Tomáš Johánek
Lesy České republiky vlastní kolem dvou a půl tisíce různých nemovitostí, mimo jiné bývalé hájenky a ubytovny, a některé z nich se podnik rozhodl prodat.
Většinou se nacházely v zajímavých lokalitách, ať už to byla malebná hájenka v romantické přírodě v obci Doubice v Českosaském Švýcarsku, dům ve Valu u Veselí nad Lužnicí v jižních Čechách, stavení v obci Vidim u Mělníka a další nemovitosti v Hrobě u Teplic, v Petrovicích v Lužických horách či například v Plané u Mariánských Lázní. V případě prodeje osmi hájenek realizovaném společností Naxos nešlo jen o dosažení co nejvyšší ceny, ale také o to, aby byl obchod transparentní a nebylo možné ho zpochybnit. Jako nejvhodnější forma prodeje se proto zvolila veřejná obchodní soutěž. V hájence obvykle bydlí rodina zaměstnance Lesů ČR. A pokud podnik takovou nemovitost prodává, mohou si ji také její obyvatelé koupit. Stejnou možnost měl ale také kdokoliv „zvenčí”, kdo v podniku nepracuje. Ukázalo se, že k takovému prodeji bude nutné přistupovat maximálně citlivě. Pokud by totiž hájenku koupil zaměstnanec Lesů ČR, mohl by někdo namítat, že podnik je špatný hospodář, když prodává nemovitost za nižší cenu. A na druhé straně kdyby domek koupil někdo jiný, mohl být zase prodejce považován za špatného, protože „vyhnal” rodinu svého zaměstnance z domova. „Museli jsme tedy najít co nejtransparentnější způsob zpeněžení a prokázat, že nikdo nikomu nenadržoval. Transparentní musely být také všechny procesy, které s prodejem souvisely. To podporoval i zvolený způsob – veřejná obchodní soutěž. Více než v jiných případech jsme pro oslovení vhodných zájemců využívali regionální tištěná média. Dostatečně jsme také informovali místní instituce, tedy především příslušné místní úřady,” říká člen představenstva společnosti Naxos a jeden z předních českých odborníků na trh s nemovitostmi Libor Nevšímal.
Objekty pro trvalé bydlení i k rekreaci
Prodávané hájenky se daly využít nejen k trvalému bydlení, ale také jako chalupy na rekreaci. Proto Naxos oslovil prostřednictvím celoplošné inzerce i takové zájemce, kteří neměli bezprostřední vazby na místa, v nichž se nemovitosti prodávaly. Prakticky vyloučeny byly spekulativní nákupy. „Pro ty, kdo měli z nejrůznějších důvodů zájem o obšírnější informace o prodeji hájenek, byli k dispozici odborní pracovníci, znalí situace i celé problematiky. A ve všech fázích realizace prodejů jsme médiím poskytovali tiskové zprávy,” dodává Libor Nevšímal. Důležité bylo také zajistit administrativní a právní jistotu celého procesu. Mimo jiné byla nezbytná kompletní dokumentace. Vzhledem k tomu, že prodávané objekty byly postaveny na počátku minulého století, znamenalo to pro odborníky z Naxosu trávit desítky hodin v archivech stavebních a dalších úřadů.
Obchod vyžadoval naprostou profesionalitu
Ceny byly na základě předem zpracovaných znaleckých posudků nasazeny relativně vysoko, a tak zájem o hájenky nebyl vyšší, než jak tomu bývá u podobných nemovitostí. Objevili se první zájemci a nastalo období prohlídek jednotlivých objektů. „Při prohlídkách jsme spolupracovali s uživateli hájenek. A když jsme prohlídky organizovali, snažili jsme se být maximálně vstřícní k potenciálním kupcům. Návštěvy se často konaly o víkendech. Zájemcům se také dostalo pomoci při detailním objasnění náležitostí veřejné obchodní soutěže, což by bylo bez kvalifikované právní pomoci velmi náročné,” říká Libor Nevšímal. Ti, jejichž zájem trval, pak předkládali v rámci soutěže nabídky a návrhy kupních smluv. Hájenky se Naxosu podařilo prodat – každou v hodnotě zhruba od jednoho do dvou milionů korun. Kupci byli vesměs „zvenčí” a polovina z nich chtěla domek na rekreaci. Dosažený zisk překonal očekávání původního vlastníka. Lesy České republiky získaly tímto prodejem téměř čtrnáct milionů korun.
