Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Dobrý večer, vážení posluchači, včera začalo v Kodani napínavé drama jménem klimatická konference. Na celý týden se rozjelo rokování expertů, které má připravit půdu ministrům životního prostředí. Ti zase mají v dalším týdnu předjednat budoucí dohody hlavám států. A ty hlavy? Buď se na něčem rozumném shodnou a bude z toho nejdřív sláva, a potom tvrdá práce a vynaložené peníze. A nebo se neshodnou a budou výmluvy a ostuda a naroste ohromný klimatický dluh, který ohrozí další generace. Už nebude stačit jen snižovat emise oxidu uhličitého, abychom přírůstek průměrné teploty udrželi pod hranicí dvou stupňů. Bude potřeba vkládat mraky peněz do adaptací, které umožní přežívat i ve stále zhoršujících se podmínkách. Předchozí kjótský proces byl plný neupřímnosti. Tehdejší největší znečišťovatelm Spojené státy americkém od procesu odstoupil a s ním i několik dalších klimatických ignorantů. Z Číny, která se pasovala na mluvčího rozvojového světa, mezitím vyrostl průmyslový gigant, který svými objemy výroby i emisemi z ní dokonce přeskočil USA. A přesto dílem právem očekává v příštích letech další pardóny. Evropa jako jedno z mála uskupení na zeměkouli své závazky ve snižování emisí plní. Podíváme-li se však detailně, uvidíme, že v tom je taky pořádná kamufláž. Evropa svého úspěchu dosáhla pouze zásluhou původních států evropské patnáctky. Ve všech nových členských státech, kromě Slovenska a Maďarska, je viditelný nárůst emisí. Ten je však krytý poklesem výroby v nehospodárných socialistických průmyslových gigantech, které ve startovním roce kjótského počítání, v roce 1990, ještě naplno dýmaly. A tak stát jako Česko ještě těží z prodeje takzvaných ušetřených emisních kreditů. Aby to všechno fungovalo, bude třeba srovnat podmínky a do emisního obchodování zapojit celý průmyslový svět. A na adaptace v chudém světě vynaložit obrovské příspěvky. Možná veškeré peníze, které vynese prodej emisí. Co tedy čekat od konference v Kodani? Uslyšíte rozhovor pořízený v předvečer odjezdu české odborné delegace do Dánska. Ve studiu vítám vedoucího expertní části delegace České republiky na klimatické konferenci v Kodani, pana Pavla Zámyslického, dobrý večer.
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Dobrý večer.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
A muže, který v době českého předsednictví rozehrál přípravy Evropské unie na klimatickou konferenci, bývalého místopředsedu vlády a ministra životního prostředí, v současnosti poslance Martina Bursíka, vítejte.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Dobrý večer, děkuji za pozvání.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Bude to tak, jak jste to rozjeli?
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
To je těžká otázka. Ono je to hodně komplikované téma, když si představíte, že zadání je, aby se 192 států z celého světa dohodlo, žádný z těch států nemá mandát k tomu, aby to koordinoval. A navíc vlastně podstatou té dohody je úplně revoluční změna, já bych to nazval docela realisticky jako zelená technologická revoluce, protože ve vyspělých zemích protože ve vyspělých zemích se má změnit ekonomika, doprava během čtyřiceti let tak, že se de facto odejde od fosilních paliv. Tak to zadání je velmi obtížné. Ale jinak si myslím, že tam byla kontinuita, švédské předsednictví převzalo do nás závěry rady, teď se upřesňují otázky, které se týkají financování klimatických změn, ale tím, jak se blíží den po dni Kodaň, tak se začínají i objevovat jednotlivé výroky politiků z těch klíčových států. Začíná se nám pomalu poskládávat mozaika vůle jednotlivých států, co jsou připraveni udělat pro klimatickou změnu. Zároveň se ukazuje, že tak, jak jsme předpokládali, Spojené státy nedokáží prosadit svůj klíčový zákon o emisním obchodování přes Senát. Na to potřebovali více času. Nemohou tudíž podepsat žádnou legálně závaznou dohodu. A tudíž nelze očekávat, že Kodaň by byla tou tečkou s podpisy, odjezdem, ale bude muset něco poté následovat. Na druhé straně jede tam v tuhle chvíli 98 hlav států, premiérů, prezidentů, takže neočekávám, že by výsledkem byla nějaká prázdná dohoda. Bude to něco prostě mezi tím, podle očekávání.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Než přijedou prezidenti, budou mít slovo odborníci. A za Českou republiku tam budete mít hlavní slovo vy. Co se děje v těchto přípravných hodinách a minutách?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Tak určitě Evropská unie se snaží ještě dofinišovat, co chybí, to, co mělo být pro Kodaň připraveno. A docela důležitá bude ještě Evropská rada 10.prosince, která by měla ještě přijmout takový poslední balíček, který se týká především financování. To znamená, že experti se snaží horečně stále připravovat a pracovat na tom, aby Evropská unie byla připravena opravdu vyjednávat a být úspěšná na konci Kodaně.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Jaký je nejslabší bod těch příprav zatím, pane Bursíku.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Myslím, že to je otázka financování klimatické změny. V podstatě je to tak, že u velikého stolu sedí hráči pokeru a dívají se na to, kdo někde nějakým cuknutím koutku oka se projeví a řekne, my jsme připraveni udělat pro ochranu klimatu tolik a tolik, nebo dát tolik a tolik peněz. A všichni čekají na ten první výkop, který byl měl udělat Barack Obama, prezident Spojených států. Je všeobecně známo, že Čína, Indie, ale i Japonsko, další země čekají na Spojené státy. Obama tam přijede, to může být v jistém smyslu pozitivní, protože on nemůže přijet a říci málo. My už víme, že v tuhle chvíli řekne, že Spojené státy sníží emise o 17% do roku 2020. Ve srovnání se současností to není žádný velký zázrak. Je to o hodně méně, nežli je připravena udělat Evropská unie. Řekne, že sníží emise do roku 2050 o 83%, ale já mám takové jako tušení, že řekne ještě něco navíc. Že přeci jenom, když už tam přijede a bude sledován samozřejmě kamerami a očima celého světa, a to si myslím, že by mohlo odblokovat další země, které by mohly začít vlastně otevřeněji hovořit o tom, co jsou připraveny udělat, ale ten největší problém je v podstatě v tom, podle mého názoru, že od vyspělých zemí očekávají rozvojové státy, že poskytnou teď na to období do roku 2013, odkdy by měla ta nová dohoda začít platit, nějaké finanční prostředky, aby se nečekalo ty tři roky, ale aby už se rozběhl tok peněz do rozvojových zemí a transfer technologií a pomohlo se jim. A tohle si myslím, že nebude jednoduché.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane řediteli Zámyslický, kde vy vidíte neuralgický bod, který se odehraje na konferenci?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Jednak to může být právě v oblasti financování a těch emisních redukčních závazků mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, což je samozřejmě pravda. Určitě ty státy se budou o tom dohadovat, že to je málo, to je příliš. A určitě tam k nějakým takovým střetům dojde. Ale myslím si, že taková jedna z velkých hrozeb je o tom, jaké budou výstupy z Kodaně, protože rozvinutý svět si v současné době představuje, že v Kodani dojde k dohodě hlav států, připraví se takový ten základ té budoucí dohody, která nahradí Kjótský protokol po roce 2012 a která tedy bude pravděpodobně přijata až v tom roce následujícím. Ale málo lidí si uvědomuje, že požadavkem rozvojových států je, aby výstupem z Kodaně byl nový Kjótský protokol. To znamená, prodloužená platnost Kjótského protokolu, kde by byly obsaženy cíle pro všechny státy, které se účastní, pro všechny ekonomicky rozvinuté země, tedy ale bez USA. Já se právě obávám, že toto bude pro všechny ty státy, včetně České republiky a Evropské unie, pouze těžko představitelné, že by souhlasily s prodloužení Kjóta bez USA a bez rozvojových zemí. Ale zase dokážu si představit, že rozvojové země na tomto budou velice usilovně trvat a budou se snažit k tomuto cíli dospět.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Já myslím, že to nedává smysl, protože Kjót pokrývá zhruba 60% emisí světových, není tam Čína, nejsou tam Spojené státy. Takže to je platné do roku 2012 a ani není politická vůle ve Spojených státech se nějak takhle vlastně na poslední chvíli přidávat ke Kjótu. Nedává to smysl, takže já si myslím, že celá evropská delegace, vedená Švédskem, my bychom tam měli hrát významnou roli, protože jsme předtím měli předsednictví a rádi bychom vlastně podpořili to švédské předsednictví, pomohli, tak daleko logičtější je soustředit se na tu novou dohodu od roku 2013. Ten problém je v tom, a to je legitimní problém, že Spojené státy mají zkušenost s tím, že když podepsaly Kjóto, tak sice na konferenci s velikou slávou a k radosti všech podepsaly, ale pak nedokázaly ratifikovat, prosadit ten svůj závazek v americkém Kongresu, proto Barack Obama si netroufne udělat nějaký právně závazný podpis, dokud mu neprojde ten jeho zákon o emisních obchodování, který již prošel Sněmovnou reprezentantů a teď ho tlačí administrativa skrze Senát, tak si nedovolí něco podepsat, dokud to neprojde v tom Senátu. Ale já myslím, že jsou vlastně dvě možnosti, buď to bude v takové té obecnější formě a zaváží se státníci k tomu, že ty redukční cíle snižování emisí bude odpovídat tomu, co doporučují vědci z mezivládního panelu a že musíme zastavit globální růst teploty na maximálně dvou stupních Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Anebo už to bude tak, že tam vlastně postupně se začnou skládat ty /nesrozumitelné/ z výroků jednotlivých států. Brazílie řekla - snížíme kácení tropických pralesů o 80%, Indonésie o 26%. Čína řekla - snížíme uhlíkovou intenzitu národního hospodářství o 45%, budeme mít 10% obnovitelných zdrojů. Čekáme dnes, zítra, že přijde závazek z Indie. A tak dále a tak dále. EU v tomhle je vlastně šampion. My skutečně jsme tahounem toho procesu, ale i když je potřebné si uvědomit, že když budeme mít za sebou tohle vyjednávání, tak zase budeme muset řešit vnitřní problém v EU, jakým způsobem si vlastně rozdělit odpovědnost za financování, protože ty peníze za celou EU je pak ještě potřebné rozdělit mezi jednotlivé členské státy. A stejně tak ten nový závazek snížit o 30%, který vlastně už platí od prosince minulého roku, kdy Evropa vlastně schválila klimaticko-energetický balíček parlamentem.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Jak to vypadá to domlouvání v Evropské unii, když přeci jenom se problémy vyvíjejí a země mohou mít rozdílné názory.
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Samozřejmě to není nic jednoduchého, protože EU se velice lehce dohodne na věcech, které v podstatě se netýkají přímo těch jednotlivých zemí, to znamená, nedělají žádné rozdíly mezi členskými státy. Neznamenají žádné náklady ani přínosy v podstatě pro nikoho. Ovšem, když se dostaneme k problému, jako je například započítávání propadů z lesů, kde některé země, jako například Česká republika, má mnoho plochy pokryto lesy a úplně třeba opačný protipól je například Francie nebo Velká Británie, tak se dostaneme do situace, že každá z těch zemí upřednostňuje tu variantu, která je pro ni výhodnější. To znamená, že jsou i takovéhle věci mezi členskými státy, které jsou opravdu velice těžko řešitelné. Na štěstí našemu předsednictví, švédskému předsednictví se poměrně dobře daří tyto problémy překonávat. Ale opravdu to jsou věci, o kterých se příliš nehovoří, ale jsou dlouhodobě na agendě EU koordinací a snažíme se vždycky nějakým způsobem aspoň o krůček postoupit dopředu.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Jak to vypadá prakticky, to se scházejí i hlavy států někdy ráno před zasedáním?
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Tak já jsem byl na Bali a byl jsem v Poznani a bude zajímavé, jestli máme stejný pohled s Pavlem na to, protože Pavel vede vždy tu expertní část týmu a patří k těm lidem, kteří tráví během jednoho roku x týdnů na takovýchhle expertních vyjednávání. Ty vyjednavači se navzájem znají, jsou to zkušení staří pardi, kteří přesně vědí pozice toho druhého státu, vědí, kde ten vyjednavač má limit a mandát, za které nemůže jít. Takže obvykle tahle vyjednávání mají svůj význam, ale zároveň vlastně je tam jako omezení v tom posunout se dopředu, protože tam chybí ten politický mandát. Pak přijedou politici, ministři životního prostředí, tentokrát i premiéři, prezidenti, to je, myslím, velmi dobrý nápad té hostitelské země, Dánska. Je dobré ještě zdůraznit, že Connie Hedegaard, ministryně životního prostředí, která je tou hostitelkou spolu s premiérem Rasmussenem, mezitím povýšila. Stala se komisařkou pro klima, to je, myslím, velmi pozitivní zpráva. A ukazuje, jak vlastně Evropa dává klimatu velikou váhu. Takže pak přijedou politici a najednou pod tlakem veřejnosti, pod tlakem veřejného mínění se začínají ty věci posouvat dopředu a obvykle se přijímají ty závěry v poslední hodiny, minuty, jedná se přes noc, ale není na tom nic neobvyklého. Je to právě dáno tím, že je to obtížný proces jednak tím zadáním, ale jednak také tím, že tam skutečně není jeden stát, který by měl mandát, který by měl tu autoritu moci koordinovat ty ostatní. Je to skutečně prostě dohoda rovnocenných partnerů. O to je to, myslím, složitější.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Už byla expertní jednání i se zeměmi, které nejsou členy Evropské unie?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Evropští vyjednavači pracují v podstatě nepřetržitě. A i když neprobíhá zrovna žádné jednání, tak se schází například s Čínou, s USA a snaží se právě dořešit ty problémy, kde není čas se tím detailně zabývat právě na jednáních, jako bude to kodaňské.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
A my jsme vlastně také vedli politická jednání, jednali jsme s delegacemi v Indii, v Japonsku, africké státy, Spojené státy, Rusko a další, paralelně se vedou jak ta expertní jednání, tak ta politická.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Proč je takový problém například zastavit kácení lesů, když to je vlastně negativní rozhodnutí, prostě řeknu ne a už se nebude nic hýbat. Proč je to tak problematické?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Tak tam jde především o peníze jako téměř tedy ve všem. Samozřejmě momentálně ty některé státy, jako je třeba Brazílie, jejich velká část národního produktu je tvořena právě tím, že těží lesy a vyrábí z nich produkty, případně to dřevo přímo dále exportují. To znamená, že je potřeba v tom systému najít nějakou protiváhu. Nejde ani o nějaké direktivy nebo zakazování, ale mělo by jít o pokud možno využití tržních nástrojů, jako třeba uhlíkového obchodování, případně nějakého jiného stimulu. V těch rozvojových zemích těžko od těch lidí budete žádat, aby se vzdali nějakého svého přirozeného rozvoje nebo současného třeba nedokonalého blahobytu na úkor ochrany klimatu.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
To ještě kromě té legální těžby dřeva existuje také nelegální těžba dřeva. A to je velmi těžké pro ty země vlastně tohle zregulovat. Nakonec ten etický problém si neseme i my, protože těmi, kdo je na konci toho obchodního řetězce, jsou povětšinou vyspělé země Evropské unie, Spojené státy, které to ilegální dřevo kupují. Čili tam je důležité vlastně zavést systém certifikovaného dřeva, kde je jasný ten původ, ale zároveň přesně to, co říká Pavel, vlastně, možná je to pro někoho těžko stravitelné, ale aby tyhle země a jejich vlády dokázaly ochránit pralesy a my máme za cíl úplně zastavit vlastně úbytek tropických deštných pralesů v perspektivě necelých dvaceti roků. Tak to znamená dát jim nějaké ekonomické stimuly a v podstatě oni by měli dostávat kredity, peníze za to, že dokáží ochránit tropické lesy od kácení a degradace.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Doposavad se hlavně mluvilo o emisích, ale nyní před touto konferencí se hodně mluví o adaptacích. Jak my se připravujeme na adaptace, protože už víme, že některé naše komodity, na které jsme byli pyšní, jako je například pěstování chmele, jsou zvyšováním teploty ohroženo.
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Já si myslím, že adaptace v podstatě je na stole vedle mitigace neustále. Že se možná o ní právě akorát tolik nehovoří, protože, řekl bych, že to není, možná mi posluchači odpustí, takové sexy téma, jako to snižování emisí v energetice. Ale je to velice důležité. A my v podstatě při sestavování národní politiky bereme, že by to mělo být vyváženo 1:1, tyto dva elementy. A právě proto připravujeme a společně s ostatními ministerstvy strategii České republiky, jak se adaptovat na probíhající a budoucí dopady změny klimatu. Tuto naši strategii nebo tu část, myšlenkovou ideu připravit příští rok. Společně tuto závaznou českou adaptační strategii podpořila vláda, což, myslím, že je důležité.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Česko si vytvořilo velice dobrou pozici při vyjednáváních. Jak v takovém úhlu vypadá návrh české energetické politiky, nebo se nám to podařilo utajit před našimi partnery v Evropské unii a potažmo na konferenci?
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Ten návrh energetické koncepce, to je Jurský park, to je skutečně veliká bída. Já budu hodně otevřený teď. Ta vláda přechodná, poloúřednická má veliké sympatie veřejnosti, které jsou dány tím, že není spojena s politickými stranami. Lidé nemají rádi politické strany. Strany jsou ověnčeny různými skandály a nedůvěryhodnými lidmi, vždycky zametou nějaký skandál pod koberec a jede se dál. Ale při všech těchhle sympatiích je potřebné upozornit na to, že určitým negativem té vlády je to, že ona je velmi lákavým cílem pro různé lobbyisty, ČEZy, uhelné společnosti a další, kteří vidí, že tihle úředníci za tři čtvrtě roku, pánbůh ví, kde budou. A zároveň nenesou žádnou politikou odpovědnost. Čili ten lobbyistický tlak je enormní a ministerstvo průmyslu neudělalo nic jiného, nežli tahle zbožná přání těchhle různých uhelných a atomových lobby dali na papír a udělali z toho koncepci, která jaksi skutečně návratem před listopad 89, protože počítá s tím, že se vyuhlí severočeská pánev. Je to ta velká varianta vyuhlení, kterou odmítla vláda za Ivana Dejmla a Petra Pitharta hned na začátku devadesátých let. Vůbec vlastně nebere v úvahu ten aspekt právě klimatické změny, že je potřebné zastavit a relativně rychle vystoupit ze spalování uhlí. Ale co se nám podařilo prosadit, ministerstvu životního prostředí i zeleným při jednání s premiérem bylo to, že tyhle současné scénáře, které předložilo ministerstvo průmyslu a které tedy jako pro mě jako pro ekologa, politika za zelené jsou zcela nepřijatelné. Tak vedle těchto scénářů bude ještě další scénář, který připraví ministerstvo životního prostředí a který bude vlastně vycházet z nově vlastně připravené politiky ochrany klimatu, kterou jsme na ministerstvu ještě za mého vedení zpracovali a která ukazuje, že je tady realistická alternativa snížit emise o 40% oproti roku 90. A přitom není vůbec potřebné prolamovat územní ekologické limity, je jen potřebné jít daleko více do úspor, využít obnovitelných zdrojů. A tohle opíráme o nákladové křivky, máme k tomu metodiku společnosti McCenzee, která se používá všude možně ve světě. Ta naše varianta, si myslím, že bude mít velikou váhu, protože skutečně se opírá o tvrdá data.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
My máme asi nejznámějšího evropského klimaskeptika, ale necháváme ho doma. Přijíždějí nějací klimaskeptici taky mezi odborníky, kteří připravují konferenci?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Já si myslím, že v porovnání s naším panem prezidentem asi byste tam žádného takového druhého nenašli. Ani bych si nemyslel, že mezi těmi sto hlavami států se najde některý takový podobný. To znamená, že odpověď by zněla asi ne.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Z Evropského parlamentu tam takový jeden je déle, ale je důležité říci, že na takovémhle jednání, kde už skutečně se jedná jako nikoliv ideologicky, ale o naprosto věcných, konkrétních tématech, tyhle hlasy vůbec nezaznívají. Těchhle jako ideologů a klimaskeptiků a popíračů klimatické změny nemají vůbec žádný vliv na výsledek takovýchto typů jednání.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Do jaké míry tam hraje roli kniha, kterou sestavil panel IPCC?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Pokud se jedná o hodnotící zprávu, tak ta se bere jako fakt, jako v podstatě fakt, který nikdo nezpochybňuje. A v podstatě pouze existuje, dejme tomu, různý výklad, různý příkon ke scénářům. Samozřejmě malé ostrovní státy by rády, aby bylo výsledkem redukcí emisí skleníkových plynů dosažení úrovně 350 PPM, to znamená maximálního nárůstu teploty 1,5 stupně Celsia. Většina států vidí tuto hodnotu na 400 PPM, což odpovídá 2 stupňům Celsia. Takže tam jsou takovéhle některé niance, rozdíly, ale tu zprávu jako takovou a její věrohodnost nepopírá vůbec nikdo.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
K tomu ještě potřebujeme říci, že před necelým týdnem v Austrálii vyšla vlastně aktualizace téhle zprávy, té hodnotící zprávy. A jmenuje se to Kodaňská diagnóza. Pracovalo na tom 26 expertů, kteří jsou členy toho mezivládního panelu pro klimatickou změnu. A závěrem té zprávy je konstatování, že klimatická změna běží rychleji, než se očekávalo. V některých ohledech i ty nejskeptičtější scénáře mezivládního panelu před dvěma lety už neplatí. A například, co se týká scénáře vzestupu hladiny oceánů, tak teď z toho vychází, že ten oceán roste daleko rychleji o 3,4 milimetry ročně. Ledovce tají rychleji. A že je možné, že ten vzestup hladiny bude o 80% rychlejší vlastně mít větší rozsah. Takže je to důležité vůbec jako pro to politické rozhodování. Myslím si, že neexistuje jiný globální problém, který by se mohl opřít o tak precizní analýzu vědců. A je to důležité, protože politici tím pádem mají někde nějaké mantinely vytýčené, vlastně víme, kam až můžeme jít, kde to je čistá a pouhá deklarace, která fakticky nezmění tu klimatickou změnu a od kterého momentu to začne mít ten efekt. A kdy už skutečně poté ta mezinárodní dohoda bude mít váhu.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Ještě bych vrátil pozornost k těm magickým číslům 350 a 400.
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Je to počet částeček skleníkových plynů v atmosféře na milion částic. Může se to zdát jako velice malé množství nebo velice zanedbatelné množství, ale jak vidíte, tak jenom ten rozdíl těch padesáti částic může vyvolat rozdíl v nárůstu teploty o půl stupně, což také z laického pohledu může se zdát málo, protože půl stupně nerozpoznáme, ale z hlediska dlouhodobého vývoje a dlouhodobého klimatu každá desetina je důležitá.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
A my jsme teď na 385 PPM v průměru celosvětově za loňský rok. Je to o 105 více, nežli bylo před průmyslovou revolucí a jedná se o úplně nejvyšší koncentrace za posledních 800 tisíc let. Dokonce podle některých vědců o nejvyšší koncentraci za poslední dva miliony let. Takže je zcela zřejmé, že tady je ten vliv člověka a vliv daný především tím, že ve velikém tempu v relativně krátkém čase spalujeme fosilní paliva. Ten problém je v tom, že jsme prostě postavili světovou ekonomiku na levné energii, na spalování nafty, na spalování uhlí. A tenhle model se ukazuje, že je tak škodlivý naší planetě a ohrožuje vůbec život na naší planetě, že musíme prostě pod váhou těchhle argumentů a zjištění úplně změnit infrastrukturu, jak dopravní, tak energetickou. A to samozřejmě bolí, je to těžké pro ty velké korporace, které z toho mají velké peníze a jsou navyklé na ten systém. A je to skutečně jako velmi vážná systémová změna.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Jakým způsobem bude probíhat to jednání těch předsedů vlád a prezidentů? Protože vy už budete muset jim připravit nějaké texty, o kterých budou mluvit. Do jaké míry už jsou známy?
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Samozřejmě budeme připravovat texty pro ministry a následně pro premiéry a prezidenty. V současné době máme dokument, který je poměrně rozsáhlý, který je plný závorek a různých možností. Předpokládám, že výstup z Kodaně bude mít několik stránek, maximálně, dejme tomu, do deseti. A nebude to žádný mnohastránkový, stostránkový text, který by tedy nahrazoval Kjótský protokol. A myslím si, že tento text se dříve či později objeví v Kodani a bude o něm diskuse, protože tedy během prvního týdne by se měly nějakým způsobem doladit. Samozřejmě je kolem toho spousta a spousta ještě otevřených věcí, ale zatím ten text není ještě představen a předpokládáme, že po příjezdu do Kodaně se o něm začneme velice rychle bavit.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
V Evropě běží emisní obchod. A ten stojí na praktických závěrech z Kjóta. Nezpochybní to to emisní obchodování, když se nepřijme další praktická dohoda?
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Já myslím, že je důležité zdůraznit, že emisní obchodování, uhlíkový trh je považován za pravděpodobně nejefektivnější nástroj, který pomůže právě změnit chování energetických společností, průmyslových podniků a dalších, protože společnosti budou muset při přípravě svých strategií, projektů vzít v úvahu skutečnost, že tuna uhlíku bude stát nikoliv 14 nebo 15 euro, ale bude stát třeba 40 nebo 60 nebo 80. To znamená, že se výrazně prodraží investovat do fosilních technologií. Čili je to ten ekonomický nástroj. Zároveň výnosy z toho uhlíkového trhu jsou příjmem členských států, čili tady vzniknou finanční prostředky, které budou, a předpokládá se, že státy použijí právě tu rozvojovou pomoc v rámci určité solidarity s rozvojovými zeměmi. Tohle je prostě veliká příležitost. Ten uhlíkový trh v Evropě funguje, není ideální, od roku 2013 už je schválená legislativa, ten uhlíkový trh se bude opírat o aukce. A to znamená, že tam skutečně to bude reálná cena uhlíku na základě těch aukcí stanovena. Počítáme s tím, že během dalších několika let už by měl vzniknout širší, takový robustní uhlíkový trh v zemích OECD. A Spojené státy tenhle ten zákon, na který se čeká ve Spojených státech, se právě týká emisního obchodování, takže pak je představa, že se propojí uhlíkový trh Spojených států, Japonska, Evropy a dalších. A finálním cílem je mít jeden globální uhlíkový trh celosvětový. Kdy vlastně tím pádem odstraníme problémy z toho, že by v rámci nějakého ekologickém dumpingu se dovážely výrobky někde z Indie, z Číny, kde nejsou zatíženy cenou uhlíku a konkurují pak výrobkům z Evropy, anebo ze Spojených států, kde už ten uhlíkový trh bude. Čili to je kruciální věc, vytvoření uhlíkového trhu a jeho rychlé rozšíření na co nejvíce států ve světě je klíčová záležitost.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Myslím si, že vážněji jsme nemohli skončit a teď se budeme těšit, jestli se opravdu nějaké pozitivní závěry v Kodani přijmou. Velmi děkuji za návštěvu ve studiu panu Pavlu Zámyslickému, vedoucímu expertní části delegace České republiky na klimatické konferenci v Kodani, na shledanou.
Pavel ZÁMYSLICKÝ, vedoucí expertní části delegace ČR na konferenci v Kodani
Děkuji za pozvání, na shledanou.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
A bývalému místopředsedovi vlády a ministru životního prostředí, který rozjel evropské vyjednávání kolem kodaňských problémů, současnému poslanci, panu Martinu Bursíkovi. Na shledanou.
Martin BURSÍK, poslanec, bývalý ministr životního prostředí /SZ/
Také děkuji, na shledanou.
