Na Střední lesnické škole Bedřicha Schwarzenberga v Písku studuje Jana Lhotová už čtvrtým rokem. Na jaře ji čeká obtížná maturita
Ženy v uniformě
Písek – Jana Lhotová ze Žďáru napsala v páté třídě slohovou práci o tom, že by chtěla studovat lesnickou školu v Písku a pak v tomto oboru i pracovat. Její sen se jí plní už čtvrtým rokem. Letos bude totiž maturovat ve čtvrtém ročníku Střední lesnické školy Bedřicha Schwarzenberga v Písku.
„Odmalička chodím se svým tátou do lesa. Chtěla jsem se k lesu více přiblížit, více o něm vědět. Táta je myslivec a bratranec lesní inženýr, takže lásku k lesu mám částečně v rodině,” říká Lhotová. „Do školy jsem se přišla podívat v listopadu 2005. Přijal mě zástupce ředitele a všichni byli velice ochotní. Dostala jsem se sem na základě prospěchu bez přijímacích zkoušek,” vzpomíná studentka čtvrtého ročníku oboru lesnictví. Osvé další drázemá naprosto jasno. „Chci se dostat na vysokou školu v Praze na lesnictví nebo v Brně na oboru arboristika. Ten se věnuje péči o stromy. Po vysoké škole bych ráda zkusila pedagogické minimum na obor botanika. Pak bych tedy učila botaniku na některé z lesnických škol,” plánuje si Jana Lhotová.
Ze studia na písecké lesnické škole ji nejvíce baví odborné předměty. „Zajímají mě obory těžba a pěstování, ve druhém ročníku jsem si nejvíce užívala botaniku a zoologii. Jinak svůj volný čas trávím převážně v lese. Moje starší sestra má velice dobrý vztah k přírodě, ale ne tak jako já,” vysvětluje Lhotová. K lesu ji váže i další aktivita. „Jsem v klubu trubačů při Českomoravské myslivecké jednotě, bývám tedy zvána na hony jak troubit, tak i střílet. Ve škole máme kroužek trubačů, máme více než dvacet členů a cvičíme každý den,” říká Lhotová. Písečtí trubači se v současné době připravují na důležitou událost. V půlce března se totiž v Brně koná soutěž mysliveckých trubačů a vábičů. Soutěží zde soubory ze středních a vysokých škol,” vypráví Lhotová. Písečtí by rádi při své třetí účasti vylepšili svá minulá umístění. V minulých dvou letech totiž skončili vždy na konci startovního pole. „Hraní na lesnici není obtížné. Záleží u něj na dechu, protože nástroj nemá žádné klapky,” vysvětluje studentka čtvrtého ročníku.
Sama říká, že studuje opravdu spíše mužský obor. „Někteří lidé říkají, že bychom tuto školu studovat neměly, ale my se nedáme. Kdyby nás to nebavilo, nedalo by se to dělat,” tvrdí Lhotová. Muži lesáci nevědí, jak ženské studentky oboru lesnictví označit. „My to vlastně také nevíme. Někdy nám říkají lesněnky,” směje se studentka. „Ale i my ženy jsme vlastně lesáci. Bere se to dohromady bez rozlišení pohlaví,” vyvysvětluje Lhotová.
Umí i střílet, ráda by se účastnila činnosti střeleckého kroužku na škole, ale nemá na to čas. „Trubačský kroužek mi zabere hodně času a ještě k tomu dojíždím,” říká. V mysliveckém troubení chce rozhodně pokračovat i na vysoké škole. Ze všech mysliveckých zvyků má nejraději právě troubení. „Je to honosné a skládáme tím poctu ulovené zvěři. Svojí uniformou se někam zařazujeme. Díky tomu víc držíme při sobě a snadněji se seznamujeme,” chválí stejnokroj Lhotová.
