Pokud už pan soudní znalec – nikoli poprvé – argumentuje počtem povodní na Otavě, Volyňce a Vltavě v souvislosti se „suchým lesem po kůrovci” a NP Šumava, asi mu unikají některé poměrně jednoduché souvislosti.
Uvádí-li přitom např. Volyňku, je i absolventu základní školy po pohledu na mapu jasné, že povodí Volyňky ani metrem čtverečním neleží na území NP Šumava.
Lesy v jeho povodí jsou hospodářské a jsou tedy běžně obhospodařovány. Není v nich ani hektar suchého lesa – přesto škody povodněmi (možno snadno zjistit, např. pro město Vimperk a jiné obce, nížeji po toku Volyňky) jsou vysoké. Vztahovat je však na NP Šumava nelze – z výše uvedeného jednoduchého důvodu.
Naproti tomu p. soudní znalec ve výčtu příkladů – geograficky poněkud vybočujíc z řady – opomíjí např. Blanici. Blanice je přitom tradičně jednou z nejvíce „ škodících” řek – každý zná nejen z poslední povodně pojmy jako Strunkovice n. Blanicí či Protivín...
Ani povodí Blanice neleží jediným čtverečním metrem na území NP Šumava! Jaká je tu souvislost se suchým lesem aNP Šumava?
Povodí Blanice je v horních částech (Želnavská hornatina na levém břehu Vltavy) obhospodařováno zcela klasicky v souladu s představami p. soudního znalce i jiných. Ty jsou mnohými uváděny za vzor příkladného lesního obhospodařování i pro NP Šumava. Tam ve vrcholových polohách by nejen p. soudní znalec, zejména v prakticky „naholo” po Kyrilu vytěžených vrcholových polohách, mohl nalézt onu „ trávu” na dostatečně velkých plochách.. Takový příklad argumentace p. Vicena opomíjí – proč asi?
Každý zná jiné příklady řek či jinak neznámých říček mimo území Šumavy, na nichž povodně páchají ještě daleko zásadnější škody – vzpomeňme např. Černou na Novohradsku, Chvalšinský potok na Českokrumlovsku, jinde třeba Novojičínsko a celou řadu oblastí v celé republice. Jak by tam pan soudní znalec zdůvodnil počty povodní, obrovské škody, jež obyvatelé dodnes – již bez pozornosti médií – obtížně zvládají?
Snad ne také existencí NP Šumava?
