Ministerstvo zemědělství
- V první otázce se vrátím o několik měsíců nazpět. V jakém stavu jste ministerstvo zemědělství převzal a v jakém stavu byste ho chtěl opustit?
Ministerstvo zemědělství je konzervativní orgán, v jehož budově je cítit určitý „genius loci“ těžkopádnosti pomalých změn. Což je na jedné straně samozřejmě dobře, protože zemědělství i lesnictví samotné jsou obory, kde určitá stabilita být zachována musí. Na druhé straně je to mnohdy i překážkou provádění potřebných změn.
A v jakém stavu bych chtěl ministerstvo předávat? Dnes je zemědělství bezprostředně navázáno na Evropskou unii a velká většina věcí, které chceme uhájit, se vyjednávají v Bruselu, a ne v Praze, na to musí být ministerstvo nachystáno. MZe musí být schopno vést odbornou diplomacii v oblastech, ve kterých nás evropská legislativa bezprostředně ovlivňuje.
V lesnictví není kompetence EU tak silná. Lesní hospodářství je řízeno národní legislativou, kde není třeba tolika změn.
- Mluvíme spolu na půdě poslanecké sněmovny, kde se právě projednává reforma veřejných financí. Jak by se v případě, že bude přijata, dotkla lesního hospodářství?
Reforma veřejných financí pro nás znamená nutnost úspor ze státního rozpočtu a na rozpočet MZe je vyvíjen velký tlak, který v současné době ohrožuje celé řady národních programů. Snížení rozpočtu, které nás v příštím roce čeká, bude znamenat určitou revizi národních programů jak v oblasti vody, tak v oblasti lesního hospodářství. Na druhé straně ale začnou do oblasti v podstatně větším objemu přicházet evropské peníze z programu rozvoje venkova.
- Mezi lesnickou veřejností je slyšet názor, že sekce lesního hospodářství není dostatečně aktivní, že její činnost není dostatečně "vidět". Jak hodnotíte práci této sekce?
Naše ministerstvo je velmi aktivní. To, že o sobě sekce lesního hospodářství možná nedává tolik vědět, neznamená, že by nepracovala. V čele této sekce jsou odborníci a v čele celého úseku vodního a lesního hospodářství je jeden z velmi zkušených lesáků, pan náměstek Trůbl.
LČR a memorandum mezi MZe a KLDS
- Nepočítáte v souvislosti s reformou veřejných financí například se zvýšením příjmů do státního rozpočtu ze státního podniku LČR?
To je důvod, proč jsme fakticky bojovali o nový způsob zadávání veřejných zakázek. Hlavní důvodem je to, aby v státním podniku zůstával podstatně větší objem finančních prostředků z prodeje dřeva, protože to jsou finance, které potom LČR zpětně používají pro obnovu lesa, pro financování jejich sociální a ekologické funkce.
- Jakým způsobem určuje MZe směřování podniku LČR?
Zadání pro LČR vzniká v diskusi mezi zakladatelem a státním podnikem. Je nepochybné, že ministerstvo musí dávat lesnické politice námět, nějakou základní koncepci. Navíc ministerstvo jedná s podnikatelskou a odbornou veřejností, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu a musíme se snažit, aby věci, které se daných subjektů týkají, s nimi byly řádně projednány, a pokud je to možné, aby byl brán ohled na jejich názory.
Na druhou stranu nám lesnická veřejnost nemůže diktovat podmínky. V první řadě musíme mít na mysli co možná nejlepší hospodaření státního podniku, splnění všech rolí, které státní podnik má, tzn. nejen vlastní ekonomiku, ale i celou řadu věcí, jako je odpovědnost vůči lesu, ekologické funkce, sociální a regionální role apod.
- Neobáváte se, že memorandum pouze oddálilo spory v oboru a ty se vrátí v roce 2009, kdy bude podle znění memoranda znovu rozhodováno o tom, který model správy státního majetku je výhodnější?
Mým cílem bylo, aby tato diskuse nezabránila rozběhnutí lesnických prací, aby nezpůsobila otevřenou válku mezi státním podnikem a podnikatelskými subjekty, která by poškodila všechny - a lesy nejvíc.
Nejedná se o oddálení, je to nastolení určitého modelu, který respektuje oba dva názory a umožňuje ekonomické porovnání obou modelů. Porovnání se budeme snažit provést co nejobjektivněji, budou se v něm uplatňovat představitelé obou stran. Nezávislá komise se v tuto chvíli tvoří. Musíme udělat všechno pro to, aby výběrová řízení proběhla korektně, aby nebyla napadena firmami, které se cítí být neúspěšné, aby výběrová řízení skutečně vedla k určitému rozumnému výsledku, kdy vyhraje skutečně ten nejlepší, ale nebude to převáženo jedním nebo druhým směrem. Je třeba, aby se zmiňované dva modely rozběhly, aby se nám v nich podařilo eliminovat rizika, která jsou s modely spojena.
U těžby na „P“ je největším rizikem nedostatečná evidence i určitá samostatná působnost firmy v lese, aniž by LČR přesně věděly, co se těží.
Těžba na „OM“ je nebezpečnější v tom, že výroba nebude efektivně řízena, že nebudou vyráběny nejlépe zpeněžitelné sortimenty. Takže i tam se budou muset LČR snažit dostát svým ambicím, i na „OM“ budou muset ukázat, že si umějí objednat výrobu správných sortimentů, že výrobu umějí nějakým způsobem koordinovat, a že potom zvládnou i odvoz a prodej dříví.
- Na základě čeho se domníváte, že systém obchodu dřívím v režii LČR bude pro státní podnik LČR výhodnější?
To je otázka, kterou jsme slýchali od celé řady firem. Analýz je celá řada a samozřejmě u různých případů si analýzy protiřečí. My vycházíme nejen z analýz, ale i z diskusí, rozhovorů a různých seminářů, které jsme během tohoto období pořádali, jichž se zúčastnili odborníci z dalších zemí - Rakousko, Německo, Finsko - vlastně odborníci z celé organizace státních lesů Eustaforu. Názor představitelů těchto zemí je velmi podobný tomu, který prosazujeme my.
Argumenty na obou stranách jsou silné a pádné. Proto jsme jako cestu z patové situace zvolili kompromis, který spočívá v duálním modelu těžby. V prvním případě prodeje u pařezu – tak jak ho preferovali odborníci, jejichž názory používaly při vyjednávání především těžařské firmy. V druhém případě výroba a prodej na odvozním místě, což je trend, který se ve státních lesích okolo nás začíná jednoznačně prosazovat.
- Z textu memoranda vyplývá rozdělení lesnických zakázek do dvou typů. Myslíte si, že je v silách LČR zajistit zejména po personální stránce kvalitní paralelní fungování těchto dvou modelů správy státního majetku?
To není poprvé, kdy budou fungovat dva modely. Je jasné, že na „P“ se tady těžilo vždy a na „OM“ se těžilo minimálně od výběrových řízení 2004–2005.
- Od té doby je ale situace v lesnictví poměrně nestabilní.
Je nestabilní, protože výběrová řízení nebyla správně provedena a byla následně zrušena Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Tím pádem v lesích nastal právně složitý stav, kdy se jedni tvářili, že mají smlouvu, druzí tvrdili, že smlouvy jsou neplatné apod. To jsou věci, které ve finále musí vyřešit příslušný úřad nebo i soud, ale pro nás to nemůže znamenat, že přestaneme těžit na polovině území.
- Jak hodnotíte transformaci podniku LČR v 90. letech? Které kroky byly podle vašeho názoru správné, a které naopak ne?
Nepochybně bylo dobře, že vznikly silné, dobře vybavené soukromé firmy, které jsou schopny celý výrobní proces zajišťovat samy, od samotné těžby přes dopravu, v řadě případů až po obchod a zpracování dřeva. To je nesmírně důležitý efekt transformace.
Na druhé straně od začátku transformace neprobíhaly soutěže zcela otevřeně tak, aby se v zájmu LČR vysoutěžily nejlepší ceny. Je tedy pravděpodobné, že LČR v tomto období nedosahovaly nejlepších možných cen dříví. Řada firem kupovala dřevo za nižší cenu, než je poté realizovala. Jediné, co chceme, je, aby významnější část hodnoty zůstávala LČR, aby ji mohly zpětně investovat do lesa.
- Můžete být konkrétnější? Kde vidíte nutnost nárůstu investic zpět do lesa?
LČR investují zpět do lesů všechen svůj vytvořený zisk, a to především do lesů, které jsou poškozené, nebo např. do obnovy porostů podle zákona. Ale my jsme schopni dokázat, že jdeme nad rámec lesního zákona, např. při obnově melioračními a zpevňujícími dřevinami vznikají velké náklady, které LČR do lesa zpátky investují a tím jeho kvalitu významně zvyšují. A vedle toho je celá řada investic, jako jsou majetky či cesty, které činí lesy pro návštěvníky atraktivnějšími.
- Už víte, jakým konkrétním způsobem bude probíhat obchodování dřívím v režii podniku LČR v období 2008–2010?
O tom teď vedeme diskusi, analyzuje a projednává to dozorčí rada a není dobře, abych teď činil prostřednictvím médií nějaké závěry. Je jasné, že existuje několik kategorií partnerů - jednak jsou to velcí strategičtí odběratelé, regionální odběratelé a také burza, která dává jako veřejný otevřený trh velmi dobré cenové signály.
- Myslíte si, že je třeba rozlišovat mezi obchodními partnery?
Každý, kdo prodává nějakou surovinu, např. i zemědělci, rozlišuje mezi velkými dlouhodobými a dílčími krátkodobými kontrakty – to je přece normální a je to obchodní politika, která je naprosto legitimní.
- Dokážete si představit, že by nějaké „větší“ množství dříví bylo prodáváno právě přes burzu?
Možnosti využití burzy analyzujeme. Burza je na jedné straně samozřejmě nejtransparentněji otevřený trh, na druhé straně víme, že velká část dřeva může odcházet k zahraničním odběratelům a na našem trhu vznikne nedostatek, který by dolehl jak na významné velké firmy, tak i na ty regionální. Zároveň pokud přes burzu půjde jen malé množství dříví, její vypovídací možnost, co se týče ceny, je menší.
- Mnoho podnikatelů v lesnictví otevřeně říká, že si v souvislosti s lesním hospodářstvím pravicovou politiku představovalo jinak. Jaká je vaše představa pravicové politiky v lesním hospodářství, potažmo ve vztahu ke státnímu podniku LČR?
Musím říci, že to je trošku ideologické klišé, které ze státního podniku dělá jakousi skupinu neschopných zkorumpovaných úředníků. Já nejsem přítelem státního podnikání, ale pokud platí, že LČR jsou státní, a pokud zatím nedošlo ke shodě na tom, že by se měly např. privatizovat, potom je nutné, aby hospodařily co nejefektivněji.
Zažil jsem celou řadu ideových a slovních přestřelek na téma co je státní a co je nestátní, co je pravicové a co není pravicové, ale můžu vám říct, že nejlépe se podnikalo se státním majetkem. Tzn. stát vlastnil a garantoval, nemohl zkrachovat a veškerý zisk odcházel do soukromé sféry. Obecně jsem zastáncem toho, že je nutné udělat hranici mezi tím, co státní je, a co státní není. U státního vlastnictví se musí stát jako řádný hospodář snažit dosahovat co největších efektů.
MZe a Evropská unie
- ČR byla jednou z prvních zemí, které Evropská komise (EK) schválila program rozvoje venkova (PRV), který přináší pro období 2007–2013 100 mld. Kč pro český venkov. Jaká konkrétní opatření se v souvislosti s PRV budou týkat lesnictví? Máte představu, jaká část této sumy by se přímo či nepřímo mohla objevit v lesním hospodářství?
Je to složité, protože investice do lesů v první a druhé ose (Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a Zlepšování životního prostředí a krajiny) jsou pozastaveny, neboť došlo k překryvu s jednotlivými programy, které mají notifikovány kraje. Kraje do lesů dávají v průměru desítky milionů korun ročně. Obsahově se programy krajů překrývají s opatřeními ve skupině opatření zaměřených na udržitelné využívání lesní půdy. Je to velmi aktuální záležitost, na které intenzivně pracujeme a vyřešení očekáváme velmi brzy. Musíme se s kraji dohodnout na tom, jakým způsobem zamezíme překryvům, a jak dosáhneme toho, aby EK souhlasila s tímto opatřením. Celý program rozvoje venkova je schválen, pouze tato konkrétní opatření nemůžeme spustit. Doufám, že se tento problém vyřeší do konce roku a v příštím roce se opatření již otevřou.
- Jakým způsobem se MZe připravuje na předsednictví ČR v EU v roce 2009?
To je pro nás nesmírně klíčová oblast. Připravujeme se na to velmi zodpovědně - dáváme dohromady jak obsah, tak i tým, který bude politiku zajišťovat. V době našeho předsednictví bude projednávána reforma rozpočtu a reforma společné zemědělské politiky, z toho musíme vycházet. Co se týká personálního zajištění, máme vytipován tým šedesáti lidí, který se už začíná postupně na předsednictví připravovat v oblasti jazykové vybavenosti, schopnosti vést jednání apod.
Lesnická legislativa
- V posledních dvou letech se často mluví o novele lesního zákona. Myslíte si, že je nutné měnit současný lesní zákon? Pokud ano, jakým směrem?
Dohady o novém lesním zákoně jsou předčasné. Lesní zákon je v současné době vyvážená norma a nemám v plánu navrhovat novelu lesního zákona. Mám v plánu navrhnout zákon o státním podniku LČR, respektive o státních lesích, který by přesněji definoval postavení státního podniku jak z hlediska vlastnictví, tak z hlediska faktického hospodaření. Je stále nejasné, jestli má státní podnik lesy od státu pronajaté, či komu vlastně patří. Když použijeme analogii s obecními lesy, obci patří lesy a obec má v řadě případů zřízenou příspěvkovou organizaci nebo s. r. o., které lesy spravuje, a od toho se odvíjí určitý nájem. U státního podniku to tak není, my to bereme tak, že LČR rovná se stát. To je potřeba legislativně přesněji vymezit.
Dále je třeba vymezit strukturu lesů a vztah k regionům, protože existují představy, že by se měla více posílit regionální úroveň státního podniku. Jsme samozřejmě pro to, aby státní podnik zůstal vcelku a LČR nebyly nějakým způsobem rozčleněny na 14 malých podniků. Na druhé straně uznávám právo jednotlivých krajských reprezentací podstatně lépe vědět, co se v lesích děje, jaká tam bude uplatňována politika, jak a do jakých činností se budou finance reinvestovat apod.
Otázkou jsou i vojenské lesy. Podle mého názoru zde již není důvod pro to, aby existovaly dva státní podniky a hospodařilo se v nich odděleně. Samozřejmě nikdo nechce brát vojenským lesům kompetenci hospodařit v oblasti aktivního výcviku. V těchto lokalitách si musí armáda hospodařit sama, ale obecně je plocha vojenských lesů v současné době o mnoho větší než plocha, kterou armáda aktivně využívá.
Dalším problémem je režim zadávání prací v lese. Zákon o veřejných zakázkách je nepochybně dobrým zákonem, který zajišťuje transparentnost veřejného výběrového řízení. Je to evropský zákon. Na druhé straně nás často dostává do situace, kdy se LČR pouhým využíváním tohoto zákona - v řadě případů obstrukčním způsobem - dostávají do krize, protože nejsou schopny zajistit těžbu, kalamitní a kůrovcové práce apod.
- Myslíte si, že by pro státní lesy měla platit přísnější pravidla než pro ostatní lesní majetky?
Já myslím, že už platí. Jen nejsou modifikovány v zákoně. Státní lesy se chovají jako dobrý vlastník, který nemyslí pouze na příští rok nebo dva dopředu. V tomto smyslu je výhoda státního lesnictví nepopiratelná.
- Zákon o zadávání veřejných zakázek je podle slov mnoha kompetentních lesníků v proměnlivých podmínkách lesního hospodářství velmi těžko aplikovatelný. Měl by doznat změn?
V rámci zákona o státních lesích by existoval pravděpodobně režim, který by zajišťoval veškerou transparentnost a efektivitu zadávání prací. Nikdo si nemůže myslet, že dojde k takové liberalizaci, kdy by se zakázky mohly „dávat z ruky“. Ale na druhé straně je potřeba vzít v úvahu, že je rozdíl, jestli se posune termín stavby o půl roku, nebo jestli se na půl roku v lesích zastaví provádění veškerých prácí. Les je organický systém a musí na něj být takto nahlíženo.
- Chápu to správně tak, že by novým zákonem o správě státního lesního majetku mohlo dojít k tomu, že by LČR nemusely postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek?
Zákon připravujeme, analyzujeme a samozřejmě musíme respektovat evropskou legislativu, protože EU soutěžní právo velmi bedlivě sleduje. Je také možné, že se nakonec ukáže, že nejsme schopni jakoukoliv odchylku od zákona prosadit.
- Myslíte si, že by pro státní lesy měla platit přísnější pravidla než pro ostatní lesní majetky?
Já myslím, že už platí. Jen nejsou modifikovány v zákoně. Státní lesy se chovají jako dobrý vlastník, který nemyslí pouze na příští rok nebo dva dopředu, ale daleko dopředu. V tomto smyslu je výhoda státního lesnictví nepopiratelná.
Národní lesnický program II
- V úterý 7. 8. 2007 byl veřejnosti předložen návrh Národního lesnického programu II. Jaký význam tomuto dokumentu přikládáte a jaký bude jeho další osud na ministerstvu zemědělství?
Vážím si těch, kteří se podíleli na jeho zpracování. Debaty jsou nepochybně složité a vyladění ekologických a hospodářských hledisek ještě není definitivní. Jednotlivé subjekty deklarovaly určitou míru shody, nicméně jsem v tom stále cítil úhybný prostor. To je věc, o které nemohu definitivně říci, jak dopadne. Je potřeba udělat další národní inventarizaci lesa, je potřeba hovořit o tom, kolik skutečně můžeme těžit, abychom věděli, kde je bezpečná hranice a kde je hranice dobrého hospodáře, a pak si mezi těmi hranicemi vybrali z hlediska vlastní politiky těžby.
- MŽP ústy J. Staňka potvrdilo vůli nezasahovat do tohoto dokumentu zásadními úpravami. Platí tento přístup i pro ministerstvo zemědělství?
Jednání o NLP II bude na MZe dál probíhat a nemohu se tedy vzdát naší kompetence vyjádřit se k případným změnám.
- Jedním z mála bodů v NLP II, kde se nepodařilo nalézt kompromis, je zákaz pronájmu státních lesů za účelem hospodaření v nich. Nesouhlas vyjádřila především ČAPLH. Jaké je vaše stanovisko k problematice pronájmu státních lesů?
Pronájem je jedna z nejhorších forem hospodaření a já ho podporovat nebudu. Dokáži si představit určitou rozumnou míru privatizace, protože podíl státních lesů v ČR, když se k němu přičtou vojenské lesy, je samozřejmě v rámci západní Evropy výjimečný.
- NLP II předpokládá omezování holosečí. Myslíte si, že by do budoucna omezování velikosti holosečí mělo probíhat na základě legislativních nařízení, nebo naopak na základě pozitivní motivace (např. státní podpory jiného než holosečného způsobu hospodaření)? Je správné dnešní maximální velikost holoseče ještě snižovat?
Oproti předchozí právní úpravě je maximální výměra holoseče daná zákonem zhruba poloviční. Jsme si vědomi toho, že jsou oblasti, kde není možné nebo je velmi obtížné hospodařit bez holoseče, a v určitých podmínkách je použití holosečí účelnou formou hospodaření, která může vyváženým způsobem zohlednit ekologické a zároveň hospodářské aspekty. Z těchto důvodů se domníváme, že stávající právní úprava je v tomto směru dostačující a je srovnatelná se situací např. v Rakousku a Německu.
V legislativě musí vždy existovat nějaká vrstva a vedle ní pozitivní nástroj, a to například v souvislosti s programem rozvoje venkova s určitými dotačními programy pro vlastníky lesa apod.
- Jak vnímáte problematiku škod zvěří, budete jako ministerstvo prosazovat postupné snížení stavů zvěře tak, jak předpokládá NLP II?
To je choulostivá věc. Přiznám se, že nejsem na tuto oblast odborníkem, ale jsem přesvědčen, že by měla být podstatně více provázána otázka úrovně odstřelu se škodami. Vazba mezi nárůstem škod a stavy zvěře by měla být podstatně užší.
- Jakou máte představu o budoucnosti ÚHÚL (který koordinoval vznik NLP II) jako o organizační složce státu zřízené MZe?
Debata o struktuře našich příspěvkových a rozpočtových organizací už byla zahájena, převedli jsme výzkumné ústavy na vědecké výzkumné instituce. Tento proces bude dále probíhat. V současné době ÚHÚL jako organizace zřízená ministerstvem zemědělství plní dobře své funkce, nicméně se musím snažit, aby celý sektor pracoval co nejefektivněji a aby pokud možno zmenšoval svůj objem, nikoli aby rostl.
Ochrana lesa
- Česká republika má za sebou větrnou kalamitu z ledna letošního roku, která poškodila značnou část našich lesů. V některých lokalitách se následky odstraňují ještě dnes. Jste jako ministr zemědělství s tempem a způsobem zpracování kalamity?
S tempem jsem spokojen. Nejsem spokojen s tím, že jsou na skládkách stále velké objemy dřeva, které podle mých informací bohužel nejsou ošetřeny, a kvalita dřevní suroviny klesá.
- Jak se díváte na dvojí přístup státu ke zpracování kalamity v českých lesích? Na jedné straně poskytlo MŽP příspěvek na likvidaci následků kalamity v NP a CHKO Šumava (116 mil. Kč), na straně druhé v nejpostiženější oblasti – LS Nové Hrady - vymáhá krajský úřad po majiteli lesa náhradu škod za poškozené komunikace a v některých lokalitách na ně omezuje vjezd. Považujete tento přístup státu za korektní?
Připravujeme materiál, který by podobně jako na Šumavě vzal v úvahu škody na majetku kraje způsobené kalamitní těžbou. Jsem si tohoto problému vědom a chci argumentovat tím, že Nové Hrady jsou „přes kopec“ a negativní efekty se tam projevily úplně stejně.
- V poslední době dochází k častým střetům mezi ekologickými aktivisty a lesníky. Není na vině i nedostatečná informovanost veřejnosti o základních principech v lesním hospodářství?
To je podstatně širší téma. Já osobně si myslím že určité napětí mezi ochranáři a lesáky bude panovat vždy, protože les je stále ekonomický subjekt. Naši otcové lesy vysazovali zejména proto, aby v nich mohli těžit, a já doufám, že i my z nich budeme nadále získávat nejvíc finančních prostředků právě z rozumné a šetrné těžby. Představa, že les není určen k těžbě, je špatná. Musíme skloubit všechny úlohy lesa a dívat se na les jako na ekonomický subjekt.
- Jak by podle vás měly být do budoucna rozděleny kompetence MZe a MŽP ve vztahu k lesnictví?
Dělení kompetencí mezi MZe a MŽP je vždy problém, protože se dotýkáme těch samých oblastí, jako je les, voda apod. Vždy zde bude určité kompetenční napětí, ale já jsem přesvědčen, že jsme schopni je řešit.
Kompetence máme dány zákonem a míra a důslednost jejich využívání je věcí každého ministerstva.
- Co by ministr zemědělství rád vzkázal české lesnické veřejnosti?
Přál bych si, aby se celá situace v oboru uklidnila. Respektujme, že máme různé názory, respektujme také to, že ani jeden z těchto názorů není jediný správný, protože kdyby byl, tak by se jím dříve nebo později řídilo i naše okolí.
Víme naprosto jistě, že oba dva názory mají svá pozitiva i negativa a my se musíme snažit v této etapě oba dva názory nechat vedle sebe fungovat, skloubit je a eliminovat jejich nedostatky.
Děkuji za rozhovor (15. 8. 2007), Jan Příhoda
