Kritici tvrdí, že výroba biopaliv z obilí či kukuřice je jednou z hlavních příčin nynějšího razantního růstu cen potravin
Praha - Na biopaliva se v poslední době snáší hora kritiky. Celá řada vědců a politiků začíná nahlas říkat, že za současných podmínek nejsou spásou světa, ale spíše jen dalším omylem, který přináší více škody než užitku. Především jsou prý hlavní příčinou současného masivního zdražování potravin.
„Pozastavme výrobu biopaliv. Právo na výživu má větší váhu než právo na volný pohyb automobily,” postavila se v pondělí do narůstající fronty kritiků německá ministryně Heidemarie Wieczoreková-Zeulová. „Je to vážné, automobily mají přednost před lidmi,” nechal se včera slyšet bolivijský prezident EvoMorales a kritizoval „některé jihoamerické prezidenty”, kteří jsou kvůli podpoře biopaliva podle něho odpovědní za raketový růst cen potravin a globální hlad. Měl jistě na mysli zejména brazilského prezidenta Luise Lulu da Silvu, jehož země je vedle USA světovým lídrem v produkci biopaliv.
Jiní jsou ještě mnohem radikálnější: „Výroba biopaliv je v současnosti zločinem proti lidskosti,” vyslovil se nedávno zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Jean Ziegler.
Proč tak razantní odsudek „zeleného” paliva, které je alternativou k nenávratně ubývajícím fosilním palivům a zároveň má i přispět ke snížení produkce skleníkových plynů z automobilových výfuků? Co na něm kritikům vadí nejvíce?
1. Biopaliva jsou drahá, stroje při pěstování plodin na jejich výrobu nadělají víc čmoudu, než kolik ho biopaliva ušetří. Jinými slovy podle některých výzkumů spotřebovává výroba a distribuce biopaliv často víc energie, než sama biopaliva dodávají.
2. Jejich výroba z pšenice, cukrové řepy, kukuřice či obilí žene vzhůru ceny těchto plodin pěstovaných k obživě. Projevem nastalé potravinové krize je šířící se vlna sociálních nepokojů a bouří proti drahotě v řadě zemí Asie a Afriky.
3. Rozšiřujícím se plantážím musí ustoupit obrovské plochy pralesů.
4. Řada vědeckých studií tvrdí, že „zelená” paliva nemají z hlediska snižování emisí skleníkových plynů prakticky žádný přínos. Farmáři, kteří vykácejí kus pralesa, aby tam pěstovali třeba cukrovou třtinu na etanol, pokácejí stromy, které oxid uhličitý předtím pohlcovaly.
Na všech těchto výtkách přinejmenším něco je. Biopaliva, jež mají být významným řešením pro energetické problémy světa amají přinést vysvobození ze závislosti na uhlí a ropě, se proto pro mnoho politiků stávají morálním problémem. „Když vyrábíme biopalivo ze zemědělských produktů, které nepotřebujeme na potraviny, je to dobré. Ale když na výrobu používáme suroviny na jídlo, je to problém,” citovala agentura Reuters šéfa Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strausse-Kahna.
Vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí před týdnem navrhl, aby se pozastavil unijní plán dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu biopaliv v pohonných hmotách. „Přehnaně ambiciózní cíl je experiment, jehož nezamýšlené dopady je těžké předvídat,” stojí ve zprávě. EU nicméně svůj cíl vzdát nehodlá.
„Politiku biopaliv, zejména subvence na jejich produkci, by vlády po celém světě měly přehodnotit, protože kvůli ní zdražují potraviny a její přínos pro životní prostředí je sporný,” připojil se i výkonný ředitel Asijské rozvojové banky Rajat Nag.
Po euforii jako by přicházelo vystřízlivění. Podle politiků nejsou biopaliva na odpis. Ti realističtější však navrhují posečkat, než skončí vývoj druhé generace technologií na jejich výrobu. Ty mají umožnit produkovat biopaliva ze zemědělských odpadů a z odpadového dřeva.
„Politiku biopaliv, zejména subvence na jejich produkci, by vlády po celém světě měly přehodnotit.” Šéf Asijské rozvojové banky Rajat Nag
***
Proč ano, proč ne
Co je biopalivo? Označují se tak pohonné hmoty obsahující určitý podíl biosložek. Do motorových benzinů se přidává bioetanol neboli biolíh, který se vyrábí třeba z kukuřice, obilí či cukrové třtiny. Jeho výhodou je, že jde o trvale obnovitelný zdroj energie - na rozdíl od fosilních paliv. Navíc se tak měla snížit produkce skleníkových plynů ze zplodin automobilů.
Co se nelíbí jeho kritikům? Produkce biopaliv podle řady expertů zvyšuje ceny potravin. Oblíbený příklad zní: množství zrna nutné k naplnění nádrže většího sportovního automobilu bioetanolem odpovídá roční spotřebě jednoho člověka. Další aktivisté pak tvrdí, že kvůli biopalivovému boomu ubývají pralesy v brazilské Amazonii. Jiní dodávají, že ani ekologický efekt neplní očekávání.
Kdo vyhrává? Evropská komise usiluje o to, aby do roku 2020 tvořilo biopalivo desetinu každého litru pohonných hmot na kontinentu. Nicméně, objevily se i zprávy, podle kterých Unie od podpory biopaliv částečně ustupuje - třeba tím, že přestane dotovat pěstitele, kteří dodávají výrobcům suroviny.
Největší výrobci biopaliv Největšími producenty biopaliv jsou USA a Brazílie, které se na světové výrobě podílejí 70 procenty.
Brazílie Tato země vede i ve využití bioetanolu. Ročně jej vyrobí na 16 miliard litrů. A na 60 procent nových brazilských aut jezdí na palivový mix, který obsahuje 85 procent etanolu.
USA V USA šla loni na produkci bioetanolu čtvrtina sklizně kukuřice, což prudce zvýšilo ceny.
