Bohužel, k dosavadním rozporům ohledně podmínek prodeje státní půdy se přidal i problém spojený s lesními pozemky, konkrétně pasáž týkající se arondací. Ty jsou částí novinářů i politického spektra vnímány jako skrytá privatizace státního podniku Lesy České republiky (LČR), a ačkoli se ani zdaleka nejedná o plochou významnou část lesních pozemků, představují tak arondace další brzdu v přijetí docela potřebné novely. Ve své podstatě přitom skutečně o jakousi „malou privatizaci” majetku LČR jde, je ale třeba konstatovat, že je to proces praktický, v zájmu všech zúčastněných stran (LČR, obce i privátní subjekty včetně zemědělců) a zejména v zájmu lesa jako takového a krajiny.

Příkladem budiž záměr novely, podle níž se má maximální plocha lesního pozemku, který bude stát moci bezplatně převádět na obce, zvýšit ze současných 10 na 50 hektarů. To jednak v praxi znamená, že převádět bude možné skutečně homogenní lesní celky a navíc je les v majetku obce lépe kontrolovatelný a neanonymní.

Jak již bylo v minulosti několikrát řečeno, vůči navrhovaným podmínkám prodeje státní zemědělské půdy vznesli loni zásadní výhrady zástupci lidoveckých ministerstev, přičemž do současné doby nebyly vnitrokoaliční rozpory překonány. Přesto by to nemělo být důvodem neustálého odkládání novelizace tohoto zákona. Už i proto, že se na návrhu ministerstva zemědělství shodly všechny zájmové nevládní organizace zastupující zemědělce napříč názorovým spektrem.

Každým dnem se totiž blíží doba, kdy bude prodej státní zemědělské půdy v rámci devizového zákona plně otevřen i pro občany EU a dalších zemí. To v praxi znamená, že dosavadní privilegia pro tuzemské hospodařící zemědělce padnou, což není za situace, kdy je většina obhospodařovaných pozemků pronajatých, zrovna strategické. Jednou z výhrad lidovců, kvůli kterým se legislativní proces „zadrhnul”, je navíc požadavek Legislativního odboru vlády uvolnit prodej cizincům již v rámci této novely. Ve své podstatě je to požadavek legitimní, vycházející z povinnosti ČR stanovit v podmínkách prodeje státního majetku rovné podmínky pro všechny občany EU.

Zřejmě největší rozpor v novele zákona o prodeji státní půdy je ale ve stanovení preferenčních kritérií při jejím nákupu. Lidovci totiž například požadují, aby se novelou rozšířila možnost nákupu státních pozemků i pro osoby, které vlastní v obci a v sousedním katastrálním území nejméně deset hektarů zemědělské půdy, avšak neprovozují zemědělskou výrobu. Argumentem přitom je zachovat možnost zahájit zemědělskou činnost pro nové, budoucí podnikatele v zemědělství. Ve skutečnosti jde o princip, kterým by unikala půda k nezemědělským účelům, výstavbě privátních skladů a k rozvoji developerských aktivit. Reálně je přitom daleko větší blokací půdy pro případné začínající zemědělce znění současných nájemních smluv nájemců zemědělské půdy s vlastníky, které jsou sjednány na dobu pěti či deseti let, a přestože je primárním právem vlastníka rozhodnout se, komu své pozemky pronajme, v praxi se tak kvůli smlouvámneděje. Podstatné nicméně je, že pravděpodobnost, že by současní nezemědělci začali nákupem státní půdy v budoucnosti hospodařit, je pranepatrná. Je tedy zřejmé, že minimálně argumentace „ve jménu budoucích hospodářů” je naprosto zcestná a jen posiluje názor na možnost spekulativního nákupu státních pozemků k naprosto nezemědělským účelům.

Podle mého názoru tohle všichni rozumní lidí vědí, a proto se domnívám, že je docela klidně možné předložit novelu do vlády i přes stávající rozpory. Skutečný souboj o podobu novely se stejně svede v parlamentu, kde lze předpokládat, že návrh ministerstva zemědělství podpoří i rozumní poslanci opozice.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.