Článek pánů senátorů Tomáše Jirsy a Petra Pitharta (Neodepisujme srdce Šumavy, LN 16. 7.) je jasným dokladem, že my ochranáři děláme pro popularizaci ochrany přírody a přírodních procesů ve zbytcích dochované původní přírody stále velmi málo. Nejen na Šumavě, ale i v jiných chráněných částech české přírody se nachází řada přírodních unikátů. O ty je třeba pečovat jinak, než jsme zvyklí z hospodářských lesů. Jsou to například horské a podmáčené smrčiny nebo rašeliniště jako například na pramenech Vltavy.
Dali jsme porostu více volnosti Názory, které oba senátoři prezentují v článku, odpovídají úrovni poznání ve světové ochraně přírody, jaká tu byla přibližně před padesáti lety. My se snažíme o ochranu přírody na mezinárodní úrovni, což je v chráněných územích šumavského typu normální. Na Šumavě neprobíhají žádné „moderní“ experimenty s lesem. Lesu jsme prostě v souladu s vědeckými poznatky dali více volnosti.
Péče o lesy (včetně ochrany lesa proti kůrovcům) je v šumavském parku jasně diferencována na základní tři typy podle aktuálního stavu lesních porostů. Nejcennější a nejvýše položené smrčiny nemohou být chráněny tím, že je budeme kácet či v nich loupat kůru ještě před pokácením.
Popisovaná hodnota zbytku starého porostu v pramenné oblasti Vltavy je sice vysoká, ale v článku značně, a troufám si říct neodborně přehnaná. V celém pásmu horských a podmáčených smrčin Šumavy lze najít geneticky cenné smrky, tedy nejen u pramenů Vltavy a na Trojmezné. Záchranou těchto genetických hodnot se Správa Národního parku (NP) a Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Šumava jednak zabývá už sedmnáct let od svého vzniku a jednak mají tyto staré stromy zajištěné potomstvo v přirozeném zmlazení v podrostu.
Stejně tak je velmi nepřesně hodnocen vliv ochrany přirozených procesů v horských podmínkách NP Šumava na ekologii a regionální rozvoj.
Vzhledem k tomu, že sice dochází a bude docházet v některých částech NP k odumírání vzrostlých smrků na plochách v řádu jednotlivých procent výměry lesů NP, zabývala se řada renomovaných vědců u nás i v zahraničí možnými zmíněnými dopady ochrany těchto a podobných smrčin. Výsledky jasně ukázaly, že není nutné mít přehnané obavy.
Senátoři, důvěřujte přírodě!
Věřím tomu, že páni senátoři mají pouze obyčejnou lidskou obavu o další osud zelené Šumavy. Mohu je ubezpečit, že přírodě mohou důvěřovat. I oni jsou jejím produktem a součástí. Vědecké, odborné a provozní zkušenosti dokazují, že se v NP Šumava přírodní prostředí zlepšuje. Že ochrana přírodních procesů na přibližně třetině jeho výměry nezpůsobuje žádnou ekologickou ani socioekonomickou újmu. Není dobré čtenáře a případné vaše voliče strašit povodněmi či vizí suché Šumavy, nebo dokonce ohrožením celých jižních Čech.
Postrevoluční vláda ušlechtile vyhlásila dobrý národní park a k jeho vzniku přispěl velkou měrou i tehdejší premiér Petr Pithart. Dodnes nám řada světových odborníků k tomuto činu gratuluje. Máme šanci ve spolupráci se sousedním Národním parkem Bavorský les vytvořit unikátní středoevropský trvale udržitelný projekt v ochraně přírody, který je a bude přínosem i pro nás, místní obyvatele. Nekažme si renomé, které NP Šumava nyní opět v mezinárodním měřítku získává.
Dovoluji si pozvat všechny senátory, kteří své obavy vyjádřili v minulých týdnech svým otevřeným dopisem premiéru Topolánkovi. Přijeďte se sami přesvědčit, že vaše obavy z přírodního vývoje části zdejších lesů jsou zbytečné. Že je lepší pomáhat Šumavě a nám Šumavákům jinak - dobrou politickou prací pro podporu citlivého trvale udržitelného socioekonomického rozvoje Šumavy. Správa NP a CHKO Šumava už tuto cestu zahájila.
