Ochoz u Brna – Všude bylo ticho. Jasně modrá obloha předznamenávala hezký jarní den. Ve výšce letělo letadlo a cosi shazovalo na zem. „Ty předměty se ve slunečním světle až stříbřily. Byly to letáky s nápisem Berlín padl," vzpomíná třiaosmdesátiletá Jiřina Hynštová.
Obraz rána posledního dne druhé světové války si před očima jasně vybavuje i dnes. Její vzpomínky na válečné dny přináší další díl pravidelného seriálu Brněnského deníku Rovnost Pamatuji válku.
Dětství, které proťala válka, pamětnice prožívala v hájence nedaleko Ruprechtova na Vyškovsku. V oblasti se skrývalo mnoho partyzánů a její otec, hajný Padevět, jim pomáhal. „Přímo k nám do domu nikdy partyzáni nechodili. Ale otec jim ještě s jedním mužem chodíval do lesa pomáhat s budováním úkrytů nebo jim nosil jídlo," popisuje Hynštová. Navzdory tomu, že by hajného za pomoc odbojářům čekal krutý trest, otec pomohl každému.
Hájenka stála v lesích, kus od vesnice. Usedlost tvořilo několik budov, kromě obytného domu ještě stodoly a hospodářské budovy. Hajný měl na starosti velký revír. „Jednou několik partyzánů seskočilo z letadla do lesa na místo vzdálené asi dvacet minut cesty od hájenky, do našeho revíru.
Otec slyšel letadlo a šel se na místo seskoku podívat," vzpomíná si Hynštová.
Když na místo dorazil, partyzány už nenašel. Objevil padáky a několik zakrvácených obvazů. „Mezitím však k místu dorazili i němečtí vojáci. A otce okamžitě sebrali na výslech na svoje velitelství do Račic.
Byl tam celý den a my jsme nevěděli, co se s ním stalo. Naštěstí se mu podařilo dostat k telefonu a zavolat lesmistrovi," vykládá žena. Lesmistr jejímu otci zachránil život. Řekl totiž, že hajného Padevěta na místo poslal on sám, aby přezkoumal situaci. A němečtí vyšetřovatelé řeči lesmistra uvěřili, protože byl také Němec.
Krátce před koncem války se v hájence ubytovali ustupující němečtí vojáci, kteří si ve stavení zřídili štáb. „Nejdříve trvali na tom, že musíme z domu odejít. Neměli jsme žádné místo, kam bychom se mohli přestěhovat. Nakonec je strýc, který uměl německy, přesvědčil, abychom zůstali. Zakázali nám topit a vařit," vybavuje si. V domě Padevětových pak Němci ubytovávali zraněné vojáky.
Kvůli stále častějším náletům, směřujícím do Vyškova, si rodina ve sklepě přichystala místa na spaní. „Němci měli ve staveních schovanou i munici. Náboje, pancéřové pěsti nebo ruční granáty. Pokud by tam nějaká bomba dopadla, následky mohly být katastrofální," říká Hynštová.
Na některé vojáky si pamatuje dodnes. „Jeden z nich se jednoho dne pokusil zastřelit. Naštěstí si ho ale včas všimli. A pak u nás taky bydlel jeden plzeňský Němec, který uměl trochu česky. Spával v kozím chlívku a o jídlo se dělil s kozou," vykládá Hynštová. Mezi vojáky ji ale rodiče příliš nepouštěli.
Jednoho rána se rodina vzbudila a zjistila, že Němci odešli. Bylo právě devátého května. „Pak u nás chvíli bydleli vojáci Rudé armády, dlouho se však nezdrželi a my jsme konečně zase měli klid," uzavírá pamětnice.
***
Jiřina Hynštová • narodila se jako Jiřina Padevětová do rodiny hajného v roce 1933 • válku a dětství prožila v hájence nedaleko Ruprechtova na Vyškovsku • třicet let, až do odchodu do důchodu, pracovala jako asistentka hygienické služby a kontrolovala úroveň radiace • dnes žije v Ochoze u Brna na Brněnsku
