(frk)
Před válkou byla obec Nový Les u Slezských Rudoltic obklopena pečlivě udržovanými zahradami a sady. Po odsunu německého obyvatelstva se Osoblažsko vylidnilo, takže zahrady v Novém Lese byly ponechány přes šedesát let svému osudu v téměř bezzásahovém režimu.
Vytvořil se zde přirozený ekosystém, ve kterém se dařilo například ohrožené lilii zlatohlávku i dalším chráněným druhům zvířat a rostlin. Na několika místech Osoblažska včetně Nového Lesa mohou biologové studovat, jakými procesy se zahrady bez zásahů člověka mění v přirozený porost. Toto specifikum Osoblažska dnes mizí před očima v souvislosti s privatizací pozemků.
Přes hektar bývalých zahrad v Novém Lese koupil zemědělec, podnikatel, ekolog a zakladatel Strany zelených Martin Tichý. Jeho podnikatelský záměr spočívá v obnovení předválečných ovocných sadů. Hodlá v nich hospodařit extenzivně a bez chemie podle zásad ekologického zemědělství. Prvním krokem k tomuto cíli bylo vykácení porostu, který příroda vytvořila ze zpustlých zahrad po Němcích. Plošné vykácení tak rozlehlé zelené plochy místní občany vyděsilo, protože v lesích je už plošná těžba formou holoseče dávno překonána šetrnějšími metodami hospodaření. Nedokážou pochopit, že to, co se děje u Nového Lesa, je ekologicky zaměřený projekt.
Martin Tichý přiznává, že pro něj nebylo snadné vybalancovat pohled ekologa, zemědělce a podnikatele, ale v zásadě v plošném vykácení lokality nevidí problém. „Nejedná se o lesní pozemky, ale o zahrady a zbořeniště zarostlé náletovými dřevinami. Není tedy správné v tomto případě používat lesnický termín holoseč, a také nelze tento zásah posuzovat podle pravidel lesního hospodaření. Kácení na pozemku bývalých zahrad je totéž, jako když si někdo na své vlastní zahradě odstraní náletové dřeviny a přestárlé ovocné stromy. Kácení proběhlo v souladu se zákonem, bylo nahlášeno na obecním úřadě a odehrálo se v březnu mimo vegetační období,” obhajuje kácení Martin Tichý, který už na podzim zde hodlá vysázet ovocný ekosad. Půjde zřejmě o hrušky vysokokmeny, které nebudou vysázeny v řadách, ale rozhozené do plochy, což vytvoří příznivější podmínky pro zvířata a rostliny.
Kolem Slezských Rudoltic jsou uměle vysazovány pásy zeleně, takzvané biokoridory, které v zemědělské krajině umožní přežít řadě rostlin a živočichů. Stromy, které byly vykáceny v Novém Lese, také tvořily v krajině nápadný pás zeleně dlouhý stovky metrů. Každý z místních si samozřejmě klade otázku, proč se na jedné straně Rudoltic zakládají nákladné biokoridory, zatímco na druhé straně se pásy vzrostlé zeleně zase odstraňují. „Biokoridory mají opodstatnění jen mezi širými lány, kde by bez nich zvířata a rostliny neměly šanci přežít orbu, hnojení a postřiky. V Novém Lese je ale situace jiná. Kolem vykáceného pásu není orná půda, ale louky a lesy, takže zvěř a rostliny tam přežijí bez problémů. Vykácení tak úzkého pruhu zeleně zde nemůže mít vliv na druhovou rozmanitost, ani na lokální ekosystém,” vysvětluje Martin Tichý, čím se liší vykácené zahrady od rudoltických biokoridorů.
