Podle kritiků Národního parku Šumava je nutné zastavit ekologickou katastrofu. Vedení parku se ale brání, že hájí zájmy přírody a postupuje tak, jak má
Šumava – Na Šumavě pokračuje s rostoucí intenzitou „kůrovcová válka”. Vznikla další petice, určená předsedům parlamentu a vlády, podle níž je nutné zastavit ekologickou katastrofu v Národním parku Šumava. Správa NPŠ se ale hájí, že nic nezanedbala, a tvrdí, že údaje o katastrofě jsou zkreslené.
Lesní inženýr a soudní znalec Karel Simon z Českých Budějovic spolu s dalšími kolegy vyhotovil petici, v níž se mimo jiné praví, že na Šumavě narůstá ekologická katastrofa. Žádají Miloslava Vlčka i Jana Fišera, aby nechali prošetřit rozsah skutečného zhoršení životního prostředí, zodpovědnost konkrétních osob za rozsah škod, zda se pracovníci státní správy v ochraně životního prostředí nedopustili korupce a zda nejsou čerpány veřejné finanční prostředky na zhoršování přírodního prostředí v NPŠ. Součástí petice je i Simonova zpráva, podle níž škodu na životním prostředí v NP od roku 1991 do konce roku 2008 lze odhadnout na 34 až 55 miliard korun, a lze přepokládat, že do konce roku 2009 vzrostly škody o dalších 7 až 13 miliard Kč. „Ještě v polovině roku 2009 uváděl NP (stejně tak vedení MŽP), že dojde ke stejnému rozsahu kůrovcových těžeb (119,603 m3) a odumření lesních porostů jako v roce 2008. NP uveřejnil, že k 31. 7. 2009 je zpracováno kůrovcové dříví v množství 51 790 m3, k 31. 8. 2009 ve výši 139 210 m3 a do konce roku 2009 je to již 297 960 m3. Pouze toto množství představuje od 1. 1. 2009 do konce roku 2009 dalších 851 hektarů holin, popř. vytěžených lesních porostů, kde se již nachází přirozená obnova. Lze předpokládat, s ohledem na současný stav, že rozsah odumřelých ploch se zvýšil na konci roku 2009 na 5000 až 6000 ha, což nemá v historii NP, ale ani i v předcházejících letech, obdobu,” uvádí Simon.
Park nesouhlasí
„Jde o účelovou akci, která nemá racionální jádro. Údaje uváděné v petici jsou z velké části zkreslené a naprosto v rozporu s poznatky současného poznání vývoje přírodních procesů. Působí dojmem zvýšeného zájmu o dřevní hmotu ke komerčnímu využití, nikoliv zájmem ochrany přírodních procesů v lesích zvláštního určení, kam jsou ze zákona zařazeny. Pokud se týká vyčíslení údajných škod, jde o naprosto odborně nepodloženou, kterou již několikrát vyvrátily orgány činné v trestním řízení. O ekologickou katastrofu tedy na Šumavě v žádném případě nejde,” reagoval na petici ředitel NPŠ František Krejčí.
Pět po dvanácté
O tom, že situace je vážná, ale svědčí i fakt, že NPŠ počátkem března jmenoval kalamitní štáb, který se bude zabývat zastavením gradace výskytu kůrovce na Šumavě. Podle mnohých to je ale pozdě. „Stalo se tak tři roky po orkánu Kyrill, čili jak se lidově říká, pět minut po dvanácté a po dvou letech ujišťování veřejnosti, že situace s kůrovcem je v národním parku pod kontrolou a rozsah zasažení, že je kolem 1 % rozsahu lesů,” okomentoval to například bývalý předseda svazu šumavských obcí František Nykles.
„Kalamitní štáb byl zřízen po velké kůrovcové těžbě v zásahovém území v loňském roce. Stalo se tak tedy na základě rozhodnutí vycházejícího z aktuálních relevantních informací. Cílem práce štábu je koordinovat jednotlivé organizační složky Správy Národního parku a CHKO Šumava k zastavení gradace lýkožrouta smrkového,” hájí se ale Krejčí.
