Odpověď na otázku, co je Národní park Šumava, je složitá: Ač vyhlášen již v roce 1991 na ploše 68 000 ha, nejsou stále jasná pravidla a právní normy, jimiž by se management NP řídil. Pro laika se tak NP stává nepřehledným bitevním polem, po němž běhá v různých uniformách změť generálů se svými tiskovými mluvčími, a vydávají jedno kontraproduktivní nařízení za druhým. Tato nařízení se týkají především bezhlavého rozšiřování divočiny, kde člověk, turista a místní obyvatelé nemají své místo a demonstrativního zvládání kůrovcové kalamity, resp. kůrovcových kalamit, které je zpravidla v rozporu s platnými právními normami.Do práce managementu mluví kdekdo, literáti, teatrologové, novináři, botanici, entomologové, geologové, ekologové, Hnutí Duha a až někde na posledním místě třeba také kvalifikovaní lesníci.
Principielně lze všechny tyto vedoucí pracovníky a mluvčí dělit na zasahovače a nezasahovače.
K objasnění těchto pojmů použijme fikci: Vladimír Just (mediálně nejznámější nezasahovač) přijde k zubaři a říká: „Bolí mě zub, už tři noci bolestí nespím“. Zubař (také nezasahovač) se pro jistotu zeptá: „Jste zasahovač nebo nezasahovač?“ A Vladimír Just tentokrát po pravdě odpoví: „Nezasahovač.“ Lékař prohlédne chrup: chybí zuby moudrosti, shnilá šestka dole s přilehlým zánětem okostice. A říká: „Pane Juste, příroda je mocná čarodějka, pomůže si sama, Vaše zuby nepotřebují zásah (ošetření).“ A ponechá pana Justa svému osudu.
Jední a ti druzí
Nezasahovači, v čele s ministrem Bursíkem nezasahují proti kůrovci nejen v prvních zónách NP – tak jak tomu bylo až donedávna, ale nazasahují již ani v částech druhých zón NP. Máme samozřejmě na mysli zasahování proti kůrovci, který již na české straně Šumavy napadl několik tisíc ha lesa, a to v návaznosti na vichřice, orkány – které způsobily polomy v nejcennějších oblastech NP. A aby tomu opět nikdo nerozuměl, vedoucí pracovníci NP sdělují, že zasahují tzv. diferencovaně. Diferencované zasahování je v podstatě také nezasahováním: jde o použití prostředků marginálního významu, které nejsou schopny zastavit množení kůrovce.
Zasahovači, kteří vnímají nedozírné následky kůrovcových kalamit a především počítají s tím, že tato část Šumavy je obydlena, se snaží škody způsobené kůrovcem, minimalizovat. Zasahovali v minulosti i v prvních zónách NP a zcela samozřejmě v druhých zónách NP a tím omezovali dopad kůrovcové kalamity na lesy ostatních vlastníků, na turistický ruch, na rekreační využití lesa apod.
Role kůrovce
Existuje velké množství kůrovců, každý strom má svého specifického hostitele - jedle, borovice, smrk… Ips typographus (lýkožrout smrkový) se zabydluje v lýku smrku, s sebou vnáší do hostitelského prostředí mikroorganismy a patogenní houby. Obranné mechanismy zdravého smrku jsou zpravidla velmi silné – spočívají ve zvýšené produkci pryskyřice obsahující mimo jiné i velmi účinné terpeny. Abychom si mohli představit účinnost terpenů, pak např. jedno z nejúčinnějších cytostatik, používaných v humánní medicíně, paclitaxel - byl izolován z terpenů tisu.
Ale kůrovec si poradí i s těmito smrtonosnými zbraněmi. Postupně kolonizuje smrk, jeho chemické produkty mění na feromony, které lákají další kůrovce, Ve chvíli, kdy je smrk již dostatečně obsazen, produkují kůrovci jiné feromony, které oznamují okolním kůrovcům, že mají jít o dům dál, neboť zdroj potravy je již vyčerpán. Kůrovec je schopen projít několika reprodukčními cykly do roka v závislosti na klimatu. Například v typicky severských boreálních lesích často proběhne pouze jedno množení, protože zimy jsou kruté a dlouhé, zatímco léta sice teplá, ale krátká. V našich podmínkách se stihne kůrovec reprodukovat 2-3x za rok, v závislosti na délce a tuhosti zimy.
Kůrovce považují nezasahovači za „porodníka“ vyšší biodiversity (biologické rozrůzněnosti) a tedy za spásu Šumavy a kůrovcem zničené lokality prohlašují za „divočinu“, v níž už není kůrovce potřeba ani monitorovat. Zasahovači pak kůrovce považují za hrobníka lesa a celého ekosystému.
Šumava přestává být „zelenou střechou Evropy“ a začíná být nazývána „šedou střechou Evropy“ – je to patrno především z leteckých snímků Šumavy, kde na rozsáhlých plochách svítí bílošedé kostry mohutných šumavských velikánů jako majáky experimentů ekologických fanatiků.
Odchod Bursíka
S pádem vlády odchází i ministr Bursík. Vlastním nařízením z roku 2007 – skokově navýšil velikost bezzásahových zón na 18% rozlohy NP Šumava s tím, že za kalamity v Národním parku nemůže kůrovec, ale smrkové monokultury!
Spontánní obnova
Spontánní obnova mrtvých lesů, vzniklých po náletech kůrovce je velmi složitá, ke klimaxovému (cílovému) zastoupení dřevin dle odborníků může dojít přes několik stadií za 3-5 století. Nechá-li tedy ministerstvo životního prostředí a management NP Šumava volné působení kůrovci, dočká se Šumava vzniku dalších mrtvých lesů, anebo po asanaci „mrtvých“ lokalit - rozlehlých holin. Výhodou bude, že turistům umožní krásný, možná i panoramatický výhled do krajiny. Pokud je ovšem nezabije uschlá souš, tak jako před lety turistu jdoucího po frekventované šumavské stezce.
Vznik polomů, mrtvého lesa a holin v nejvyšších částech Šumavy ovlivňuje i rychlost větru, který, nemaje překážku v šumavských hvozdech, páchá další zkázu na dřevinách hospodářských lesů v celých jižních Čechách. Rozsah polomů v jižních Čechách díky ničím nebrzděné rychlosti větru, stoupá.
Opora v zákoně
Politická rozhodnutí ministra Bursíka a nezasahování managementu NP Šumava – nemají žádnou oporu v zákoně a vedou k riziku, že další orkány typu Kyrill napáchají další obrovské škody, protože nejsou likvidována ložiska kůrovcové kalamity, bezmyšlenkovitě jsou rozšiřovány bezzásahové zóny – a to bez projednání ve vládě nebo parlamentu, jen příkazem ministra Bursíka, jenž se tak chová jako špatný správce klenotů, které jen jemu nikdo do péče nesvěřil. A zatímco největším ekologickým problémem Klostermannovy Šumavy 19. století bylo, zda děvečky mohou prát prádlo v panském rybníce, největším současným ekologickým problémem je samo ministerstvo životního prostředí a jím nedodržované právní normy.
Jde o zcela nekoncepční řízení ad hoc, které mění způsoby péče v NP Šumava na raritní, experimentální postupy, jejichž ekologický, duchovní a kulturní dopad v tuto chvíli nedokáže nikdo odhadnout.
