Nedej se
3.10.2008
Autor
Čeští i moravští lesníci i ekologové nejméně 12 let varují. V naší krajině žije daleko více zvěře, než mohou lesy uživit. Přemnožení srnci, jeleni a mufloni poškozují stromy, způsobují stamilionové škody a znemožňují vznik smíšených lesů s přirozenou skladbou dřevin.
Ing. Vladimír Pelíšek, PhD., lesník a majitel lesa:
Tady můžeme vidět praktický vliv okusu a projevy okusu na jedli bělokoré a také zde můžeme vidět kritickou výšku z hlediska okusu. V celém lese nevidíme vyšší jedli než 10 - 15 centimetrů. Já tady ten les znám už zhruba 30 let, pohybuji se v něm od svého dětství, a takto vysoké jedličky tady byly vždycky. Byly to možná tisíce jedlí v tomto několikahektarovém lese, které dorostly do této výšky, pak několik let bojovaly se spárkatou zvěří a pak podlehly. To je obecné pravidlo, které tady funguje.
Ing. Vladimír Zatloukal, IFER, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů:
V roce 1995 bylo poškození terminálů v průměru za všechny dřeviny 13,7 % v roce 2005 je to už 26 %. Podobně můžeme jít třeba na další údaje. Když se podívám na buk jako na nejvýznamnější listnatou dřevinu, kterou bychom potřebovali do lesa dostat, tak ten byl poškozen v roce 1995 ze 16,6 % a při poslední inventarizaci v roce 2005 téměř ve 30 %. To znamená, poškození vzrostlo téměř na dvojnásobek.
Autor
Stav českých a moravských lesů je pravidelně monitorován na celém území republiky. Když se sečtou všechny typy poškození, včetně loupání a zimního okusu, dochází studie k alarmujícím číslům.
Ing. Vladimír Zatloukal, IFER, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů:
V roce 2005 bylo takto poškozeno v průměru 44,3 % jedinců obnovy a u melioračních dřevin 61 %.
Autor
Škody na stromech jsou přímo úměrné počtům býložravců v lesích a ty už mnoho desítek let nepřetržitě stoupají. Množství srnčí zvěře vzrostlo z 200 na 300 tisíc. Jelenů je téměř dvojnásobek než v roce 1970.
Ing. Jaroslav Kostečka, PhD., jednatel Českomoravské myslivecké jednoty:
Zcela jistě není u nás přemnožen jelen nebo jakýkoliv jiný druh, protože podle definicí přemnožení biologové, ekologové a etologové říkají, že populace je přemnožená, pokud jedinci z populace umírají hlady. Ale u nás ani jeden jelen, divočák, srnec nebo daněk hlady neumírá. Takže, on pouze využívá biologickou nabídku nebo přírodní nabídku toho daného prostředí a tomu se přizpůsobuje.
Ing. Vladimír Zatloukal, IFER, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů:
To u mě vyvolává úsměv na tváři, protože přirozený proces a přirozené stavy by to byly, kdyby ty stavy byly blízké přírodě a kdyby tady byli příslušní predátoři. Navíc, kdyby ten ekosystém byl v původním stavu. Jestliže je krajina pozměněná tak, jak je pozměněná, kolem toho si můžeme říkat, co chceme, ale to je prostě realita, tu musíme akceptovat, tak je třeba na to reagovat stavy zvěře. Já jsem dokonce přesvědčený, až se podaří les a krajinu ozdravit, jako že ty trendy tady jsou a určité drobné krůčky, ale s velkými náklady se dějí v tomto směru, tak pak se můžou ty stavy zvěře i zvýšit. Ne, než jsou dneska, ale oproti té normě. Ale aby to bylo možné, aby ta náprava byla možná, tak je třeba alespoň po určitou dobu zásadní snížení stavů zvěře, a to zejména těch nepůvodních.
Ing. Jaroslav Kostečka, PhD., jednatel Českomoravské myslivecké jednoty:
Žijeme v systému, kde zvěř je přírodní bohatství státu a les je národní bohatství státu. A pokud přírodní bohatství kousne do národního bohatství, tak myslivci musí platit škody.
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Když sečtete přímé škody, které zvěř působí tím, že ty mladé stromky sežere nebo poškodí, když tomu připočtete ty stamiliony, které musí vlastníci lesů nebo státní lesy vynakládat na ochranu těch mladých stromků, když k tomu připočtete škody na kvalitě dřeva a škody na přírůstu, tak dojdete k částce jeden a půl miliardy až dvě miliardy korun, které ročně zvěř způsobí na českých lesích.
Autor
Tyhle obrovské náklady ovšem neplatí myslivci, ale my všichni. Nejhorší situace je v Krušných horách, kde je až desetkrát víc spárkaté zvěře, než je pro ekosystém únosné.
Ing. Jaroslav Kostečka, PhD., jednatel Českomoravské myslivecké jednoty:
Zde se setkáváme s absolutním paradoxem, protože všude na světě většina nevládních ochranářských uskupení se snaží o to, aby byly zachovány co nejvyšší populace daných druhů, ať vezmeme Ameriku, Afriku, Austrálii. U nás je to pravý opak. U nás se snaží ekologická uskupení, ekologická sdružení téměř o masakr volně žijících druhů. Toto nemá obdoby. Když se o tom zmíníme při jednáních v Bruselu, ve Štrasburku a podobně, tak na nás koukají zvláštním způsobem, že u nás taková ekologická uskupení vůbec mohou existovat.
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Právě proto, že jsme ekologické sdružení, tak se snažíme chránit les jako celý ekosystém, čili včetně všech druhů, které v něm žijí. Nelze jeden druh upřednostňovat před druhým. V lese na většině území České republiky chybí vlci a rysové, kteří normálně jeleny a srnce regulují. A myslivci nedokázali jejich úlohu nahradit. Naopak, protože chtějí střílet té zvěře co nejvíc, tak ji uměle přemnožili do obrovských počtů, takže přemnožení jeleni a srnci spásají veškeré mladé stromky, které v lese vyrostou, takže není možné vypěstovat v lese strom - listnáč nebo jedli - bez umělé ochrany. Pakliže chceme, abychom obnovili smíšené lesy namísto smrkových monokultur, musíme do nich vrátit buky, musíme do nich vrátit duby, musíme do nich vrátit jedle a přemnožená zvěř tohle prostě neumožní. Takže je naprosto logické, že požadujeme po myslivcích, aby dělali to, co dělat mají - tu přemnoženou zvěř regulovali na míru pro les únosnou.
Autor
A teď ukázka, jak funguje státní správa myslivosti v české praxi. Občanské sdružení Čmelák zahájilo v roce 2004 pod Ještědem projekt Nový prales. Koupili pár hektarů smrkové monokultury a snaží se ji proměnit ve smíšený zdravý les. Část z něho kvůli zvěři oplotili.
Mgr. Lenka Najmanová, Čmelák - Společnost přátel přírody:
Tu větší oplocenku pětihektarovou používáme jako modelový příklad pro školy a pro občany Liberecka, abychom jim ukázali, jak se takový les může přirozeně zmlazovat. Proto sem vodíme v průběhu celého roku exkurze. Lidé se mohou podívat a osahat si na vlastní kůži, na vlastní oči mohou vidět, jak ten les oproti tomu smrkovému, kde se nic nezmlazuje, nic samovolně neroste, ty původní dřeviny, jak to může vypadat.
Autor
Možná právě tohle názorné srovnání začalo vadit místním myslivcům. Sepsali stížnost a liberecký magistrát rozhodl, že oplocenky ohrožují klidný život zdejších muflonů. Majitel toho lesa chce zajistit nějakou ochranu, chce tam mít ten les přírodě blízký, to znamená smíšený. Zajistit ochranu proti škodám, které bezpochyby především mufloní zvěř jakožto nepůvodní u nás působí. Myslíte si, že v tom poměru těchto dvou zájmů je skutečně tak jednoznačně veřejným zájmem ochrana té mufloní zvěře, a ne toho lesa?
Jiří Jokl, státní správa myslivosti, Magistrát města Liberce:
Já bych to pojal tím způsobem, že zákon o myslivosti jasně říká v paragrafu 8, že každý, kdo vstupuje s jakýmkoli zásahem do přírody, tak je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejích životních podmínek.
Mgr. Lenka Najmanová, Čmelák - Společnost přátel přírody:
Podle mysliveckých statistik by zde měly být normované stavy, což jsou maximálně přípustné stavy asi 15 kusů, ale sčítané stavy dosahují až 39 kusů.
Jiří Jokl, státní správa myslivosti, Magistrát města Liberce:
V podstatě co se týká muflonů, jedná se tam o chov, který je dlouhodobý. Ti mufloni tam jsou od poloviny minulého století, ten chov má kvalitu, takže samozřejmě zaslouží ochranu.
Mgr. Lenka Najmanová, Čmelák - Společnost přátel přírody:
Pokud budeme nuceni oplocenku sundat, tak je pochopitelné, že zvěř se sem hromadně nahrne a všechny sazeničky nám spase. Zřejmě bychom v takové situaci volili individuální ochranu v podobě chemického nátěru na každou sazeničku, ale dokážete si jistě představit, že tímto způsobem chránit přes 15 tisíc sazenic je nejen nákladné, ale bylo by to i absurdní.
Autor
Tři roky se snaží ekologové o svůj nový les bojovat. Zastala se jich Česká inspekce životního prostředí, která dokonce tvrdí, že oplocenky nejsou stavbou podle stavebního zákona. Obrátili se také na krajský úřad.
Mgr. Jiří Langer, tiskový mluvčí Libereckého kraje:
Po věcné stránce má Odbor životního prostředí Libereckého kraje daleko smířlivější názor, než vyjádřil Magistrát města Liberce, a domnívá se, že tato navržená oplocení nemohou závažným způsobem ovlivnit život zvěře v této lokalitě. A naopak se domnívá, že by měl být tento způsob ochrany lesa tolerován.
Autor
Bohužel v těchto případech nerozhoduje kraj, ale stavební úřad a ten nařídil oplocenky, které jsou v území Natury 2000, bez milosti odstranit. Vyplývá nějak ze stavebního zákona přímo striktně, jak velká oplocenka už podléhá tomu ohlášení?
Romana Řeháková, vedoucí Stavebního úřadu Český Dub:
Nevyplývá ze stavebního zákona a je to opravdu na posouzení stavebního úřadu, který rozhodl.
Autor
Máte nějaké podobné případy, kdy jste vedli řízení o povolení nebo odstranění podobné oplocenky?
Romana Řeháková, vedoucí Stavebního úřadu Český Dub:
Nemáme.
Autor
To znamená, že jste v tomto případě dali přednost zájmu mysliveckému?
Romana Řeháková, vedoucí Stavebního úřadu Český Dub:
My jako stavební úřad musíme ctít stanoviska dotčených orgánů státní správy. Jelikož bylo záporné stanovisko, stavební úřad musel takto rozhodnout.
Autor
Nemohli jste tam dát přednost veřejnému zájmu na ochranu toho vznikajícího lesa, tedy na ekologickou stabilitu toho území?
Romana Řeháková, vedoucí Stavebního úřadu Český Dub:
Tam se nejedná o veřejný zájem.
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
Mufloni, to jsou ovce, které k nám kdysi byly dovezené z Korsiky a v našich lesích zdivočely. To je nepůvodní druh, který do našich lesů nepatří. Pakliže je někdo chce chovat, aby je mohl lovit, tak je má mít zavřené v oboře za plotem, a ne aby nutil vlastníka lesa, aby si oplocoval les před muflony. A tady to je dohnané do naprosté absurdity, kdy ještě ti myslivci zakážou tomu vlastníkovi lesa i ten les si před těmi muflony oplotit, aby mufloni nemuseli obcházet 400 metrů plotu. To je něco tak absurdního, že to je snad možné jenom v České republice u českých myslivců.
Autor
Dotčené myslivecké sdružení rozhovor odmítlo. Kauzu budeme dál sledovat. Jde totiž o významný precedens. Má člověk právo chránit vlastní majetek, do něhož investoval ve veřejném zájmu mnoho peněz? Nebo není zachování funkčního lesního ekosystému veřejným zájmem? Teď se pro srovnání podívejme do jednoho z našich nejstarších chráněných území. V Národní přírodní rezervaci v Beskydech je chráněn cenný jedlobukový prales.
Ing. Vladimír Pelíšek, PhD., lesník a majitel lesa:
Tato jedle, která má zhruba 350 let, jakmile dožije, a je to otázkou pravděpodobně desetiletí vzhledem k jejímu věku a velikosti, tak nemá žádné následovníky, nemá, která jedle by ji nahradila, což povede k tomu, že vymizí z tohoto velice přírodně cenného místa.
Autor
Semenáčků přitom kolem napočítáme stovky. Jenže zvěř je na jaře všechny spase. Neúnosnost situace letos přiznalo i ministerstvo zemědělství a vydalo pokyn pro redukci stavů zvěře.
Ing. Martin Žižka, PhD., MZe ČR, vrchní ředitel sekce lesního hospodářství:
Metodický pokyn je vydán na období třech let a vyhodnocování výsledků bude prováděno každoročně. Očekáváme, že během těch tří let dojde k požadovanému upravování stavů v těch lokalitách, kde je to potřeba.
Ing. Vladimír Pelíšek, PhD., lesník a majitel lesa:
Je to takové řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Opravdu bych přivítal spíš nějakou silnější legislativní změnu, to znamená změnu příslušných zákonů, kde by opravdu bylo i formou sankcí uvedeno, co se stane, když se udělá to, když se neudělá to.
Ing. Martin Žižka, PhD., MZe ČR, vrchní ředitel sekce lesního hospodářství:
Pokud vznikají neúměrné škody působené zvěří, nejedná se o systémovou legislativní chybu nebo chybu legislativy, ale nastal stav odpovídající demokratickému projevu vůle většiny vlastníků lesů a samozřejmě i ostatních honebních pozemků. Zákon o myslivost ani zákon o lesích z tohoto důvodu není potřeba novelizovat.
Autor
Plánování lovu ovšem podle tohoto zákona prakticky vychází jen z každoročního sčítání zvěře, které provádějí bez jakékoliv jiné kontroly sami myslivci. A Českomoravská myslivecká jednota je s výsledky i se zákonem spokojena.
Ing. Jaroslav Kostečka, PhD., jednatel Českomoravské myslivecké jednoty:
Tento nejdemokratičtější zákon, když projednáváme například v zemích západní Evropy, tam všade zasahuje orgán státní správy myslivosti nebo podobný orgán. A u nás je to absolutně bez zásahu. Je to přímo v rámci demokracie na rozhodnutí vlastníka. To znamená, my máme takové stavy, jaké určují vlastníci u nás. Oni jsou ti, kteří rozhodují o výši plánů lovu, o výši stavů a tvorbě honiteb. U nás honitby tvoří pouze vlastníci pozemků, nikdo jiný.
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha:
To je demagogické přenesení zodpovědnosti z myslivce na vlastníka. Není tomu tak. Myslivec je zodpovědný podle zákona o myslivosti za to, aby udržoval stavy zvěře mezi takzvaným normovaným stavem a minimálním stavem.
Autor
Jak ten náš nejdemokratičtější myslivecký zákon funguje, jsme už viděli pod Ještědem. Pokud jde o normované stavy zvěře, tak ty jsou podle údajů pověřených obcí běžně překračovány ve většině honiteb. Přesto proti tomu státní správa zasahuje jen výjimečně. A jak je to s placením škod?
Ing. Vladimír Pelíšek, PhD., lesník a majitel lesa:
V mysliveckém zákoně je uvedeno, že tyto škody je možné si nechat zaplatit od myslivců, ovšem ten zákon je vytvořen tak, že v podstatě neumožňuje prakticky tyto škody vymáhat v tom smyslu, že není možné mít jasná pravidla, jak ty škody vymáhat, jakým způsobem se na těch škodách s myslivcem dohodnout. Celý ten nápad s tím, že se myslivec s vlastníkem lesů při naprosto protichůdných zájmech, které oba mají logicky, dohodnou, je velice nešťastný.
Autor
Bude jistě poučné sledovat, jak se budou o náhradách škod dohadovat například ekologové a myslivci pod Ještědem. Jeleni a srnci do českých lesů přirozeně patří, ale jedle a listnáče také. Počty zvěře stále rostou, škody také a porostou dál. Pokud se nezmění legislativa a hlavně úřednická praxe.
