Nejstarším a zřejmě také nejznámějším národním parkem v Česku je Krkonošský národní park (KRNAP), od jehož vzniku uplyne 17. května 60 let. Hojně navštěvovaný ráj turistů, lákaných nejen nejvyšší českou horou Sněžkou (1 603 metrů), je oblastí s výskytem vzácných druhů flóry a fauny. Spolu s polským parkem tvoří KRNAP jednu z největších chráněných přírodních oblastí ve střední Evropě.
Jednou z hlavních událostí připomínky 60. výročí založení parku bude na podzim otevření nového Návštěvnického centra KRNAP v areálu bývalého augustiniánského kláštera ve Vrchlabí.
Nařízení o vzniku parku schválila československá vláda 17. května 1963. Historie ochrany tamní přírody však sahá ještě hlouběji do minulosti. První rezervaci vyhlásil hrabě Jan Nepomuk Harrach v Labském dole na Strmé stráni už v roce 1904.
KRNAP se rozkládá na 55 000 hektarech na území okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Na severu sousedí s polským Karkonoskim Parkem Narodowym (1959), s nímž má i společné logo.
V roce 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO. KRNAP i jeho polský protějšek jsou i certifikovaným přeshraničním parkem v programu celoevropské asociace Federace EUROPARC. Na území KRNAP se nacházejí rašeliniště, zařazená do seznamu světově významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy.
Na území parku jsou tři přírodní památky (PP): Slunečná stráň, Anenské údolí a Sklenářovické údolí.
Ve střediscích jako jsou Horní Mísečky, Harrachov, Pec pod Sněžkou, Rokytnice nad Jizerou či Špindlerův Mlýn mají lyžaři, turisté, cyklisté, skialpinisté i vozíčkáři k dispozici stovky kilometrů tras. K nejvíce obdivovaným místům Krkonoš patří podle jedné ankety KRNAP Obří důl, Mumlavský vodopád, meandry Labe, Pančavský vodopád, Kotel, Rýchorský prales či Modrý důl.
Na území KRNAP pramení čtyři řeky - Mumlava, Labe, Jizera a Úpa. Roste zde kolem 1 300 druhů rostlin (včetně endemitů jako jeřáb krkonošský či zvonek krkonošský) a žije přes 400 druhů obratlovců. Krkonošské klima je navzdory nevelké nadmořské výšce považováno za arktické a velehorské. Pohoří jsou dokladem značného geologického stáří, o čemž svědčí ledovcové kary, jezera či morény.
Od července 2020 je území KRNAP rozděleno na čtyři zóny péče, jde o zónu přírodní (A), zónu přírodě blízkou (B), zónu soustředěné péče o přírodu (C) a zónu kulturní krajiny (D). Zóna přírodní má 7 328,5 hektarů (20,2 procenta území KRNAP), zóna přírodě blízká má 8 097,3 hektarů (22,3 procenta území KRNAP), zóna soustředěné péče 20 730,3 hektarů (57 procent území KRNAP) a zóna kulturní krajiny 196,1 hektaru (0,5 procenta území KRNAP). Do té doby bylo území národního parku rozděleno do tří zón ochrany.
Zonace péče nemá vliv na pohyb osob na území národního parku. Pohyb osob nově usměrňují tzv. klidová území. V současné době jich je vyhlášeno osm. Tam, kde jsou klidová území vyznačena, je možné pohybovat se pouze po značených cestách. Klidová území zahrnují 22,2 procenta území KRNAP a většinou kopírují hranice původní první zóny ochrany.
Ochranu parku zabezpečuje Správa KRNAP se sídlem ve Vrchlabí, která spadá pod dohled ministerstva životního prostředí. Věnuje se řadě odborných, vědeckých a mezinárodních aktivit. Pod patronací má například i činnost Krkonošského muzea ve Vrchlabí, které vzniklo již v roce 1883. Správa KRNAP je členem několika mezinárodních institucí, jako například Federace evropských národních a přírodních parků či Světového svazu ochrany přírody.
V ČR existují kromě KRNAP ještě další tři národní parky, které jsou nejvyšší právní formou ochrany přírody. Největším je Národní park Šumava, zřízený v roce 1991. Nejmladším pak Národní park České Švýcarsko (2001) na Děčínsku s vyhlášenými pískovcovými stěnami. Primát nejmenšího drží Národní park Podyjí (1991). Jeho devizou je takřka panenská příroda, neboť oblast byla do roku 1989 součástí hraničního pásma nepřístupného veřejnosti.
ČTK
