Jana Fajfrová rmi
K neobvyklému kroku přivedl mimořádně schopného šlechtice úmysl zachovat jedinečný prales pro potěchu budoucích milovníků přírody. V zakládajícím prohlášení inspektoru Františku Železnému napsal: "Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospodářského těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli ve skutek, aby se v této části žádné dříví nekácelo, stelivo nehrabalo a drobné dříví nesbíralo, zkrátka, aby vše bylo ponecháno v dnešním stavu."
Potomek francouzského rodu, usazeného v Čechách po bitvě na Bílé hoře, byl talentovaným vynálezcem a průkopníkem v mnoha dalších oborech lidské činnosti. Na svém panství Červený Hrádek dal podle vlastních návrhů zbudovat a používat dva parní stroje. Sepsal několik matematických pojednání. Proslul výrobou křišťálového skla, jehož výrobní proces zmodernizoval a zejména se proslavil vynálezem černého hyalitového skla, jehož tajemství dodnes zaměstnává znalce.
Buquoyova příkladu za 20 let následoval na svém šumavském panství kníže Jan Adolf Schwarzenberg, který z iniciativy svého lesnického personálu nechal zřídit další horskou pralesní rezervaci Boubínský prales.
Z původních 172 hektarů rozlohy Žofínského pralesa je dnes chráněno 97,72 hektaru, ale bývalo tomu i jinak. Krátce po převzetí panství stejnojmenným Buquoyovým synem Jiřím hrozilo lesu naprosté vymýcení, když bylo rozhodnuto o zmenšení rezervace na necelé dva hektary. Poté byly navíc v chráněných místech po mnoho let zpracovávány souše a vývraty. Absolutní zákaz těžby dřeva byl vydán až roku 1882. Proto nemá rezervace charakter skutečného pralesa, ale spíše ukazuje zbytky pralesa, který zde býval. Návštěvníkům je oblast ležící na úpatí a severních svazích Stříbrného vrchu zapovězená od roku 1991.
V komplexu pralesovitých porostů květnatých bučin a podmáčených smrčin převažuje buk, přimíšen je smrk a jedle. Najde se zde také javor klen a jilm drsný. Největším stromem pralesa byla jedle s výškou 51 m a stářím 425 let, kterou v roce 1975 zlomil prudký vítr.
Bylinnému patru vévodí kyčelnice devítilistá, regionálně charakteristickým druhem podrostu je řeřišnice trojlistá. Hnízdí tu nejen běžné zpěvné ptactvo, ale i kulíšek nejmenší a sýc rousný. Zajímavý je také výskyt tetřívka obecného nebo čápa černého.
Obdobný charakter má také devítihektarový prales Hojná voda, rozkládající se na svazích hory Vysoká nedaleko stejnojmenné obce při hranicích s Rakouskem. Na rozdíl od Žofínského pralesa je přístupný a opatřený tříkilometrovou naučnou stezkou. Obě chráněné lokality spadají do působnosti Správy CHKO Blanský les.
Koncepční síť státem chráněných území začala vznikat v roce 1933. Tehdy vyhlásilo ministerstvo školství a národní osvěty první státní přírodní rezervace, mezi nimi i Žofínský prales a Hojnou vodu. Do té doby šlo z ochranářského hlediska výhradně o iniciativu soukromých osob nebo spolků.
Na mapě ČR se v současnosti nachází 2194 maloplošných zvláště chráněných území, 25 chráněných krajinných oblastí a čtyři národní parky.
