S postupným spotřebováváním zdrojů poskytovaných naší planetou, zamýšlí se její obyvatelstvo čím déle tím intenzivněji nad nepříliš vzdálenou budoucností, ovlivněnou jejich nedostatkem.

Je logické, že stále větší význam získávají zdroje materiálů a energií, které jsou svým způsobem nevyčerpatelné (vítr, slunce, mořský příboj) nebo v historicky krátké době obnovitelné, z nichž současně nejpoužívanější jsou různé rostlinné produkty.

Kontakt:

Ing.Jan Hanzák,  hanzak@less.cz
Miloslav Potůček,  potucek@less.cz

www.less.cz

Využívání rostlin majících schopnost rychlého růstu má dlouhou historii. Pomineme-li zemědělství, které je na maximalizaci výnosů založeno již několik tisíciletí, můžeme zmínit např. lesnictví a jeho poloplantážnické pěstování vysoce výnosových dřevin, z nichž v naší vlasti všichni známe smrk ztepilý, jinde ve světě například eukalypty, borovici pokroucenou, nebo třeba douglasku a dlaší. Pamětníci si jistě vzpomenou na určitou módní vlnu vysazování různých druhů a klonů topolů v ČSSR, které měly v padesátých a šedesátých letech 20. století znásobit produkci dřeva v socialistických státech. Zatímco sázení topolů v průběhu času „vyšumělo“, výzkum a ověřování nových klonů pokračuje do dnešních dnů a zažívá určitou renesanci spojenou právě s obavou lidstva z vyčerpání klasických zdrojů surovin.

V poslední době se stále častěji objevují úvahy o masovém pěstování právě zmíněných topolů a také vrb, o nichž se předpokládá, že jejich pěstování přinese několik výhod. Obecnou a již zmíněnou výhodou je jejich relativně rychlý růst, umožňující sklizeň v mnohem kratších periodách než u klasických lesních porostů. V praxi se setkáváme s dvouletým obmýtím porostů topolů poměrně nedaleko, v severní Itálii, v její nejúrodnější oblasti - Pádské nížině. V severnějších oblastech, např. ve Švédsku nebo Dánsku se podobnými technologiemi pěstuje vrba a v úrodných oblastech Skandinávského nebo Jutského poloostrova má obmýtí 3-4 roky. Nutno však upozornit, že na většině používaných stanovišť je obmýtí delší, neboť obvykle jsou pro pěstování biomasy k dispozici lokality s méně příznivými podmínkami, ty kvalitnější již dávno obsadilo zemědělství. I když se tedy jedná o dřeviny, jejich pěstování má blíže ke klasickému zemědělství, než ke klasickému lesnictví.

Rychlost produkce přináší další řadu výhod, z nichž jmenujme možnost využití mechanizace ve všech fázích pěstování i sklizně a pravidelnost a předvídatelnost produkce, což jsou faktory kladně ovlivňující následné odběratelsko- dodavatelské vztahy s případnými spotřebiteli. 

Způsoby záměrného pěstování dřevinné biomasy

-      dřevinné plantáže s krátkým obmýtím – energetická dřevitá štěpka

-      dřevinné plantáže se střednědobým obmýtím – papírenská štěpka, energetická biomasa (polínkaření)

-      dřevinné plantáže s dlouhým obmýtím – výroba dendromasy pro pilařský průmysl

Výběr stanoviště

Pečlivý výběr stanoviště je velmi důležitý úkon, který ovlivní výši a kvalitu sklizně na dlouhou dobu. Předem je třeba podotknout, že při výběru nelze postupovat pouze dle mnohdy oblíbeného hlediska „tady nevím co pěstovat, tak tady udělám plantáž“. Bohužel, takováto doporučení („pro pěstování biomasy vybírejte ´marginální pozemky´, které nemají velký význam pro zemědělské produkty“) dávají často potenciálním pěstitelům i oficiální místa státní správy. Pravdou naopak je, že má-li produkce dřevní biomasy mít rychlou investiční návratnost, má-li být konkurenceschopná zemědělským a lesnickým zpracovatelům produkčních zbytků (sláma, piliny, těžební zbytky), musí být použito stanovištně vhodných, lapidárně řečeno těch lepších pozemků. Vyjímkou snad mohou být „polínkáři“, kteří pěstují topoly, někdy i vrby pro vlastní spotřebu k lokálnímu vytápění farem nebo rodinných domů. Ti mohou spalování biomasy kombinovat s jinými médii nebo si v případě nedostatku nakoupí od velkých producentů, mohou tedy využívat i malých ploch a na sklizeň déle počkat. Zajímavé je, že převážná většina pěstitelů ve zmíněné severní Itálii má právě tuto základní motivaci, teprve v posledních letech se tam realizují projekty malých elektráren na biomasu. Také je dobře připomenout povzdechy ochránců přírody nad mizením neobdělávaných (právě těch „marginálních“, lidově „zabordelených“) ploch, které jsou důležité pro přežití velkého množství dnes kriticky ohrožených druhů živočichů, zejména hmyzu.

Stanovištní podmínky můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou půdní a klimatické podmínky vybraného místa. Optimální pro pěstování topolů i vrb jsou půdy lehké, hlinito-písčité nebo písčitohlinité, také běžné lehčí (obvykle skeletovité) hnědozemě, skeletovité lehčí černozemě (nejčastěji v lužních oblastech), spraše s dostatkem vláhy, lehké a středně těžké nivní půdy, červenozemě (záměrně nepoužívám odborné klasifikace, která je pro běžné uživatele poměrně komplikovaná).

Důležitý pro obě dřeviny, zejména však pro topoly, je obsah vzduchu v půdě. Půdy tedy nesmí být slehavé nebo trvale zamokřené. Trvalejší zamokření zjistíte v kopané sondě, najdete-li tam rezavé nebo šedomodré zabarvení. Lehčí typy těchto půd (oglejené) s pouze dočasným zamokřením lze využít pro plantáže vrb, je-li tam možné využívat alespoň občas machanizaci. Hloubka půdy by měla být co největší, pro topoly nejméně 2m hluboká, pro vrby 0,6m hluboká, mocnost ornice pro topoly 30cm, pro trby postačí i méně. Skeletovitost (kamenitost) není na škodu, pakliže to nebrání osazování nebo obhospodařování plantáže. Ačkoli obě dřeviny nesnášejí trvalé nebo dlouhodobé zamokření (snášejí ale dobře krátkodobé záplavy), nesnášejí také delší přísušky, a to zejména v prvních letech po vysázení. Možnost závlahy po výsadbě je tedy významnou, nikoli však nutnou výhodou. Zajímavostí také je, že topol je ve vyšším věku (3 roky a více) k přísuškům tolerantnější než vrba, na rozdíl od vžitých představ. Je to dáno tím, že velmi brzy prokoření do velkých hloubek (4m i více) a vláhu, případně i živiny si „vytáhne“. Vrba obvykle prokořeňuje do 1 m hloubky a je tak k přísuškům náchylnější. Neprojeví se to obvykle tím, že uschne, ale méně přirůstá a je oslabená v boji s různými škůdci.

Dnes můžeme tvrdit, že topoly, a zejména vrby, můžeme úspěšně pěstovat v širokém spektru klimatických podmínek České republiky s vyjímkou extrémně suchých a extrémně chladných oblastí. Pro růst topolů je důležitější teplejší klima, i když dobré odrůstání vykazují některé klony i ve výškách přesahujících 600m.n.m.. V sušších oblastech mají výsadby topolů problémy obvykle jen v prvních 2 letech po výsadbě, kdy je třeba buď mít štěstí na vlhčí rok nebo obětovat nějaké peníze na zálivku. Vrby jsou dnes vyšlechtěné tak, že prakticky pro každé vhodné stanoviště lze vybrat tolerantní výnosový klon. Vyloučit je nutné pouze již zmíněné pravidelně vysýchavé nebo naopak dlouhodobě zamokřované pozemky. Ačkoli to není prakticky vyzkoušeno předpokládáme, že klony vyšlechtěné pro střední a severní oblasti Švédska (tedy odolné mrazu a později rašící) budou dobře odrůstat i v našich horských oblastech. Samozřejmě, v chladnějších oblastech nebo na méně vhodných půdách je třeba kalkulovat s nižším výnosem, tedy s delší návratností vložených prostředků.

Dobré vodítko pro prvotní posouzení lokality z pohledu půdních a klimatických podmínek je číslo „bpej“ (bonitovaná půdně-ekologická jednotka), které naleznete na výpise z listu vlastnictví, případně na internetu podle čísla pozemku. Prvním číslem v kódu je klimatický kód regionu :

      Regiony 0, 1 a 2 jsou riskantní z pohledu ujímavosti po výsadbě. Možnost občasné zálivky po výsadbě je téměř nutností. Podaří-li se tam ale porost založit, může mít vynikající produkční parametry, např. obmýtí 3 roky. Z pohledu vláhových podmínek je vhodnější topol, který si dokáže vodu najít ve větších hloubkách. Vrba je vhodná jen podél vodotečí, kde je vyšší hladina spodních vod.

      Ostatní regiony jsou příznivější a záleží pouze na místních okolnostech (nevhodnost mrazových kotlíků, hlubokých údolí, míst s vysokou sněhovou pokrývkou, krátkým vegetačním obdobím apod.).

      Další dvě čísla charakterizují převažující půdní jednotku, kterých je celkem 78. Proto to zjednodušení výše. Doporučuji provést jednu nebo několik půdních sond (kopaných nebo vrtaných), abyste zjistili optické (zabarvení) a hmatové vjemy (drobtovitost, skeletovitost, plasticitu, vlhkost), které Vám o kvalitě půdy cosi napoví. Chcete-li plantáže pěstovat profesionálně nebo máte-li pochybnosti o úživnosti, vyplatí se podrobnější průzkum půd s chemickým rozborem dostupných živin, který je obvykle potřeba již zaplatit.

      Předposlední číslo udává expozici a svažitost pozemku, o kterých se zmíním dále a poslední číslo udává hloubku půdy a skeletovitost, o kterých jsem psal výše.

      Druhý pohled na stanovištní podmínky je technický nebo technologický. Budete-li zvažovat průmyslové pěstování biomasy pro vlastní nebo cizí zdroj (elektrárnu, teplárnu, briketárnu), budete  muset uvažovat o rozsáhlejších plochách plantáží (desítky až stovky hektarů). Nepravidelná dodávka malých množství suroviny je pro provozovatele zdroje nezajímavá a to má nepříjemný odraz do výkupní ceny. Zakládání a obhospodařovávání rozlehlých plantáží rychle rostoucích dřevin ale již vyžaduje vysoký podíl mechanizovaných prací (95%) a mechanizace naopak vyžaduje pro svůj provoz určité podmínky. Mechanizace se využívá při výsadbách, pro obhospodařovávání plantáží i při sklizni. Všem potřebným strojům vyhovují pochpitelně velké ucelené a pravidelné pozemky více, než rozdrobené (s delšími přejezdy) menší plochy. Také jejich svažitost má jisté limity, dané především typem mechanizace použité pro sklizeň. Přístupnost ploch (i v zimních podmínkách, kdy obvykle probíhá sklizeň) pro velkou mechanizaci je pak logická. Dalším nezanedbatelným parametrem je vzdálenost plantáží od místa spotřeby biomasy, která by neměla být větší než 100km. Při delší odvozní vzdálenosti prudce klesá rentabilita a také dotace, dnes cílené do výkupní ceny vyrobené energie jsou v případě větších vzdáleností znatelně nižší. Dopravní optimum je kdesi do 60ti km. Důležitá při masivní produkci je také možnost dlouhodobého skladování. První fáze sklizně znamená odvoz štěpky z pole na překladiště, kde se štěpka skladuje v co nejvyšších, často i uježděných hromadách, často také překrytých speciálním nepromokavým papírem. Zde se prosušuje do obchodovatelné vlhkosti, tedy 3-6 měsíců, během kterých bez převrstvování štěpka ztratí vlhkost z původních 55% na zhruba 30%. Skládka musí být přístupná pro běžná těžká silniční vozidla, musí mít prostor pro nakládku a musí být rozměrově odpovídající předpokládané sklizni.

Příprava plochy

Porost produkční plantáže může být založen výsadbou dřevitých řízků topolů nebo vrb nebo výsadbou školkařských výpěstků těchto dřevin = sazenicemi. Dokonalá příprava plochy před výsadbou je důležitý proces, který má velký vliv při zakořeňování dřevitých řízků, poněkud menší význam má pro ujmutí sazenic. Dřevité řízky se totiž sázejí téměř celé do země, rostlina tedy začíná svůj růst od povrchu země, někdy dokonce pod povrchem a celý první rok bojuje s často velmi vitálním plevelem. Dovoluje-li to čas a předchozí využití pozemku, příprava začíná brzy na podzim před jarem výsadby. Zakládá-li se plantáž na zemědělské půdě, je vhodné narušení hlubokého podorničí, které může být utuženo letitým používáním těžké mechanizace. Narušení podorničí se provádí podorničními rýči, obvykle pojezdem „do kříže“. Následuje co nejhlubší orba, která zapraví zbytky předchozí produkce (louka, strniště), je-li pozemek ladem, je nutné předchozí nárosty plevelů nebo dřevin zlikvidovat mulčováním.  V případě, že se na pozemku vyskytuje množství oddenkových plevelů, je důležité je před zaoráním vyhubit systémovým herbicidem s dostatečným časovým předstihem před orbou tak, aby se účinná látka stihla transportovat do celé rostliny. Po orbě necháme pozemek opět zazelenat plevely, které včas vyhubíme opět herbicidem (oddenkové) nebo diskováním pozemku spolu s jeho urovnáním do roviny. Nastíněný boj s plevely, které jsou u nás mohutně namnoženy, pokračuje do nastávající zimy. Také na jaře, dovolí-li to počasí, je dobré ponechat pozemek zazelenat první generací plevelů a poté je zlikvidovat herbicidem. Mějte na paměti, že požívání řady herbicidů dnes podléhá přísným předpisům a není proto vhodné provádět jej „laicky“.

Pokud je to třeba, pozemek dohnojte umělými hnojivy a zapravte je diskováním. Pakliže s půdou na jaře pohneme, je vhodné povrch půdy před vlastní výsadbou utáhnout smykováním. Již v několika případech se nám osvědčilo posunutí výsadby řízků do II. pol. dubna. Má to výhodu v tom, že výsadba je provedena v době končících jarních přísušků (květen bývá většinou vlhčí) a před výsadbou je obvykle možné chemicky zlikvidovat další generaci klíčících plevelů. Postřik se vyplatí, i když plevely téměř nejsou vidět, to Vám potvrdí každý hospodář. Při včasném postřiku raných stadií plevelů také nebudete potřebovat silné koncentrace herbicidů.

Harmonogram přípravy by tedy mohl být následující, přičemž tučně zvýrazněné úkony jsou minimem, platným i pro výsadbu sazenic. Když před výsadbou stihnete všechny doporučené úkony, tak nic nezkazíte a v následujících měsících budete mít mnohem méně starostí.

Výsadba

Pro způsob výsadby, její hustotu a výběr vhodných klonů je rozhodující určení cílové produkce. Z tohoto pohledu můžeme produkční plantáže rozdělit na výše již uvedené :

-      dřevinné plantáže s krátkým obmýtím, které produkují energetickou dřevitou štěpku určenou pro spalování nebo spoluspalování (s jinými médii) ve speciálních kotlích (lokální vytápění, teplárny, elektrárny). Obmýtí takových plantáží je velmi krátké, v rozmezí 3-6 let v podmínkách České republiky. Pro sklízecí mechanizaci je totiž důležité, aby nejsilnější kmínky stromků (pařezových výmladků) měly u země tloušťku nepřesahující 15 cm. Tomu odpovídá také hustota plantáže, na kterou se vysazuje 6600 – 22200 kusů dřevitých řízků na každý hektar. Topol se sází obvykle v řádcích s roztečí 3m mezi řádky a 0,5m v řádku. Vrby se obvykle vysazují do dvojřádku s roztečí 1,2m mezi řadami, 0,6m mezi řádky a 0,5m v řádcích (viz schéma na další straně).

-      dřevinné plantáže se střednědobým obmýtím jsou určené k produkci papírenské štěpky („bílá“ štěpka z odkorněných kmínků) nebo k produkci energetické biomasy určené zejména pro lokální vytápění kamny nebo kotli vhodnými ke spalování dřeva (tzv. polínkaření, při kterém si spotřebitel vyrábí klasická polínka). Obmýtí plantáže se pohybuje od 6ti do 15ti let. Výsadba musí tedy být řidší, většinou ve sponu 3 x 1,5 metru nebo 3 x 2 metry (1660-2200 sazenic na ha) a plantáž se sklízí, dosáhnou-li stromy nebo výhony výšky 15 a více metrů. Tyto plantáže se vyplatí osazovat sazenicí (ve školce připraveným jednoletým zakořeněným řízkem), lépe snášejí zabuřenění a plocha se nemusí před výsadbou tak úzkostlivě kultivovat.

-      dřevinné plantáže s dlouhým obmýtím jsou určené k výrobě dendromasy pro pilařský průmysl, pěstují se tedy obvyklé vzrostlé stromy. Obmýtí může být 15-30 let, záleží na účelu využití narostlé hmoty (vláknina pro celulózky nebo výřezy pro zpracování na pilách). Používají se spony od 4x4 m do 6x6 m (280 až 625 sazenic na 1 ha).

Je tedy zřejmé, že před výsadbou musíme mít jasno, jaké určení bude narostlá biomasa mít.

Zakládání dřevinné plantáže s krátkým obmýtím se provádí sázením dřevitých řízků rychle rostoucích dřevin. Řízky by měly splňovat „kvalitativní standard“, stanovený vyhláškou MZe č.29/2004 Sb. Řízky topolů by měly mít minimální délku 20 cm a tloušťku na slabším konci 0,8 cm. Doporučuji ale tloušťku větší (1,5cm), ujímavost takových řízků je vyšší (mají více zásobních látek a vlhkosti). Měly by být řezány z maximálně 2 roky starých prýtů, v zimě, v době úplného vegetačního klidu a do doby výsadby musí být skladovány tak, aby nezplesnivěly, nezačaly rašit a nevyschly (nejlépe v klimatizovaném skladu při teplotách okolo nuly a zabalené v plastové fólii). Vrby kvalitativní standard nemají, délka i tloušťka řízků může být menší, vrby totiž nedělají tak silné prýty (doporučení min. 15cm délky a 1 cm tloušťky na slabším konci).

      Před výsadbou je vhodné řízky máčet, což se provádí jejich ponořením do vody na dobu 24-48 hodin.

      Výsadba se na menších plochách provádí ručně, běžným lesnickým sadbovačem nebo „pod motyku“, větší plochy je dobré osazovat mechanizovaně, je to rychlejší. Existuje několik speciálních sázecích strojů, které sázejí 2 a více řádků najednou (italský dvouřádkový stroj na obrázku), pro české podmínky bohatě vyhovuje lesnický jednořádkový sázecí stroj RZS. V každém případě musíte vysazovat do dokonale připravené a bezplevelné plochy, řádky musí být rovné (vyznačte provázky nebo použijte „značák“ na traktoru), řízky musí být v řádku pravidelně, pevně držící v zemi a jejich horní konec musí ze země „koukat“ asi 2 cm.

Péče po výsadbě

Péče o řízky po výsadbě je dalším úkonem majícím velký vliv na úspěšnost založení plantáže. Je třeba si uvědomit, že kvalita založení plantáže se bude promítat do její výnosovosti v následujících dvaceti i více letech a mohu Vás ubezpečit, že „ošizení“ přípravy plochy před výsadbou (boj s plevely v odrůstajících porostech je velmi omezen) nebo její zanedbání těsně po výsadbě se následně prakticky nedá napravit (dosazování ředin)!!!

Máme-li vysázeno, je dobré postříkat plochu ještě nerašících řízků speciálními herbicidy majícími vytvořit na povrchu půdy film, který zabraňuje pronikání klíčících rostlin plevelů. Protože seznam povolených prostředků k ochraně rostlin se neustále mění, bude dobré nechat si poradit místními zemědělci, kteří by měli znát aktuální obchodní názvy, ceny i optimální dávku prostředku. Účinnost herbicidu je obvykle 2 měsíce, během kterých neprovádějte žádnou kultivaci, abyste nenarušili vytvořený herbicidní film. V této době dojde k vyrašení letorostů z vysázených řízků a rostlinky získají před plevely dočasný náskok. Posléze účinnost postřiku rychle klesá a další a další generace plevelů začánají vysázenou plantáž zarůstat. V době, kdy dosáhnou porovnatelné výšky s výhony topolů nebo vrb, musíte zahájit meziřádkovou mechanickou kultivaci, která se provádí pravidelně tak, aby plevele nepřerostly cílové dřeviny. Na větších plantážích je nutné provádět meziřádkovou kultivaci mechanizovaně, nejlépe traktorem s nějakým zemědělským strojem odpovídající šířky (diskové brány apod.). Topolům vyhovuje, když se při kultivaci meziřadí i načechrá a provzdušní půda do hloubky cca 10-15 cm. Teď oceníte, jestli jste řady vysázeli dokonale rovně a s odpovídající roztečí řad. Pak můžete v plantáži jezdit poměrně rychle, samozřejmě tak, abyste nepoškodili cílové rostliny. Kultivaci meziřadí je třeba provést v prvním roce několikrát !

Plevel odrůstající spolu s cílovými rostlinami v řádcích se většinou neodstraňuje, je to velmi nákladné. Proto je třeba jezdit při kultivaci co nejblíže řádkům (třeba tam i zpět), abyste zajistili alespoň boční oslunění dřevin, jsou světlomilné.

Je-li to možné, úspěšnost založení plantáže můžete zvýšit závlahou.

Protože topoly i vrby trpí tlakem zvěře (okus, ohryz i „vytloukání“), je vhodné zajistit na první dva roky po založení plantáže snížení stavu zvěře v lokalitě. Před 1. zimou pak doporučuji ošetřit rostliny v řádcích postřikem vhodného repelentu.

Vrby se po prvním roce po založení seřezávají nad zemí. V následujícím roce pak znovu obrazí a vytvoří několik kmínků, jak to známe z přírody. Tím se dosáhne vyšších výnosů při sklizni. V praxi „seříznutí“ často zajistí zajíci a srnčí zvěř.

Sklizeň

Sklizeň plantáží se provádí v době, kdy nejsilnější kmínky rostlin v plantáži nepřesahují tloušťku 15 cm.

Se sklizní není v ČR dosud dostatek zkušeností. Celkově nevýznamné rozlohy produkčních plantáží neumožňují z ekonomického hlediska nákup drahé a jednoúčelové mechanizace, proto se u nás sklízí obvykle křovinořezy nebo motorovými pilami. Pořezané kmínky se nechávají zaschnout na místě (2-3 měsíce), následně se hmota vyvozí a seštěpkuje na centrálním místě. 

V Evropě se velké plochy plantáží sklízejí mechanizovaně. Specializovaná mechanizace  se vyskytuje v několika typech a je poměrně drahá, proto se vyplatí pouze velkým pěstitelům, pěstitelům sdruženým do odbytových družstev nebo spolků nebo specializovaným firmám, které sklizně nabízejí jako službu.

Zjednodušeně můžeme sklízecí mechanizaci rozdělit na upravené zemědělské stroje (sklízeče kukuřice se zesíleným žacím a sekacím ústrojím, např Claas) a specializované stroje vyrobené jako kombinace odřezávacího ústrojí se štěpkovačem nesené na univerzálním traktoru vpředu nebo vzadu (nutno couvat, např Bodini nebo Sapperi). Ve většině případů jsou stroje vybaveny fukarem, kterým se štěpka nasýpá na souběžně pojíždějící vlek za traktorem, jak jsme zvyklí vídat při mnoha zemědělských pracech. Čerstvá štěpka se poté vyváží na úložiště (hromady srovnatelné např. s cukrovou řepou), kde několik měsíců schne než se opět naloží a putuje ke konečnému spotřebiteli.

Dřevinné plantáže se střednědobým obmýtím nejsou u nás ani v Evropě obvyklé. Princip spočívá v pěstování řidších porostů topolů s obmýtím mezi pěti až deseti roky. Zhruba 20m vysoký porost se sklízí harvestorem se speciální hlavicí, která dokáže uchopit několik kmenů po sobě. Takto odřezané stromky harvestor vyveze přímo k pojízdné obří štěpkovačce, která dokáže svazek kmenů najednou seštěpkovat. Vzhledem k vyššímu obsahu dřeva ve štěpce („bílá“ štěpka) ji lze využít v papírenství. Velké plantáže jsou např. v Oregonu, USA.

Pěstování dřevinné plantáže s dlouhým obmýtím je v podstatě pěstování zrychleně rostoucího lesa. Porosty se zakládají výsadbou jednoletých sazenic šlechtěných topolů, které takto mají výšku od jednoho do dvou metrů. Hustota výsadby se volí od 4 x 4 m do 6 x 6 m v různých kombinacích (5 x 4 apod.). Cĺem je vypěstovat zdravý, rovný vzrostlý strom s co nejdelším „cenným“ výřezem. Proto se topoly pravidelně vyvětvují a třeba i hnojí. V optimálních českých podmínkách lze les topolů dopěstovat do mýtní velikosti za 25 let, na horších stanovištích se délka pěstování prodlužuje, nicméně i tak je nepoměrně kratší než při klasickém lesnickém cyklu. Kromě zálivky po výsadbě, ochrany před zvěří (nebezpečné je především vytloukání srnců) a vyvětvování není potřeba žádné speciální péče, těžba a odvoz hmoty se provádí specializovanou firmou. Tyto typy plantáží jsou četné v Itálii nebo ve Francii. V Maďarsku se například pěstují plantáže akátů (rychle roste a má velmi odolné dřevo třeba na výrobu lodí), ve Španělsku eukalypty, na Novém Zélandu borovice montereyská.

Využijte naší nabídky ke zpracování projektu, dodávce topolových a vrbových řízků nebo sazenic nebo ke kompletnímu založení produkční plantáže rychle rostoucích dřevin v rámci celé EU  !!

www.less.cz

Ceník ve formátu PDF

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.