Vytáhnout do boje proti škůdcům bývá poněkud rizikové. Jeden problém se odstraní, a jiné dva se objeví. Tak tomu bývalo, je, a bůhví, zda bude. Každý dramatický zásah do čehokoliv totiž může být zpočátku požehnáním, a později prokletím.
Znojemské Městské lesy s Národním parkem Podyjí daly hlavy dohromady a vytáhly v těchto dnech do boje proti pajasanu a rozhodly se řešit jeho zvýšený výskyt herbicidy. Tedy chemií.
Není tomu tak dávno, co Národní park postupoval podobně nekompromisně vůči akátu coby nepůvodní dřevině, což se stalo v době, kdy lesy byly ještě zalesněny smrkem...
Nechci malovat čerta na zeď, ale měli bychom si dát pozor, abychom měli v budoucnu vůbec proti čemu bojovat, protože žádná zeleň už nenaroste.
Lidem ovšem dvě možnosti zůstanou vždycky: Buď se ztotožnit, anebo být proti. Ale to je tak asi všechno, co mohou dělat, protože pajasan má na kahánku.
Situaci lze ovšem nazírat i z druhé strany.
Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí vidí situaci jednoznačně: „K omezení výskytu pajasanu v Podyjí je zapotřebí řešit tento problém i mimo hranice vlastního parku. Jedním z nejvýznamnějších ohnisek pajasanu je okraj Gránického údolí a Karolininých sadů. Proto jsme oslovili i Město Znojmo a spojíme síly s Městskými lesy Znojmo, jejichž pracovníky proškolíme o správném postupu, jak s pajasanem pracovat. Jedinou účinnou metodou jak zamezit šíření pajasanu, je použití chemického prostředku."
Celý článek najdete ve Znojemsku.