Ing. Karel Rajman
Již delší dobu sleduji v tisku články na téma Lesnický park versus národní park Křivoklátsko. S „ochranáři” máme dlouholeté zkušenosti, neboť jsem zdědil a vlastním pozemky v KÚ Městečko a Pustověty, z toho 7ha lesa. Je to tedy mimo zamýšlenou oblast NP, ale v CHKO Křivoklátsko. Článek k této problematice z Rakovnického deníku úterý 25. května 2010 „Lesnický park Křivoklátsko byl slavnostně vyhlášen” mne vyprovokoval také reagovat. A to zejména bláboly „přírodovědce a ochranáře” Jana Lukáše, kterého neznám. Argument, že spárkatá zvěř způsobuje škody na lesních porostech, uváděl už před časem v tisku Petr Hůla. Není patrně z hlavy pana Lukáše.
Křivoklátsko si zaslouží skutečně ochranu pro svou krásu a výjimečnost. O tu se ale nezasloužili „ochranáři”, ale generace rolníků a zejména lesníků. K vyhlášení lesnického parku Křivoklátsko určitě nevedly komerční důvody, ale ochrana před diletanty, kteří mají jiný názor na les a bojují o svá „koryta”. Většina členů společnosti pro lesnický park Křivoklátsko ani žádný les nevlastní. Naši potomci a příroda by nám skutečně neodpustili zpustošení krajiny. To by ale nastalo v případě prosazení „národního parku”-viz zkušenosti ze Šumavy.
Spárkatá zvěř skutečně způsobuje škody na lesních porostech, ale to je zásluha provozovatelů honiteb, tedy myslivců, úředníků na úřadech pro životní prostředí a na CHKO a nedokonalého zákona o myslivosti.
A týká se především revírů mimo zamýšlenou oblast národního parku. Nedodržují se např. normované stavy jelení zvěře. Hlavní pohromou jsou ale dnes stavy zvěře černé. To, že není povolen odstřel starších kusů má za následek přibývání populace. Ana tom mají myslivci zájem. Je to dnes jediná zvěřina, kterou si mohouplnit mrazáky.
Vlastníci pozemků nemají v naší oblasti vůbec možnost stav ovlivnit, neboť honitbu o velikosti minimálně 500ha nelze na Křivoklátsku vytvořit ze soukromých pozemků. Většinu vždy tvoří lesy a ty vlastní hlavně stát, v menší míře obce a drobní vlastníci, kteří se o hospodaření v lese nezajímají, tak jako se nezajímají o svá pole, která pronajali a neplatí z nich ani daně. O honitbách a jejich uživatelích rozhodují myslivci a přítelíčkové z řad státních úředníků. Myslivecká sdružení neplatí nájem z pozemků a ani škody způsobené zvěří. Ktomu jim opět pomáhají státní úředníci, v našem případě jak ze životního prostředí, tak zejména z CHKO.
Pan Lukáš uvádí, že byly dovezeny další druhy zvěře (daněk, muflon a několik druhů jelení zvěře). To je sice pravda, ale týká se to doby dávno minulé. Daňka ve volné přírodě dnes téměř nepotkáte, ale po první světové válce jich byla stáda (mám trofej po dědečkovi, který střelil daňka asi před 990 lety). Muflony pamatuji již jako malý kluk (je mi 68 let) a v menší míře je možno spatřit občas i dnes. Z ostatních jelenů se vyskytuje hlavně SIKA, ale toho sem lesáci nedovezli. Patrně se do volné přírody dostal z lánské obory.
V roce 2000 se např. v katastru obce Městečko naráz objevilo velké stádo jelení zvěře (30 až 50 kusů). Nepřímo jsem se dozvěděl, že „někdo” přeřezal 4 díly oplocenky Lánské obory.
Trvalo čtyři roky, než byl stav jelení zvěře snížen na únosnou míru. Ještě dnes není dodržován v KÚ Městečko normovaný stav. Vroce 2000 a 2001 mi jeleni zničili „loupáním” asi 1ha smrkového lesa. Věděl o tom i nynější vedoucí CHKO ing. Petr Hůla a nic neudělal pro nápravu stavu. Dnes argumentuje vysokým stavem jelenů při prosazování národního parku.
Skutečnost, že je chytí predátoři jako medvěd, rys a vlk je sice také pravda, dokonce už několik století, ale na spárkatou zvěř je tu jako predátor člověk-myslivec.
Největšími predátory jsou dnes přemnožené stavy černé zvěře a lišek. Díky tomuto stavu chybí v krajině dříve hojná drobná zvěř (zajíci a bažanti).
Tak jako slovácký mlynář pan Petr Čech, mám i já špatné zkušenosti s ochranáři z CHKO. Již jsem četl několik rádoby vědeckých blábolů tzv. odborníků, většinou v souvislosti s šikanou majitele dvora Míče panem Maesem, kterému by měli spíše děkovat, že udělal ze zpustošené krajiny po hospodaření státního statku zase krajinu kulturní. Bohužel, ideálem ochranářů je krajina zarostlá křovím. Studie, o které se opírají, nikdy neprojednali s vlastníky pozemků a nikdo je ani neschválil.
Při posledním střetu s nimi, který souvisel s tvorbou zástavbového plánu obce Městečka, jsem zjistil, že nejen neprováděli to, co bylo jejich povinností, ale že neznají ani základní pojmy z jejich oboru jako je biokoridor. Příznivce zřízení národního parku, jako např. členy okrašlovacího spolku města Rakovníka, kteří se rozplývají blahem nad tím, kam je vedoucí CHKO před časem zavedl, bych chtěl upozornit, že tam se dnes zatím může podívat každý zájemce. Po zřízení NP by si už nikdo nemohl prohlédnout např. zříceninu hradu Týřov, nebo se podívat do krásného údolí řeky Berounky z vrcholu Čertovky.
Poslední polemika k této problematice se týkala nesouhlasu městyse Křivoklát s vyhlášením národního parku. Vedoucí správy CHKO Křivoklátsko, pan ing. Petr Hůla uvádí, že argumenty a obavy městyse Křivoklát jsou naprosto nesmyslné, protože „Do NP by z katastru obce měly být zahrnuty pouze dvě okrajové louky v místní části Častonice, kam naprostá většina místních obyvatel a už vůbec ne návštěvníků obce nebo hradu nezabloudí”. Tak proč tyto dvě louky potřebují ochranu statutem národního parku?
