Hejtman David Rath ukazuje, že nové koště dobře mete. Nejen rušení poplatků či soukromého statusu nemocnic, ale i boj proti americkému radaru - tak začíná ve Středočeském kraji. Jak ale zastavit radar? Vyhlásit Brdy chráněnou přírodní zónou, tak to řekl pro MF Dnes. Ne jako ideu, nýbrž jako fakt: „Uložili jsme náměstkovi Peterovi, aby začal projednávat...” Je svým způsobem škoda, že vládní úřady oponují Rathovu nápadu byrokraticky. Pro národní park je třeba zákon, pro chráněnou krajinnou oblast zase ministerská vyhláška, říká Bursíkův mluvčí Kašpar. Území vojenských újezdů není součástí kraje, neboť je vyňato ze samosprávy, dodává mluvčí Čírtek z obrany.
Proč prostě neřeknou, že nejlepší zárukou ochrany brdské přírody je právě vojenský prostor? Že Rathův návrh tyto hory vystaví většímu riziku? Takový argument by pochopil každý, kdo zná poměry v této zemi.
Představa, že radar může narušovat přírodu, a tudíž vyžadovat její ochranu v unikátních Brdech (skutečně unikátních - jsou to jediné hory ve Středočeském kraji), je zcela absurdní. Otázka pro první stupeň základní školy: Zabrání tahům borůvkových nájezdníků spíše institut národního parku, jako třeba v Krkonoších, nebo vojenská správa, jako je tomu v Brdech? Ohrozí tamní vřes, lišky a jeleny více malý radar s posádkou několika odborníků, nebo proudy cyklistů na horských kolech, které by do Brd přivedl civilní status oblasti? Kdo alespoň trochu zná Krkonoše či Jizerské hory, ví, jak často se tam musí uskakovat před zdivočelými kolaři a jakou poušť tam po sobě zanechávají sběrači modrých bobulí vyzbrojení hřebeny. Radar v Brdech jako TV vysílač na Pradědu Podobně naivní je představa, že ochranný status národního parku či chráněné krajinné oblasti zamezí veškeré výstavbě, zvláště maloplošným objektům, jakým by byl radar. Viděli jste někdy televizní vysílače na Pradědu, Ještědu nebo na Dyleni? Pak vězte, že se nacházejí přímo v srdcích chráněných oblastí Hrubý Jeseník, Ještěd a Český les. Tady jsme v Evropě, kde i národní parky konzervují krajinu v nějakém vývojovém stadiu včetně výsledků osídlení a lidských aktivit. Tady nejsme v Americe, kde národní parky zachycují ideální obraz divočiny před příchodem člověka, kde ochranářům museli ustoupit i původní Američané, indiáni, pokud se vyskytovali na území určeném ke konzervaci. Takže představa radaru i jeho signálu uprostřed Brd není o nic divočejší než realita televizního vysílače na Pradědu. A za další. Vojenský prostor v Brdech existuje už přes osmdesát let. Vojáci vždy využívali pouze jeho centrální část jako cílovou plochu pro dělostřelce, zatímco většina tamních lesů je skutečně divočinou. Přitom ani za normalizace a okupace sovětskou armádou se tento vojenský prostor nepodařilo zcela utěsnit. I dnes, kdy armáda už zpřístupnila okraje svého prostoru v Brdech, najdeme na webových fórech vzpomínky starých trampů líčící, jak i za normalizace ten, kdo měl chuť a srdce zariskovat úřední buzeraci, si Brdy prošel. Aniž chceme tu dobu idealizovat, lze říci, že to nebyl špatný spontánní výběr. Do Brd se dostali jen skuteční zájemci. Zůstane-li tento partyzánský způsob pohybu ve vojenském prostoru v zásadě zachován, tedy zůstanou-li Brdy vojenským újezdem, ať už s radarem, či bez něj, znamená to, že se do značné míry odfiltruje příliv turistů reprezentovaný hlavně současným módním trendem: Pražáci přijedou do divočiny v autech, na jejím okraji sundají ze střechy sofistikovaná horská kola a pak jako stádo považují ty hory za své, dokud se nevrátí ke svým autům a pražským kancelářím. Porovnáme-li oba zmíněné modely, tedy „partyzánské” průniky do vojenského prostoru s „mercedesovou” cykloturistikou po chráněných oblastech, není ten první z nich jaksi trampštější, levicovější, víc sociálnědemokratický? Ale vyprávějte to hejtmanu Rathovi.
David Rath je inteligentní, vzdělaný a sečtělý muž. Upřímně řečeno, člověk se neubrání dojmu, že kdyby nebyl hvězdou ČSSD, soukromě by radar podpořil. Právě proto působí podivně, když svůj stranicky korektní odpor k radaru teď ventiluje skrze snahu o ochranu brdské přírody. Je to politikářský kalkul, navíc tak nápadný, že to musí trknout prakticky každého. Turisté, nebo vládní úplatky? A co na to podbrdští starostové? To bude zajímavé pozorování. Už dlouho víme, že představa radaru za humny se jim vůbec nelíbí. Zřejmě by se jim mnohem více líbila představa chráněné krajinné oblasti, či dokonce národního parku v Brdech, potenciálně lákající davy turistů. Nejsou pro ně ale větší jistotou vládní úplatky (rozuměj vládou slíbené investice do regionu), které by po schválení radaru přišly na sto procent? Zbyněk Petráček, komentátor LN Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
