Autor: Matěj Stropnický
Rubrika: Publicistika
Vládní koalice začíná prodávat podíly ve státních a polostátních společnostech. V nejbližší době se prodeje mají dotknout společností České dráhy, Lesy ČR, Letiště Praha, ČSA, ČEZ či Budějovický Budvar.
Ve snaze vyvarovat se neprůhledných privatizací devadesátých let, snaží se zelení o koncepční přístup vedený především kritérii, že není nutné privatizovat za každou cenu, že důležité je vědět, jak naložit s takto získanými prostředky a že postup odstátňování musí být co nejtransparentnější. Vytvářet místo státních monopolů monopoly soukromé je nesmyslné.
Proto už volební program SZ hovořil o tom, že například ČEZ lze privatizovat pouze tak, aby v Česku "vznikl konkurenční, diverzifikovaný trh", což prakticky znamená tuto společnost rozdělit a odstátňovat postupně různým vlastníkům.
Tehdy i dnes se pro privatizace argumentuje zejména tím, že státní vlastnictví společností se prokázalo jako neefektivní, ve druhém plánu a s menším potleskem, že jde o prvek v tržním hospodářství nesystémový.
I evropské země za hranicemi zimního království zestátnily po válce celá odvětví. V Británii došlo i k opakovanému zestátňování a privatizacím dolů podle toho, která strana vyhrála volby; Francie zestátnila automobilku Renault za kolaboraci a mnohé přetrvalo. Státní vlastnictví tak ani v zemích EU není mimo tržní realitu, spíše jen mimo tržní teorii. S nedůvěrou k dogmatické teorii a praxi plánovaného hospodářství nedostavila se u nás po revoluci kupodivu nedůvěra k absolutizaci teorií obecně. Stát nemá především chránit trh, ale vytvářet příznivé prostředí pro podnikání svých občanů, tedy malých a středních podnikatelů, a pečovat o pestrost nabídky pro spotřebitele.
Republiková rada SZ se z podnětu svého vedení tuto neděli privatizacemi zabývala obecně i konkrétně již probíhající transformací ČD a návrhem ministra zemědělství Petra Gandaloviče na privatizaci Lesů ČR. Obě společnosti jsou pro další ochranu životního prostředí, a tedy pro zelené významné.
Jelikož existují v SZ pochybnosti, že započaté oddělení nákladní a osobní přepravy Českých drah je v souladu se zásadou transparentnosti, shodla se rada, že dceřinou společnost ČD Cargo je nutno nadále pečlivě sledovat, že o eventuálním vstupu strategického partnera je nutno vést koaliční jednání a že SZ musí mít v Poradní skupině pro transformaci ČD svého zástupce, má-li nést spoluodpovědnost za její průběh.
V případě lesů přijala rada po diskusi usnesení odmítající jejich privatizaci, nevyslovila však zásadní nesouhlas s přeměnou Lesů ČR na akciovou společnost. Do třetice bylo přijato rovněž doporučení adresované zeleným ministrům a poslancům, aby zvážili "nutnost transformace státních podniků na akciové společnosti, prodeje státních podniků a odprodej akcií vlastněných státem, protože neexistuje dlouhodobá koncepce a kontrola zajišťující efektivnost těchto kroků."
Zelení se tak postavili proti dalším privatizacím nejméně do doby, než bude známa celková strategie odstátňování. Kouzlo poučení z devadesátých let se skrývá v tom, že privatizace jako přednější zájem nemá sledovat tržní teorii, ale vyvarovat se nebezpečí tržní praxe.
