Tomáš Pancíř, moderátor
Šance na zajištění udržitelného života na zemi se rychle uzavírá. Varuje dnes zveřejněná šestá hodnotící zpráva mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu, označovaná za dosud nejrozsáhlejší studii na tomto poli. Vyplývá z ní, že naše planeta už v příštím desetiletí dosáhne úrovně kritického globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Lidstvo má fakticky poslední příležitost zabránit tomu, aby tuto hranici překročilo, alespoň tedy podle té dnešní zprávy. Musí ovšem do roku 2030 omezit vypouštění skleníkových plynů na polovinu a v polovině století úplně zastavit emise oxidu uhličitého do atmosféry. A i když se tyto dva cíle naplní, budeme mít ještě asi poloviční šanci, že oteplení planety nepřekročí onen kritický bod. Naše pozvání přijal prof. Miroslav Trnka, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd a také koordinátor projektu Intersucho, dobrý den.
Miroslav Trnka, bioklimatolog, projekt Intersucho
Dobrý večer z Brna.
Tomáš Pancíř, moderátor
Ještě dodám, že oteplení planety nad 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předprůmyslovým obdobím je označováno za hranici, nad kterou by se lidstvo jen těžce vyrovnávalo s vlnami veder, sucha, záplav a dalších živelních pohrom, to jenom doplnění. Pane profesore, můžete krátce přiblížit, z jakých dat a prognóz a citovaná varující zpráva mezivládního panelu OSN vychází?
Miroslav Trnka, bioklimatolog, projekt Intersucho
Tak mezivládní panel pro změnu klimatu de facto shromažďuje vždycky v té konkrétní epizodě, v tom konkrétním cyklu. Tentokrát to bylo zhruba šest let. Údaje z veškeré dostupné vědecké literatury. Berou se samozřejmě ty články a ty periodika, která mají, řekněme, nejvyšší renomé a z nich potom skládá dohromady příběh podle předem dané osnovy, který právě schvalují ty jednotlivý členové toho panelu, což jsou primárně vlády jednotlivých států. Takže je to, řekněme, podle schválené osnovy zpracovaná skutečně impozantní analýza veškerých vědeckých poznatků, řádově z desítek tisíc svědeckých prací, které vznikají po celém světě primárně v tom období, řekněme, posledních 10, 15 let.
Tomáš Pancíř, moderátor
K tomu závazku udržet planetu pod kritickou hladinou oteplování se přihlásily prakticky všechny státy světa v pařížské klimatické dohodě z roku 2015. Ale vědci klimatického panelu v té dnešní zprávě odhadují, že se zmíněný globální cíl nemusí podařit naplnit. Je to oprávněná skepse?
Miroslav Trnka, bioklimatolog, projekt Intersucho
Já si myslím, že ta skepse je docela oprávněná, vychází i z aktuální geopolitické situace, že samozřejmě v ideálním světě, kde bychom se zabývali právě problémy životního prostředí a jejího zkvalitňování, tak bychom měli podle mě velmi dobrou šanci těch, řekněme, kýžených hodnot, snížení emisí dosáhnout, ale pokud vlastně to celé bude doprovázeno otřesy, které vidíme teď v konfliktu třeba mezi Ruskem a Ukrajinou, tak ta naděje poměrně rychle klesá.
Tomáš Pancíř, moderátor
Pokud se přesuneme z budoucnosti a ze světa k nám do současnosti. Tak nová zpráva mezivládního panelu OSN byla zveřejněna v den, kdy začíná astronomické jaro. Ovlivňují už stávající klimatické změny citelně nástup tohoto ročního období, jeho teplotní nebo srážkové průměry v české krajině?
Miroslav Trnka, bioklimatolog, projekt Intersucho
Tak já bych na začátek tak trochu v nadsázce řekl, že klimatologové začínají jaro už 1. března, tak podobně naše příroda letos začala to jaro o něco dřív, my i v naší přírodě vidíme příznaky postupného oteplování. Třeba na stránkách fenofáze.cz ukazujeme, jak se změnilo za posledních 60 let nebo téměř 70 let nástupy a klíčových fenologických fází v lužním lese na jižní Moravě. A tam je vidět, že ten posun je někde mezi 10, 14 dny. A letošní rok je takový nechci říct, že rozpačitý, nicméně jih našeho území, jižní Čechy, jižní Morava už téměř naplno začínají jaro a začali ho dřív než obvykle, zatímco severozápadní Čechy stále se drží toho průměru, průměrného data nástupu a v tuhle chvíli, řekněme, že jsou oproti Moravě docela výrazně opožděný, skoro o tři týdny.
Tomáš Pancíř, moderátor
Jak se s tím vyrovnává ekosystém v Česku a jaké podmínky se dají očekávat letos v Česku na jaře po té poměrně mírné zimě?
Miroslav Trnka, bioklimatolog, projekt Intersucho
Víte, ekosystémy se vyrovnávají s řadou věcí docela dobře, třeba to kolísání v enologických fází je poměrně značné i bez změny klimatu. A to, co nám způsobuje problémy, je čím dál, řekněme, větší extrémita a extrémita, která následuje krátce po sobě, kdy ty ekosystémy nedostávají příležitost se vzpamatovat, takže vidíme teď, měli jsme poměrně dlouhé sucho v období 2015-2019 a s každým dalším rokem suchým se s tím ekosystémy, třeba říční nebo vodní, vyrovnávali hůře, podobně na tom byly lesy, až to došlo do stavu, kdy jsme ztratili velkou část smrkových porostů pod 500 m a podobně. Můžeme očekávat v budoucnu podobný trend vývoje, to znamená, na první pohled nebudeme vidět žádné dramatické změny doufejme, ale ekosystémy se budou zásadně proměňovat. Já říkám takovou dobrou ukázkou toho, jak ten ekosystém se proměňuje jsou právě kulturní smrkové lesy, ale my bohužel vidíme podobné procesy i třeba v rozšiřování chorob listnatých dřevin právě v těch lužních lesích, které se nepodobají těm lužním lesům, ve kterých jsme pozorovali v fenologické fáze před 20 lety prostě a odumírají nám dokonce dominantní stromy, jasany na choroby, které jsme tady dříve neměli a bohužel vlastně s koncem třeba tohoto druhu v konkrétních lokalitách přichází docela zásadní proměna toho ekosystému, mění se druhová skladba a ubývá nám ptačí populace, zeslabují se. Takže vidíme, že ty dopady jsou prostě široké, ale v rámci lidského života se nepozorují úplně snadno, pokud si je pozorně nezaznamenáváme, protože zkrátka se odehrávají v horizontu několika let a upřímně, pokud někdo dokáže podle paměti rekonstruovat třeba jaro před 10 lety, tak to klobouk dolů, protože my většinou si pamatujeme ty tak 2, 3 roky zpátky.
Tomáš Pancíř, moderátor
Říká prof. Miroslav Trnka, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, na slyšenou.
ČRo Radiožurnál
