ANNA STRAMOVÁ
Pracovníci v lesích musí každodenně překonávat strach o svou bezpečnost při manipulaci s příliš krátkými kládami, které se při přibližování snadno vzpříčí a pak se nepředvídatelně převrátí.
Region – Jestli si chtějí udržet práci, nezbývá jim nic jiného, než takové riziko podstoupit. Strach z nehody a úrazu je každodenní pocit, s kterým dřevorubci - živnostníci najmutí společností LDF Rožnov pod Radhoštěm chodí do práce. Firma je posílá těžit dřevo do lesů na Krnovsku. Sama však jen plní zakázky pro největší dřevozpracující podnik v České republice, a to Lesy ČR.
„Pracuji v lese několik let. Mám odtěženo tisíce kubíků dřeva. A celou tu dobu stále poukazuji na praktiky, se kterými jsme nuceni dělat nebezpečnou práci,” vysvětloval svůj postoj lesní dělník - živnostník, který si nepřál být jmenován z pochopitelného důvodu strachu o ztrátu zakázky. „Podle neoficiálních tabulek, které platí desítky let a zná je asi každý dřevař, musí být z bezpečnostních důvodů minimální délka těžené klády tři metry. My jsme však výslovně nuceni těžit dřevo přímo v lese, a to o délce dva až dva a půl metru, u kterého je mechanika nepředvídatelná,” vysvětluje těžař.
Společnost LDF, která má s lesními pracovníky uzavřené smlouvy na živnostenský list, se brání. „My jako firma jsme dodavatel prací pro Lesy ČR. Pokud nám zadá zakázku, tak ji splníme,” řekl zástupce firmy LDF Josef Stolarík. Podle jeho slov firma nikoho nenutí, aby v případě nespokojenosti tuto náplň práce vykonal. Na základě dodavatelských listů Lesů ČR je firma nucena lesníkům zadávat zakázky přesně tohoto typu. „Víte, ony oficiální normy na těžbu dřeva, co se týče délky stahovaných klád, prostě neexistují. Tohle je základní bod, na který každý ze stěžovatelů tak nějak zapomněl,” doplnil Stolarík.
Nebezpečné, ale podle zákona
Jeho argumenty potvrdil také odborník na lesnictví, ředitel Městských lesů Krnov Ivan Vrátný. „Žádná norma na délku klád bohužel opravdu není, ale to ještě neznamená, že s krátkými kládami je práce bezpečná. Víte, ona kromě zákonů a legislativy existuje ve společnosti také etika. Tento případ musíme posuzovat v duchu pravidla, co není zakázáno, je dovoleno, ale bezpečné to stahování rozhodně není.”
Jen dlouhá kláda je stabilní
Při stahování dřeva jsou nejnebezpečnější situace, když se tažená kláda jedním koncem zaryje do země, nebo „šprajcne” o pařez. Pokud je dostatečně dlouhá a těžká, zůstane ležet, zatímco lehká a krátká kláda se snadno začne různě převracet a nevypočitatelně padat. „Když kládu táhnete koněm za traktorem, při správné délce přes tři metry fyzika už jen tak nedovolí kládě, aby se na překážce převrátila.
Proč nestáhnout delší kládu?
Všem jistě padla na mysl myšlenka, proč dřevorubci nestahují klády o větší délce a na menší kusy a nenařežou je například na pile. Největším problémem je postoj společnosti Lesy ČR. „Je všeobecně zakázáno dřevo řezat na pile, a tak se řežou klády přímo v terénu,” vysvětloval problém těžař dřeva a ihned doplnil: „Tak třeba pětimetrové výřezy nejdou dělat, jelikož by se musely na skládce zase přeřezavat na půl a to je pro LČR nákladné.
Otázkou je, proč všichni, co sedí na LČR, kdysi seděli na polesích a hlásali o bezpečnosti práce a to se dělaly šestimetrové výřezy a potom čtyřmetrové výřezy dnes přikazují dělat o dva a půl metru kratší,” doplnil dlouholetý těžař.
Na bezpečnost se příliš nehledí
V současné době polomů a větrné kalamity těžaři bijí na poplach dvojnásobně. „Spadla v našem úseku minimálně stovka stromů. A v tom větru a podmáčené půdě máme zase stahovat dvoumetrové klády? To je přece nemožné. Ale když si otevřete pusu, tak přijde klasická odpověď. „Pokud se vám ta práce nelíbí, jděte jinam,” doplnil nazlobený kolega – lesní pracovník. „Je to zřejmě loby velkých odběratelů a špatné nastavení smluv mezi LČR a odběrateli. Kdysi by si to nedovolili, protože by je na stranické schůzi setřeli za porušování bezpečnosti práce a dnes mají průkazky zahozené,” říká naštvaně s tónem bezmocnosti kočí, který v lesích pracuje dlouhá léta.
Podle slov dřevorubců na každé pile jsou vidět důkazy, jak každodenně riskují. „Podívejte se kdekoliv na skládku dřeva a najdete tam klády o délce dva a půl metru. Jeho slova potvrzují i další kolegové: „Víte, já si minimálně dva roky nepamatuji, že by za námi přišel někdo na kontrolu bezpečnosti práce. Začne se to řešit teprve pak, až dojde k úrazu.”
Živnostníci mají těžkou pozici
Podstata problému je v tom, že živnostník je zaměstnavatel a zaměstnanec v jedné osobě, takže těžko založí odbory nebo propustí sám sebe. Legislativa se zaměřuje na zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů, ale na živnostníky „ičaře” zapomíná. Firma, která si najme živnostníka a pošle ho pracovat na nebezpečnou zakázku, se snadno vyhne zodpovědnosti za úrazy a škody.
Dřevorubci tak nemají na výběr
„Je to běžná věc, že se s námi zachází stylem: „Nelíbí se ti naše pravidla? Tak jdi.” Má nějaký smysl, abychom se konečně ozvali, jak se v naší branži s lidmi zachází? Asi ne. My jsme ti, kteří musí kývnout na jakékoliv podmínky a půjde to tak asi stále dokola,” povzdechli si nespokojení dřevaři.
Dřevorubcům, pokud chtějí dělat svou profesi, nezbývá nic jiného, než i nadále akceptovat podmínky zadavatele zakázky. Každý z nich bude dál překonávat strach z úrazů a doufat, že to nebude právě on, komu se jednou tažená kláda nezasekne o výčnělek a nestačí včas uskočit.
