Jelení Vrchy – Uplynulá neděle přinesla nad Jeleními Vrchy modrou oblohu. Čestmír Hrbek, majitel domu č.p. 13, se po poledni podíval na teploměr za oknem a oznámil: „Třicet ve stínu!” „A představ si,” poznamenal plavební ředitel Hynek Hladík, „dnes ráno byly v Nové Peci jen necelé čtyři stupně!”
Podél plavebního kanálu jezdily desítky cyklistů, někteří zdravili: „Dobrý den!”, jiní zase: „Grüss Gott!”, Čechů bylo o něco málo víc než Rakušanů či Němců. „Jak mohou jezdit v tak velkém horku,” poznamenal Hrbek. Někteří z turistů se zastavili ve znovu otevřené expozici EXPOKANÁL.
Po jedné hodině vynosil plavební ředitel Hladík plavební háky, které měly lákat okolo projíždějící na ukázku plavení, která měla začít ve dvě. Jen několik málo z cyklistů se ptalo: „Kde bude to plavení?” „Moc lidí asi dnes nepřijde, je moc velké horko,” poznamenal Hladík.
V plavebním kanálu na Jeleních Vrších moc vody neteklo, tak málo vody by polena jistě neuneslo.
Po půl druhé najednou přicházely skupinky turistů, kteří čekali na plavení. Po tři čtvrtě pozval plavební ředitel oblečený v černém mysliveckém saku, v kožených zelených kalhotách s koženými holinkami na nohou, zeleným kloboukem na hlavě, postávající na okraj lesa, kde už to ve dvě začne. Ve stínu lesa se tak sešlo jistě zhruba pět set diváků. „Vždyť ta voda skoro neteče,” ozval se jeden z kluků na břehu plavebního kanálu. „To ti chlapi s těmi bidly budou házet dříví do vody?” ptal se další. „Ne, dříví budete vhazovat vy, plavci, proč si myslíš, že jste sem přišli,” odpovídal dotazem plavební ředitel. „Dívat se!” „Ale kdepak, přišli jste sem pracovat, ty to ještě nevíš?” poznamenal Hladík. „A až naházíte dříví do vody, podělíte se o plavební zbývající plavební háky,” dodal ještě.
Byly dvě hodiny, když plavební ředitel začal povídat o plavebním kanálu, který byl postaven před více než dvěma sty lety, aby umožnil plavení dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Grosse Mühl a po ní k Dunaji. Po Dunaji se pak dřevo dopravovalo do našeho císařského hlavního města. „Víš, jak se naše císařské hlavní město jmenovalo?” zeptal se nejblíž stojícího kluka. Ten nejprve řekl: „Praha,” babička ale zezadu napovídala, tak se hned opravil: „Vídeň!” „Sind da auch Leute, die nur deutsch verstehen?” zeptal se, když bylo skoro jasné, že nikdo neodpoví kladně na otázku, jestli je tu někdo, kdo rozumí jen německy. Najednou se ale zvedlo několik rukou a tak bylo třeba vést výklad ještě německy.
Najednou se přivalila kalná voda. Diváci nevěděli, že zhruba před půl hodinou byla otevřena stavidla plavební nádrže Jelení jezírko, voda má zhruba dvacet až třicet minut, aby dotekla sem, na Jelení Vrchy. Vody už bylo na plavení dost.
Plavební ředitel tedy ještě přečetl svůj letošní pátý rozkaz a dal pokyn ke vhazování dřeva. Toho se ujali kluci, kteří ještě před několika minutami mysleli, že se přijeli jen dívat.
Přišel další pokyn, zazněla píšťalka a plavci z Územního pracoviště Stožec Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava otevřeli první stavidla. Dřevo se vydalo na svoji zhruba jeden a půl kilometru dlouhou pouť k potoku Hučice.
„Plavební kanál se stavěl na dopravu palivového dřeva pro Vídeň, později byl upraven i pro plavbu dlouhého dříví, klády mohly být dlouhé až sedmadvacet metrů. Protože byl vybudován spojovací smyk od kanálu k prodloužené železnici z Budějovic do Nové Pece, bylo možné dříví vytěžené na Šumavě plavit k dráze a potom po kolejích dopravovat třeba jako stěžňové dříví do loděnic v Hamburku!” Plavené dříví usměrňovali malí plavci s plavebními háky, mezi nimi i jeden z pět set kilometrů vzdáleného Braunschweigu. Konečně dospělo dřevo do svého cíle. Plavci vytáhli klády a polena z vody, odměnou jim byl potlesk diváků. „Ukázky plavení dříví jsou součástí projektu folklorního sdružení Libín–S Prachatice nazvaného Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Partnery projektu jsou i Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouský Tourismusverband Böhmerwald. V rámci něj se setkávají folklorní soubory z jižních Čech, Horních a Dolních Rakous a z Bavorska, vyprávějí se pohádky z obou stran Šumavy, ale také se postaví milíř na pálení dřevěného uhlí, sejdou se věřící z Čech, Rakouska a Bavorska na mši svaté u plavebního kanálu,” vyprávěl Hynek Hladík při cestě zpět na Jelení Vrchy česky a německy.
Další ukázka plavení dříví proběhne nyní v neděli u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Doprovodný program začne ve 13.45, vlastní plavení ve 14.30 hodin. Můžete použít i vláček „Bummelzug” z Aigenu z náměstí k celnické chatě u Schwarzenberského kanálu vzdálené pouhých 1,1 km od místa plavení. Cestu je třeba si zajistit v kanceláři Tourismusverband Boehmerwald na čísle 0043 7281 2006511.
