulé dekádě instalována biomasa. I po 15 létech jí v ČR zatím dokážeme pro výrobu energie a tepla vypěstovat a využít „jen” 6 mil. t. Pokud budeme strukturu spotřebovávané biomasy analyzovat detailněji, pak asi polovinu představuje dřevo a dřevní odpad, jenž zlikvidují domácnosti. O zbytek (cca 1 mil. t) se postará průmysl. Přibližně totéž množství odpadu vygenerují a spálí celulózky a zbylý 1 mil. t je de facto sláma a další zbytky rostlinné výroby v zemědělství.
Základní idea rozvinout v České republice velkokapacitní řízenou produkci biomasy a vytvořit si obrovský potenciál importem neohrozitelné a ekologicky akceptovatelné suroviny pro výrobu energie a tepla je nepochybně správná. V praxi se ji ale nedaří zvládnout podle představ zelených teoretiků. Kupříkladu opakovaně a s uspokojením lze evidovat nepřeberné žluté lány řepky olejky. Zároveň je nutné spočítat tisíce tun fosilních paliv, které spotřebují zemědělci k přípravě půdy, k jejímu osetí, k průběžné péči o rostliny a posléze i ke sklizni a zpracování této úrody. Podle střídmých odhadů: substituce fosilních zdrojů obnovitelnými může být v optimálním případě max. dvoutřetinová. Zbylou třetinu spotřebují zemědělci přímo na poli k pohonu své techniky fosilními médii.
Východiska se přesto nabízejí, a to v široké paletě. Třeba osít pole rychle rostoucími plodinami – vrbami, topoly, šťovíky, nebo specializovanými energeticky využitelnými plevely, kupř. křídlatkou. I zde je na místě hlubší úvaha před zbrklými činy. Jako každého investora ve velké fosilní energetice také zemědělské podniky musí nejdříve zajímat (a přesvědčit) dotační politika státu, prognózy a garance cen používané techniky, paliv a maziv i vyrobené energie a tepla, resp. návratnost vynaložených prostředků a práce. Rady, jak založit a ošetřovat energetickou plantáž, jsou cenné. Zvláště pokud zohlední agrotechnický fakt, že se jedná o projekt klimaticky a půdně podmíněný a časově dlouhodobý. Jestliže se dopředu zohlední i mnohá vegetační a zpracovatelská úskalí: čím a jak se vypořádat s energeticky sice zajímavým, avšak plantáže vehementně znečišťujícím plevelem, čím a za jakou cenu dosušit vstupní surovinu, aby byla efektivně použitelná v kotlích apod.
S kalkulačkou v ruce se vyplatí studovat rovněž zelená doporučení přimíchávat biomasu do kotelních směsí a spalovat ji na velkých zdrojích energie. Čtyřmi specializovanými fluidními kotli pro tyto účely u nás disponuje ČEZ a biomasu reálně využívá. Pokud by chtěl daný proces intenzifikovat, vyvolá si tím sám další náklady na nákup, montáž, obsluhu a servis této náročné techniky. Zároveň se vystaví řadě dodavatelsko-odběratelských problémů, včetně bazálních: kde a za jaké pořizovací ceny si dlouhodobě zajistit zvýšená kvanta použitelné biomasy?
Sečteno: i kdybychom dnes v ČR biomasou oseli každý lán a každý záhon, pokryjeme tím sotva desetinu svých energetických potřeb, Navíc: za cenu, která bude na hony vzdálená mediálně líbivému, ekonomicky neakceptovatelnému pohledu na biomasu: „Ze sluníčka, tudíž vlastně zadarmo...” Na exaktních, zatím málo potěšitelných kalkulacích pěstitelů i zpracovatelů biomasy mnoho nemění ani potenciální efekty, jež přinese II. generace biopaliv. V ČR jsme zaspali nejenom v jejich výzkumu a vývoji, ale i v přípravě věcných, organizačních a personálních kapacit pro jejich masovou produkci a exploataci.
