JITKA VLKOVÁ, JANA KLÍMOVÁ
Ve státních podnicích je čekají testy z práva a účetnictví
Praha - Osmdesátku členů dozorčích rad největších podniků s účastí státu jako ČEZ, ČSA či České dráhy čekají ústní a písemné testy. Budou muset například sestavit finanční výkaz nebo odpovědět na otázku, jaký by měl být vztah dozorčí rady a managementu.
Audit naváže na platovou komisi, která stanoví odměňování pro manažery ve státních firmách. „Analyzujeme lidi z dozorčích rad osmi podniků ovládaných státem a zhodnotíme, jaká je jejich kvalifikace, jestli znají a umějí číst základní finanční výkazy a jestli mají elementární právní povědomí,” říká Monika Zahálková, partnerka firmy Industrial Advisors.
Ministerstvo si firmu vybralo zřejmě kvůli jejímu kolegovi Vratislavu Kulhánkovi, bývalému šéfovi Škody Auto, dnes předsedovi představenstva firmy AAA Auto a členovi několika dozorčích rad.
Trest za špatná rozhodnutí Informace o tom, kolik předseda, místopředseda a řadoví členové dozorčích rad berou, dostane na stůl Industrial Advisors a zváží, zda si je jednotliví radní zaslouží. Ministr financí Eduard Janota, který audit zahájil, se v minulosti vyjádřil, že by odměny měly být srovnatelné s podobnými společnostmi v Německu.
Pravidla pro odměňování dozorčích rad jsou dána směrnicí ministerstva - členové mají fixní plat, který vychází z výše základního kapitálu společnosti, počtu zaměstnanců apod. Odměna musí být na přiměřené úrovni, která odpovídá obdobným společnostem v Česku. V ČEZ například předseda dozorčího orgánu, ekonomický expert ODS Martin Kocourek, bere 100 tisíc měsíčně, místopředseda 80 a devět řadových členů 50 tisíc.
Takové odměny podle náměstka ministra financí Ivana Fuksy, neplaceného člena hned čtyř dozorčích rad, nejsou ve státních podnicích obvyklé. „Odměňuje se řádově v tisících, nejsou to třiceti-, padesátitisíce,” říká.
V současné době v radách sedí mix státních úředníků - zaměstnanců státu, kteří žádný plat za své rozhodování v podniku ze zákona brát nemohou. Druhou částí jsou lidé často spříznění s politickými stranami, kteří ve státní správě či politice donedávna působili. Ti dostávají plat a odměny.
Dochází tak k situacím, kdy za stát sedí v radě člověk, na něhož stát nemá žádnou páku a dotyčný nemusí hájit jeho zájmy. Zvažuje se proto, zda by lidé zastupující stát neměli být pouze zaměstnanci ministerstev. Podle poradce premiéra Michala Frankla by to mohla být cesta, jak zajistit státu přímou kontrolu ve firmách. Funkce v dozorčích radách jsou vnímány jako zdroj příjemných vedlejších příjmů za několik schůzek ročně. Na druhé straně je s funkcí v radě spojena také odpovědnost za její rozhodnutí. „Je tam kolektivní odpovědnost, členové ručí vlastním majetkem. Většina z nich si to ale neuvědomuje,” upozorňuje Zahálková.
Podle Frankla je ve hře varianta, že by stát úředníky pojistil na škodu způsobenou špatným rozhodováním při výkonu funkce v radě.
Zahálková argumentuje, že pojištění není řešení. Podle ní by přestalo být členství v dozorčích orgánech státem ovládaných firem takovým lákadlem pro nekompetentní lidi, pokud by nastal a byl medializován případ, kdy by některý člen byl skutečně potrestán. To se zatím nestalo.
Vrátit by se mohlo i odměňování úředníků ve funkci radních. „Není důvod, aby zástupce ministerstva nebyl ohodnocen, pokud to bude dělat dobře a odpovědně, pro dobro společnosti,” myslí si Zahálková.
