Před 60 lety, 27. prosince 1963, byla vyhlášena chráněná krajinná oblast (CHKO) Šumava. Chráněná krajinná oblast Šumava byla v minulosti připravována jako národní park, ale tento záměr nebyl v té době politicky průchodný. CHKO byla založena v době, kdy se na části oblasti nacházelo hraniční pásmo a dva vojenské újezdy. Národní park Šumava byl vyhlášen až v roce 1991.
Chráněnou krajinnou oblast Šumava vyhlásilo ministerstvo školství a kultury 27. prosince 1963 na rozloze asi 1680 kilometrů čtverečních. V roce 1975 ministerstvo kultury upravilo podmínky ochrany přírody na tomto území. V březnu 1991 vyhlásila vláda ČR Národní park Šumava uvnitř dosavadní chráněné krajinné oblasti. Tím se vlastně CHKO stala ochrannou zónou Národního parku a zároveň spravuje další nejcennější partie Šumavy, jako je Královský hvozd s Černým a Čertovým jezerem a Boubín, které se do Národního parku Šumava nedostaly.
Po vyhlášení Národního parku Šumava ve vnitřních hranicích chráněné krajinné oblasti v roce 1991 má CHKO Šumava rozlohu necelý tisíc kilometrů čtverečních. Z toho tvoří 27,4 procenta zemědělská půda a 57,6 procenta lesy. Chráněná krajinná oblast Šumava se nachází na části správního území Jihočeského a Plzeňského kraje a zasahuje do okresů Český Krumlov, Prachatice a Klatovy. Na území CHKO leží i většina přehradní nádrže Lipno.
Na území CHKO leží mnoho významných přírodních lokalit, které potřebují zvláštní ochranu a které se zároveň těší mimořádné pozornosti návštěvníků. Na Vimpersku a v jeho okolí jsou to například národní přírodní rezervace Boubínský prales (vyhlášen rezervací již v roce 1858), Bílá strž s třináctimetrovým vodopádem nebo Černé a Čertovo jezero, přírodní rezervace Amálino údolí, Čertova stráň, Datelovská strž, Losenice, Nebe, Milešický prales nebo Zhůřská pláň a přírodní památky Blanice (největší evropská populace perlorodky říční), Královský hvozd (pralesovité zbytky smíšených horských lesů). V CHKO Šumava žijí desítky ohrožených druhů živočichů a rostlin.
Národní park Šumava je s rozlohou 680 kilometrů čtverečních největším ze čtyř národních parků v ČR. O způsobu péče o Národní park Šumava a zejména lidské zásahy v jeho lesích se vedou dlouholeté spory. Jejich symbolem se stal zejména osud stromů, napadených lýkožroutem. Zatímco jedna skupina odborné veřejnosti i laiků prosazuje, aby se takové stromy těžily i v nejpřísněji střežené zóně národního parku, druzí chtějí ponechat les přirozenému vývoji. Různí ředitelé NP z posledních let zastávali oba přístupy.
ČTK
