Dagmar Kolomazníková
Na kterém stromě sedávali v pohádkách vodníci a proč vykotlaná vrba neuschne? Jak voní jehlice douglasky tisolisté? Liší se kůra domácí lísky obecné na dotek od cizokrajné lísky turecké? Proč včely přes zimu v úle nezmrznou?
Na tyto i desítky jiných otázek už znají odpověď členové zájmových kroužků přerovského Střediska volného času ATLAS a BIOS, kteří společně s rodiči v úterý 17. června navštívili Střední lesnickou školu v Hranicích. Studenti třetího ročníku školy Josef Stacho a Jan Štěpán spolu s pedagogy Alicí Palackou a Vladimírem Rolincem provedli účastníky nejprve školním arboretem.
Podle Alice Palacké byl tento více než tříhektarový pozemek založen již v roce 1896. V současné době slouží kromě výuky žáků všech typů škol také jako oblíbený cíl procházek nejen místních obyvatel.
V duchu zásad moderní prožitkové výuky připravili lesní pedagogové pro děti zábavnou hru. Do poznávání roztodivné přírody tak malí návštěvníci zapojovali všechny smysly. Ve svém živlu byl nejmladší účastník akce, teprve předškolák Petřík Hadaš. „Tebe si tu necháme rovnou k zápisu,” smáli se při pohledu na malého biologa lesáci.
Z arboreta se na závěr všichni přesunuli do školní budovy. Zde si obzvláště kluci v úžasu prohlíželi vystavené exponáty. „To jsem ještě neviděl,” obdivoval v lihu plovoucí preparáty Filip Stružka.
Děti ze Střediska Atlas a Bios i jejich rodiče rádi přijali pozvání Alice Palacké k podzimní návštěvě.
„Tou dobou sladce voní listy zmarličníku, úplně jako koláče,” lákavě popisovala profesorka. Pro ni i pro její kolegy je povolání zjevně současně posláním. Dříve navázaná spolupráce pedagogů střední lesnické školy i přerovského střediska volného času tak bude pokračovat i v následujícím školním období.
