Zeměžluč 21:10
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Dobrý večer, vážení posluchači. Navzdory stále stoupajícímu civilizačnímu tlaku na přírodu se v ní dosud zachovalo velké množství rostlinných a živočišných druhů. Velká část z nich je však lidskými činnostmi zahnána do úzkých a mnohé jsou již na pokraji vyhubení. Nejzávažnější ze všeho je zřejmý podíl člověka na oteplování zeměkoule. Vědecké výzkumy totiž prokázaly, že klimatická změna ovlivní druhovou pestrost výrazně víc než změny v intenzitě hospodaření či ve struktuře krajiny. Ne všechny živé organismy však reagují na změny stejně, na oteplování klimatu jsou obzvlášť citliví ptáci, včely či pavouci. Ochrana přírodní rozmanitosti, biodiverzity, ne náhodou patří k nejdůležitějším úkolům českého předsednictví Evropské unie v oblasti životního prostředí. Jakou má podobu a jaká úskalí na ni čekají, se doufám dovíme v besedě Zeměžluče. K poslechu vás zve její pravidelný moderátor, redaktor časopisu Euro Čestmír Klos.
Ve studiu vítám náměstka ministra životního prostředí pana Františka Pelce. Dobrý večer.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Hezký večer.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Náměstka ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Michaela Hoška. Dobrý večer.
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Dobrý večer.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
A vedoucího oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí Jana Šímu. Dobrý večer.
Jan ŠÍMA, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí
Dobrý večer.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane náměstku, co si má našinec představit pod pojmem ochrana biodiverzity?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Je to takové slovo, které jsme se domnívali, že je poměrně už v lidské společnosti nebo v naší společnosti zaběhlé, ale jak se zdá, některé průzkumy veřejného mínění nám naznačují, že slovo biodiverzita není úplně veřejnosti tak známé, co znamená, tak proto vítáme tady u možnost tohoto pořadu. Zjednodušeně řečeno, biodiverzita by se dala interpretovat jako určitá biologická rozmanitost nebo různorodost, zpravidla si to jaksi veřejnost na to kouká nebo často i odborníci jako na určité spektrum nebo pokladnici druhů, která se váže k nějakému území, ale samozřejmě doba jaksi pospíchá a druh je poněkud složitá taxonomická jednotka, takže se hovoří o biologické rozmanitosti, biodiverzitě často v úrovních daleko jiných, například o genové rozmanitosti, o rozmanitosti stanovišť, nebo chcete-li různých ekosystémů, a v podstatě obecně řečeno, je to druhová různorodost. Ta druhová různorodost samozřejmě má mnoho konotací k praktickému životu lidí, jakkoli to vypadá, že to tak není, tak možná bychom mohli pro začátek říci alespoň základní fakta. V podstatě se neví, kolik druhů na naší zeměkouli žije a co je ještě zajímavější, neví se ani, kolik přesně druhů žije v České republice, jsou to zpravidla tu přesnější tu hrubší odhady. Na zeměkouli se odhaduje, že ta druhová rozmanitost v úrovni tak přibližně té taxonomie druhů dosahuje řádově několika milionů druhů, kdežto v České republice se dlouho uvažovalo o číslu dohromady kolem čtyřiceti, padesáti tisíc, ale jak jaksi věda postupuje a rozrůzňuje si pohledy na dělbu těch taxonomických jednotek, tak v České republice to číslo v poslední době se uvádí v intervalu sedmdesát až sto tisíc druhů. To číslo samo o sobě jak pro Českou republiku, tak pro celou zeměkouli je docela významnou záležitostí, ale ještě podstatnější záležitostí ve vztahu k druhové rozmanitosti je to, že nám, zdá se, těch druhů ubývá, a ubývá nám rychleji těch druhů, než přibývá objevů nových, případně než se některé nové druhy takzvaným procesem speciace prostě objevují, a ten proces vymírání druhů je historicky dlouho znám a probíhal i bez přítomnosti člověka na této planetě. Jenomže měl určitý řád a postup a měl určitou rychlost. Při posledních výzkumech je naznačeno, že samozřejmě mění se to podle regionů, ale zjednoduše řečeno, úbytek druhů způsobený lidskými aktivitami je zhruba desetkrát až stokrát rychlejší, než by tomu bylo, kdybychom tady na této planetě to prostředí neuzpůsobovali čistě jenom pro sebe.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane Šímo, člověk si pod druhem představí lišku, zajíce nebo veverku, tady se mluví o taxonech, abychom to nezavedli tak, že budeme jeden nesrozumitelný výraz nahrazovat druhým, tak to vysvětlete našim posluchačům, co je taxon.
Jan ŠÍMA, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí
To je v podstatě jednotka vytvořená v rámci disciplíny biologických věd taxonomie, která ohraničuje, uceleně popisuje právě druh, takže taxon rovná se druh s tím, že pro to, aby se dalo hovořit o nějakém taxonu, o nějakém druhu, tak by měl vykazovat zřejmé znaky, měl by být jasně odlišitelný od jiných a v současnosti v podstatě s rozvojem genetiky, tak se druhy vymezují především na základě poznatků o jejich genetice, na základě rozdílů v genetické výbavě.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Tak už asi víme, jaká bude naše dnešní šachovnice, na které budeme hrát. A já se rovnou zeptám. Je ten úbytek druhů více přirozenými změnami, je ten vliv lidí tak silný? Prosím, pane náměstku Hošku.
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
To, o čem mluvil pan náměstek, to je neoddiskutovatelné, to znamená, ten vliv člověka v krajině je samozřejmě významnější než přirozené vlivy na druhy tak, jak je dnes zaznamenáváme, to znamená, máme dlouhodobé výzkumy , někdy i mnoho desítek let, které dokazují, že to, co člověk svojí lidskou činností opravdu v krajině provádí a jak krajinu mění, tak jak bylo řečeno, především ke svému prospěchu, což je logické, tak opravdu působí negativně na ty druhy, které jsou v prvé řadě na toto velmi citlivé, jsou pak samozřejmě druhy, na které toto nepůsobí a které těmto změnám plně odolávají a žádné změny na nich nepozorujeme, ovšem z toho celkového počtu je výrazná část druhů určitě velmi citlivá nebo dostatečně citlivá na to, čemu říkáme antropogenní vlivy, to znamená na vlivy člověka, a tam opravdu ten trend je významný. Z toho důvodu také mluvíme o mnoha stovkách organismů v České republice jako ohrožených a samozřejmě některé z nich už buďto vyhynuly, anebo jsou na pokraji vyhynutí, pro ně například chystáme záchranné programy a v tomhle směru u nich probírá monitoring natolik intenzivně, že můžeme dokonce říci, na základě jakých konkrétních činností ten daný druh v české krajině není dostatečně zastoupen, nebo kvůli čemu teď je na pokraji vymření, vyjmenujme například sysla, asi všem známého, který v padesátých letech byl běžným škůdcem na polích, ale v dnešní krajině už téměř nemá místo.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Řekl byste syslovi škůdce, když se o něj staráte?
Jan ŠÍMA, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí
Samozřejmě, že v dnešní době už ne. Ten pohled se vyvíjí. Souvisí to s tou zmíněnou změnou početnosti, souvisí to i se změnami ve společnosti, kdy, kdy samozřejmě se snad, doufejme, dnešní společnost už dívá na přírodu a na její využívání trochu jinak, než tomu bylo v těch padesátých letech, kdy ten přístup byl možná mnohem víc kořistnický, víc šlo jenom o to využití.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane doktore Pelci, jak je tomu, když říkáme, že některé druhy reagují na klimatickou změnu, je ta klimatická změna podle vás příčinou toho posunu a je příčinou té klimatické změny také lidské chování?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Pane redaktore, položil jste otázku na celodenní konferenci pro tým lidí, ale rozumím vám, že to je velmi zajímavá otázka pro rozhlas nebo pro jakékoliv médium. Já si myslím, že klimatická změna podle všech relevantních výzkumů je neoddiskutovatelným fenoménem, který prostě ovlivňuje a bude ovlivňovat lidský život stejně tak jako chod život přírodních systémů nebo i kulturních ekosystémů. Tak samozřejmě potom má i zjevné dopady na rozšíření druhů, a dokonce má potom dopady samozřejmě na strukturu těch společenstev, chcete-li té biodiverzity v těch jednotlivých regionů. Je také pravda ovšem, že to masivní zasahování hospodářské člověka v tom prostředí je tak výrazné, že se to od sebe velmi špatně odděluje. To máte asi tak, jako v Praze sledovat vývoj změny třeba kysličníku uhličitého nebo teploty v posledních třiceti, čtyřiceti letech, jak si ve vztahu ke globálnímu oteplování se dělá velmi obtížně, a proto se hledají takové referenční lokality, které jsou hodně daleko od těch lokalit přelidněných a průmyslových, aby to pozadí bylo co nejstandardnější, tak se to třeba nejlépe měří na opuštěných ostrovech někde na Havaji a tam se prostě potom dělají tyhle ty porovnávací záležitosti. Je pravda, že v posledních letech vyšlo několik studií ať už evropských, nebo i mimoevropských vědců, které dokládají, že navzdory pocitu člověka, že se nic neděje, se prostě některé druhy pod vlivem změny klimatu šíří. A šíří se zpravidla do původně chladnějších regionů a platí to v Evropě a platí to třeba i v Austrálii. Když začnu z toho vzdálenějšího konce, podle posledních průzkumů za posledních deset let se jižní areál kaloně jedlého, to je obrovský netopýr, posunula asi o tři sta, čtyři sta kilometrů na jih do mírnějších pásem a tam je to v Austrálii víc o přírodě, ale i v Evropě zaznamenáváme posuny některých druhů zjevně v souvislosti se změnou klimatu, a to s větší intenzitou v posledních letech, a to například je rozšíření šakala, psovité šelmy, která se z Mediteránu začíná objevovat celkem pravidelně ve střední Evropě. Takže těch, těch faktorů je daleko víc. Ale já tím nechci říci, že, že to jaksi ochrana přírody nebo prostě výzkum nevnímá nebo nechce odlišovat. Jenom tím naznačuju, že to není jednoduché, ale proto o to víc pro ochranu přírody, ale obecně pro přístup do lidské společnosti musí platit takový ten princip předběžné opatrnosti, o kterém některá část společnosti nerada slyší, protože si myslí, že to je zdržování, ale ono to moc tak nejde, protože my musíme pracovat v co největším rozsahu s těmi přírodními procesy, co nejvíc jich využívat při hospodářském nebo jiném využívání naší krajiny, aby ty přírodní procesy mohly flexibilně reagovat na tu klimatickou změnu a ta společenstva mohly jaksi dynamicky reagovat na tu změnu tak, jak je potřebuje. Když založíte strategie, já to teď hodně zjednoduším, na tom, že dospějete k názoru, že nejlépe na klimatickou změnu reaguje příkladmo smrk ztepilý nebo ještě, abych šel dál, smrt pichlavý ze Spojených států, že to je ta naše záchrana, ale během deseti let zjistíte, že to vůbec není pravda, tak jestliže založíte tyto struktury čistě z těchto jednotlivých druhů, tak se vám to rozpadne jako celek. Čili my musíme pracovat s určitými rozmanitostmi, které reflektují ty přírodní podmínky a samozřejmě s potenciálem těch klimatických změn.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Oteplování klimatu ovšem není jediný vliv, jak se projevu člověk na přírodu. Které jsou ještě takové limitující vlivy člověka, že ubývá druhů? Prosím, pane náměstku Hošku.
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Ty vlivy od sebe lze velmi těžko odlišit a dost často mají takzvaný kumulující vliv, to znamená, součtem více těch vlivů se ten vliv konečný násobí, ta klimatická změna, jenom se k ní krátce vrátím tak, jak byla zmíněná, tak je globální záležitostí a její ovlivnění je zase záležitostí globálního uvažování lidstva, to znamená, opravdu se nemá cenu potom bavit o české kotlině, ale bavíme se o evropském kontinentu nebo o celoevropské nebo celosvětové úrovni. Co se týká biodiverzity jako takové, tak tam jenom bych podotknul, že samozřejmě to řešení je tak, jak bylo řečeno, je důležité na té úrovni lokální, a protože to, co biodiverzitu stále více ovlivňuje minimálně v té české kotlině, tak je právě to konání člověka, to znamená, určitě bych tady stále tu klimatickou změnu, která určitě existuje, určitě je dokazatelná a určitě nějakým způsobem ovlivňuje už tu současnou /nesrozumitelné/, tak je stále méně uchopitelná a její vliv je stále menší než ty činnosti člověka. Účinností člověka, pokud se k ní vrátíme, lze velmi těžko od sebe odlišit jednotlivé obory, ve kterých člověk nebo sektorové politiky, ve kterých člověk koná a ve kterých nebo kterými využívá krajinu. Je velmi výrazný vliv, a tam se nám projevuje jako jeden z nejhorších vlivů, je kvalita vod v České republice, to znamená vodní sítě, a tam těžko odlišíte, jestli to je otázka průmyslové výroby a v kterých regionech a jakého typu průmyslové výroby, anebo jestli je to otázka znečištění, anebo nedostatek čističek odpadních vod, to znamená, které zásadní vlivy opravdu působí snížení kvality vody na tu úroveň, na jaké je dnes. Samozřejmě na kvalitu vody potom působí samostatně zemědělství, lesnictví, některé další činnosti, které jsou plošné, to znamená, určitě to jsou plošné činnosti, ale dost často i bodové a jenom ve velmi málo případech dokážeme říct, že na konkrétním území úbytek něčeho nebo ohrožení něčeho způsobuje jenom jeden, anebo dva zásadní vlivy. Vždy to bude více vlivů a dost často ty vlivy potom se nám vracejí zpět. Samozřejmě byly dlouhodobě diskutované a byla to velká, byl to velký problém, kyselé deště v osmdesátých letech minulého století, to nebyl lokální problém, to byl problém, který se přenesl z určitého území někam jinam, a také to nebyl problém jenom průmyslové výroby v určité oblasti. Těžko se to opravdu odlišuje.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane Šímo, co je na civilizační tlak náchylnější, živočichové, nebo rostlinstvo?
Jan ŠÍMA, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí
Zase to zopakuju. Těžko rozlišovat. Ono to záleží mnohdy druh od druhu, v podstatě primárně závisí na životní strategii těch druhů, takže dalo by se říct, že v mnoha ohledech jsou náchylnější rostliny a, dejme tomu, někteří bezobratlí živočichové pevně vázaný na svoje stanoviště. Ty jsou náchylné k těm zásahům, které jim ničí jejich biotop. Ale na druhou stranu jsou druhy, které mají schopnost migrovat, mají schopnost se určitým způsobem přizpůsobit, ale mohou je pak potkat zásahy, které, které zase je ovlivní jiným způsobem. Známe případy používání DDT a následně zranitelnost nebo problémy s reprodukcí dravců promítnutí do toho celého řetězce, takže záleží na tom, jaký, jaký vliv na ně působí. Samozřejmě zřejmě to, co působí minimálně v Evropě nejintenzivněji, tak je změna poškozování, ničení biotopů, a tudíž ty druhy, které jsou striktně vázáni, úzce vázáni, specializováni na nějaký typy biotopů, mají největší problém. Je to třeba příklad i toho sysla, který byl zmíněn. Řady druhů rostlin, byly zmíněny záchranné programy. Máme přijatý záchranná program na hořec jarní, připravuje se záchranný program na hořec český, to jsou druhy, které byly vázány na pastviny, na rozvolněné porosty travní a v podstatě úbytek pastvy, rozorávání luk a podobně vedly k tomu, že tyto druhy jsou na pokraji vymizení.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Už jste to popisoval poměrně opatrně, tak jak odborníci to dělají, a tak já můžu laicky říct, že mně připadá, že třeba savci jsou odolnější nežli plazi a obojživelníci. Pletu se?
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
V zásadě se nepletete. Samozřejmě se to netýká všech savců, ale ono je to dáno jejich, řekněme, životním areálem. Areál, například ryse je výrazně větší a on je schopen samozřejmě výrazně více se přizpůsobovat, anebo si najít to, co mu vyhovuje spíš než například zmíněné žáby, anebo obojživelníci, protože ty jsou vázáni na konkrétní lokalitu a jejich problém je migrace, možnost migrace. Já ještě navážu na to, co říkal kolega, kolega Šíma, opravdu základem pro to uvažování o tom, co je nejkritičtější v krajině, jsou biotopy, protože biotop je, řekněme, tím základem, ve kterém žije druh, to znamená, druh je vázán na konkrétní biotop. My máme poměrně podrobný přehled o stavu biotopů v České republice stejně jako druhů a můžeme říct, že druhy jako takové jsou na tom o něco lépe, ale co je základ a z čeho vyplývá ta špatná situace, tak je situace v biotopech, protože jestliže nemáte biotop, nemáme v podstatě ani možnost hostit ten daný druh v konkrétním území, pro druhy rostlin tam platí ještě jedna specialita, že samozřejmě biotop se skládá nebo jako systém se skládá především z rostlinných společenstev a z jednotlivých druhů rostlin. Oni ty živočichové mají výhodu migrací, to znamená, mají i větší možnost ty biotopy, řekněme, možnost nechat se hostit více, více druhy biotopů. Ale jenom pro vaši informaci. U biotopů ve stavu velmi nepříznivém hodnotíme více než tři čtvrtiny na území České republiky. To je ten základ, řekněme, špatného stavu, ze kterého pak vycházíme dál. Nemusí to být dáno tím, že ten biotop neexistuje, že ho tady nemáme, ale že je v natolik špatném stavu, že není schopen nějaký konkrétní druh hostit. Například máte biotop mokřadní, nějakou tůňku, to znamená, ten biotop existuje, ale kvalita toho biotopu je tak špatná, že třeba ten obojživelník nemůže být součástí toho biotopu z hlediska kvality vody, z hlediska dalších vlivů, a to je možná ten základní problém. Samozřejmě tam se zase zpětně dostáváme k tomu hospodaření v krajině.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane náměstku Pelci, pomáhá záchraně biotopu vyhlášení těch lokalit Natura 2000?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Měla by pomoci. My jsme v procesu tedy přípravy soustavy Natura 2000. Ale já bych vám chtěl ještě zpátky zareagovat na to, jak jsou jednotlivé ty skupiny ohrožené, nebo ne. Ono zjednodušeně řečeno, ty druhy, které jaksi nemají nožičky a křidýlka, tak jsou na tom zpravidla poněkud hůř než ty, co umějí reagovat na změnu toho prostředí. Já řeknu jednu brutální, velmi zjednodušující případ. Máte tu onu podmáčenou louku s tůňkou a přijede tam buldozer a přehrne to, tak veškerá biodiverzita, ta druhová rozmanitost toho stanoviště zmizí pod třeba odkopky nebo prostě sutí, rostliny nám zmizí, zmizí nám třeba ten juvenilní stádia hmyzu a samozřejmě, dejme tomu, velmi složitě se rozmnožující obojživelníci, ale může uletět ptáček, třeba typu bekasiny otavní, která sice přijde o biotop, ale odletí a hledá zoufale nějaký náhradní biotop. Ona i ještě má šanci najít ten náhradní biotop a toto opakuje, dokud nějaký najde, tak to, ona ubývá taky, ale jde to pomalejc. V případě těch předchozích skupin je to pro tuto tůňku vyřešeno a v případě například obojživelníků, generálně řečeno, sice nám nevymizel v České republice žádný druh, ale v podstatě polovina je velmi výrazně ohrožena jednak kvůli ničení biotopů tím způsobem zhruba, jak jsem naznačil. A druhá věc je nekvalitní vodou, protože dobře všichni vědí ještě ze školy, že obojživelníci, žáby, mloci, čolci se rozmnožují velmi specifickým způsobem, proměnou, kdy ty juvenilní stádia pulci dýchají prostě z vody a jsou velmi, indikují čistotu vod. A to je jaksi, jaksi kámen úrazu pro tuto skupinu. No, vrátil bych se k té Natuře. Víte, já se domnívám, že je potřeba říci, že pro ochranu biodiverzity jsou v podstatě důležité dvě úrovně, jedna je taková obecná ochrana druhová, že není dobře, například na potkání zastřelit sokola, raroha nebo sokola stěhovavého, protože by se tím ohrozily ty populace, ale stejně, řekl bych, a ještě možná podstatnější nebo je zajistit územní ochranu těch míst, kde ten sokol nebo, nebo nějaký podobný takový živočich se reprodukuje, hnízdí. A k tomu se zpravidla zřizují ta chráněná území, kde ten druh má určitý klid na reprodukci, může tam nalézt potravu, a tudíž ta územní ochrana reprezentuje jaksi určitý, dejme tomu, relativně nejkomplexnější přístup k druhové ochraně, protože se snažíme chránit ty druhy v tom původním prostředí. Kolega tady hovořil o biotopech, říkejme tomu třeba to přírodní prostředí, přírodní krajinu, kde ten druh má svoje nezastupitelné místo a komunikuje s jinými dalšími druhy. Potom ta poslední vrstva ochrany té biodiverzity je, dejme tomu, už ty záchranné chovy přímo v zajetí, proti kterým nic nemám, ale je to už čistě okrajová záležitost, která někdy bohužel je nezbytná, ale z hlediska té celostní ochrany biodiverzity by neměla nikdy být na ni vsazeno jako na tu správnou cestu. Víme, že například kůň Převalského bez ochrany nebo reprodukci v zajetí nebo evropský zubr, ten bez ochrany v zajetí by nikdy nebyl a víme, že teď jsou bohudík zachráněné populace, mohl bych jít do Afriky na nosorožce bílého a podobně. To všechno je v pořádku. Ale my přednostně musíme chránit ta, ta území. Je pravda, že jsou ty systémy různě dokonalé v různých zemích. A systém Natura 2000 patří z hlediska teoretického přístupu, ale i těch praktických dopadů, asi k tomu nejlepšímu, co na zeměkouli máme. On se snaží reprezentativní stanoviště po celé Evropské unii posbírat, to znamená vymapovat, kde se vyskytují květnaté bučiny, kde se vyskytují horské smrčiny, kde rašeliniště, kde ty ony typy mokřadů, luk a tak dále. A ty nabídnout do společného přírodního dědictví, do té pokladnice Evropské unie a v reprezentativní podobě zajistit jejich územní ochranu prostřednictvím nějakých chráněných území. A tam si myslím, že je relativně velká šance, aby toto pojetí bylo zcela jaksi účinné a efektivní, protože poctivě přiznáno, některé přístupy ochrany přírody byly překonány i proto, nebo nedostatečné, že se nevidělo do těch areálu celkově, takže vzpomínám si, tady chlapci kolegové jsou ještě poněkud mladší, v dobách, kdy oni hovořili o těch syslech, já jsem je s dětmi na venkově chodil lovit sysly, takhle jsme je jako v šedesátých letech, ale v té době jsme taky měli ve vyjmenovaných, zvláště chráněných druzích také běhulíka plavého, který se vyskytuje kdesi někde támhle v Egyptě a k nám jednou eraticky úplně výjimečně zalétl a my jsme ho tady byli povinně chránit, úplný nesmysl, protože tam je poměrně běžný nebo něco podobného, abysme byli v Evropě, labuť malá, to je druh speciální labutě, která je relativně bohudík ještě častá na severu Asie, Euroasie a k nám se dostane výjimečně, jednou, dvakrát do roka. U nás samozřejmě taky ji musíme chránit, ale podstata je, že ji musíme chránit hlavně tam nahoře. Z hlediska vědeckého, já teď vědec nejsem, jsem náměstka ministra, tak musím mluvit poněkud jinak, samozřejmě z hlediska vědeckého nejlépe běhulíka plavého by vám každý řek, zaznamenat, když ne fotografií, tak jiným brutálnějším, aby se vědělo, že tady je a co se tady s ním i dělo, ale samozřejmě ochrany přírody se musíme soustředit na ty areály jako celkově. A Natura 2000, celoevropsky budovaná soustava evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, které reprezentují ochranu v celkovém pohledu, si myslím, že je moc dobrý systém a jednou, když bych byl, trošku se zasnil, si myslím, by bylo velmi dobře udělat takový systém, ty náznaky existují, pro celou zeměkouli. My to budeme potřebovat, protože se musíme dostat určitě k otázce, kterou tam máte někde připravenu, k čemu ta biodiverzita je vůbec dobrá.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Takže, pánové, k čemu je ta biodiverzita vůbec dobrá? Pane náměstku.
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Má to více hledisek. My se tady bavíme asi možná jednostranně, jenom z přírodovědeckého hlediska, ale samozřejmě ono tam je to hledisko socioekonomické a společenské, existuje mnoho článků studií, textů, které rozvádí biodiverzitu jako určitou hodnotu, která je neoddělitelná od našeho života, to znamená, my tady sice mluvíme jako odborníci, ale ten základ pro lidskou společnost je také v těch přínosech ekonomických, je to neoddiskutovatelné, pokud si například přečtete současný Národní lesnický program, který je platný do roku 2013, zjistíte, kolik úkolů se tam týká v podstatě zlepšení životního prostředí a kolik úkolů je tam navázáno přímo na stav životního prostředí a jak si zpětně lesníci uvědomují, že tento zdroj jejich obživy je závislý právě na stavu ekosystému jako celku, to sociální hledisko, anebo společenské hledisko je samozřejmě to, co je kolem nás, co nás obohacuje ať už v době naší rekreace, anebo už jako prosté okolí pro náš život. To jsou ty zákony, které jsem vyjmenoval. Pro někoho více, pro někoho méně. Je to důležité a každý to různým způsobem vnímá. Samozřejmě jinak to vnímá člověk městský, který většinu svého života tráví například ve městě, jinak člověk, který žije na venkově. V každém případě biodiverzita jako taková se prolíná s naším životem ve všech oblastech. I proto, ve chvíli, kdy se budeme bavit o ochuzení té biologické rozmanitosti, tak to není jenom otázka obchodů nebo otázka případných léčiv, anebo využití určitých druhů k tomu, abychom mohli dále rozvíjet medicinu, anebo různé způsoby léčení, nejenom nás, ale celkově. Ale opravdu to asi je dost i o našem psychickém stavu a samozřejmě to cosi značí o společnosti jako takové.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Jak myslíte, že obyčejní občané dbají o biodiverzitu a kde jsou rezervy, jak té biodiverzitě pomoci? Pane Šímo, na vás je, abyste začal.
Jan ŠÍMA, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí
Já se domnívám, že ten přístup je relativně rozdílný, záleží na určitém sociálním nebo kulturně-sociálním zázemí každého člověka i na kulturně-historickém pozadí jednotlivých oblastí České republiky. Zdá se, že na Moravě, na jižní Moravě mnoho lidí, které má tradiční vztah k té krajině, má také přirozeně lepší vztah k tomu, co mají za humny a v čem odmala vyrůstali. V oblastech, kde došlo k vykořenění lidí a k velkým přesunům demografickým v těch posledních padesáti letech, tak ten vztah se postupně teprve hledá, vytváří. Jinak obecně se domnívám, že lze doufat v to, že si naše společnost postupně uvědomuje význam té rozmanitosti přírody. Nicméně kdybysme se pokusili o srovnání s jinými zeměmi, tak například takový průměrný Holanďan ten vztah bude mít asi lepší, ale souvisí to s tím, že v Holandsku v podstatě už příroda, tak jak ji chápeme my, téměř není.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane náměstku Hošku, jak to vidíte vy, jestli můžou lidé nějakým způsobem přispět k ochraně biodiverzity v každodenním počínání.
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Určitě. Já se přiznám, jsem mírně pozitivní v tom, že vývoj v posledních letech v naší společnosti spěje k tomu lepšímu, ne k tomu horšímu. A pokud bych měl vyjádřit svoji ideu, tak si myslím, že ten základ je ve výchově, ve výchově odmalička k tomu, abychom přiváděli svoje potomky k těmto znalostem, abychom jim předávali znalosti o důležitosti biodiverzity v České republice. Ten zbytek by pak samozřejmě měl přijít, ale tím také neříkám, že dospělí jsou zde určité výchovy, anebo z edukace vyčleněny.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pane náměstku Pelci, na vás je, abyste uzavřel náš pořad.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Já si myslím, že pro ochranu biodiverzity ke vztahu k veřejnosti je důležité, aby se stala normální běžnou součástí každodenního lidského života a vnímání hodnoty, a to minimálně ve třech rovinách. Možná že už to tady bylo naznačeno, aby každý cítil, že je morálně správné, že nemizí bezdůvodně druhy rostlin a živočichů, protože to je samo o sobě špatně, to je hodnota sama o sobě, je to morální aspekt. Druhý aspekt je čistokrevně ekonomický, že my skutečně nevíme, co který druh pro nás může přinést z hlediska už vzpomínaných léčiv nebo užití dalšího pro vědu a další. A tudíž je opět nešťastné i ekonomicky, že toto nikdy nemusíme poznat, když ten druh zničíme dřív, než poznáme ty jeho vlastni. A třetí neméně významná část, že každý druh má svoje místo ve fungování našeho prostředí, ten význam ekologický. My totiž víme, že ta společenstva, která jsou zpravidla tvořena více druhy, zvětší uchováním, větší mírou uchování té biodiverzity, jsou zpravidla stabilnější a skýtají jakoby kompletnější služby i pro naši krajinu i pro naše životní prostředí, a tudíž my všechny tyto tři roviny musíme veřejnosti lepším způsobem prezentovat, aby se s tím lépe ztotožnila, čili tady vidím velký dluh ochrany přírody z hlediska té práce s veřejností.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Pánové, velmi brzo vás znova pozvu do studia, abychom rozvinuli některé věci, které jsme jenom naznačili, ale pro dnešek se loučím s náměstkem ministra životního prostředí Františkem Pelcem. Na shledanou.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Na shledanou.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
Náměstkem ředitelem Agentury ochrany přírody a krajiny panem Michaelem Hoškem. Na shledanou.
Michael HOŠEK, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Děkuji a na shledanou.
Čestmír KLOS, redaktor časopisu Euro, moderátor
A s vedoucím oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí panem Janem Šímou.
Jan ŠÍMA, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí
Na shledanou.
