„Narodil jsem se v Židlochovicích na Žižkově, 16. srpna 1945 ve dvě hodiny odpoledne,“ začíná vyprávění o starých Židlochovicích, o rodičích, o honitbě a o životě lesáka pan Eduard Polák. Vzpomíná, že vždycky doma měli koně, krávy a na dvoře pořád běhala nějaká srnka. Proto jak sám říká, není divu, že se z něj stal lesák srdcem i duší. 1. srpna roku 1959 nastoupil na polesí v Židlochovicích, myslivost ho doprovázela po celý život. Naše povídání se z větší části točilo především kolem lesa, honů a života ve službě na polesí. Pro čtenáře Zpravodaje jsem ale dnes vybrala vzpomínání na dřívější Židlochovice, jak vypadaly a jak se v nich žilo.
Celý rozhovor najdete zde