(reakce na téma v Profitu č. 25/2008)
Restituovali jsme necelou padesátku hektarů lesů po mých prarodičích. Dnes už je nemáme. Ne že bychom byli tak hloupí a zbavili se výhodné investice i pro budoucí generace, ale neměli jsme sílu odolávat problémům, o kterých jste psali. Musím ovšem říct, že ne o všem, s čímse vlastníci lesů v Česku musí potýkat. Na to by vám nestačilo několik časopisů. Nedovedete si představit, co všechno potká člověka, který les zná jenomz procházek, a najednou by se o něj měl starat. Představa, že jej necháte jenom v klidu růst, je naprosto mylná. Nám se nikdy nepodařilo ani rozklíčovat, co smíme, co nesmíme a co musíme.
V článcích jste naznačili, jak silná je myslivecká lobby. Důkazy se dají najít například na výstavách trofejí, ty nejvzácnější kusy totiž střílejí ministři, vládní úředníci. Přitom myslivci jsou pomalu nebezpečnější než teroristé. Škoda, že někdo nedělá statistiky o tom, kolik myslivců se vzájemně postřelí, a to v lepším případě. V horším zraní náhodného chodce. Když jsou na podzim hony, jenom sebevrah jde do lesa. Autorka v článku připomíná, že podle Ústavního soudu je myslivost ve veřejném zájmu a zvěř je třeba chránit. Škoda, že lesy u nás brání jenom názorově extrémní ochránci přírody a majitele lesů vůbec nikdo.
O autorovi: Jan Kubát, Šumava
