Německá vláda kancléře Olafa Scholze dnes otevřela cestu k podzemnímu ukládání oxidu uhličitého (CO2), metodu považuje za nezbytnou pro dosažení uhlíkové neutrality. Tento způsob nakládání s CO2 ale vyvolává kontroverze kvůli vysokým nákladům a možným rizikům pro životní prostředí. Návrh zákona, na kterém se vláda dohodla a o kterém bude jednat parlament, považuje za hlavní možné úložiště dno Severního moře, umožní ale skladování CO2 také na pevnině.
„Umožníme ukládání CO2 mimo pevninu. Chráněných mořských oblastí se to výslovně týkat nebude. S povolením se přidáme k našim evropským sousedům, jako jsou Norsko a řada dalších zemí," řekl ministr hospodářství Robert Habeck. Dodal, že otevřená bude možnost skladovat CO2 v podzemí na pevnině, pokud o to regiony výslovně požádají. Umožněn bude i vývoz oxidu uhličitého ze země za účelem jeho uložení, což dosud povoleno nebylo.
O změně zákonů, aby bylo možné ukládat oxid uhličitý pod zem, hovořil Habeck již v únoru. Zásadní změnu postoje k ukládání CO2 tehdy zdůvodnil snahou dosáhnout do roku 2045 uhlíkové neutrality. To je stav, kdy se do ovzduší nebude vypouštět více skleníkových plynů, než kolik jich může být technicky uskladněno, nebo kolik příroda může sama vstřebat.
Dnešní rozhodnutí vlády je podle Habecka klíčové pro německý průmysl. „Jinak bychom nesplnili klimatické cíle," řekl.
Klíčová strategie, kterou Habeck tehdy představil a se kterou nyní vláda souhlasila, otevře výlučné ekonomické zóny Německa v Severním a Baltském moři, kde by případně mohla vzniknout úložná místa. Pro Německo je to významný posun, protože ukládání uhlíku - které se zhruba před deseti lety setkalo s masivními protesty - bylo v zemi prakticky zakázáno.
Kritici této metody argumentují vysokými náklady, které si zachycování a ukládání CO2 vyžádá. Uvádějí také, že vtlačování oxidu uhličitého do pískovce může kvůli vysokým tlakům vyvolat menší zemětřesení. Z pórovitého pískovce ale může část uloženého CO2 uniknout a svou kyselostí ovlivnit okolní prostředí.
Evropská unie na začátku února představila plán, ve kterém členské státy vyzvala k budování úložišť uhlíkových emisí. Chce tak dosáhnout toho, aby do roku 2040 zmizelo až 400 milionů tun CO2. Skladování na pevnině však zůstane v Německu zakázáno, pokud vlády jednotlivých spolkových zemí výslovně nepožádají o výjimku.
Zachycování a ukládání uhlíku, proces označovaný zkratkou CCS z anglického sousloví carbon capture and storage, odstraňuje z atmosféry oxid uhličitý produkovaný průmyslovými procesy, nebo jej zachycuje v místě vypouštění a ukládá jej pod zem. Německo na toto řešení dlouho nahlíželo jako na kontroverzní, v Norsku či Dánsku je ale možné. Zájem o tuto metodu má z německých regionů Šlesvicko-Holštýnsko, které chce dosáhnout uhlíkové neutrality již do roku 2040, tedy o pět let dříve než celá spolková republika.
Zelení ve Šlesvicku-Holštýnsku, kteří jsou v této spolkové zemi koaličním partnerem konzervativního premiéra Daniela Günthera, už v lednu vyslovili s CCS souhlas. Týkat by se to mohlo emisně náročných odvětví, jako jsou produkce cementu a spalování odpadu. Šlesvicko-Holštýnsko nevyloučilo ani možnost podzemního ukládání CO2 na pevnině, tedy nikoli jen pod mořským dnem.
Otevřená k ukládání oxidu uhličitého do podzemí na pevnině je i německá akademie věd Leopoldina, podle které tomu z vědeckého hlediska nic nebrání. „Pokud bude zaručen pečlivý průzkum, transparentní výběr místa a neustálé sledování," uvedla Leopoldina v prohlášení.
ČTK
