Správa Národního parku Šumava slaví v těchto dnech triumf. Pro svůj experiment získala bezvýhradné zastání u svého ministerstva životního prostředí, navíc se jí podařilo soustředit pozornost médií jen na svá tvrzení o stavu Šumavy v Čechách.
Veřejnost je tak se stále větší razancí přesvědčována o tom, že kůrovec je na Šumavě pod kontrolou a že výhrady mají jen regionální politici, kteří problému nerozumějí a jde jim pouze o prosazení kácení uschlých šumavských porostů.
Šíření kůrovce považují za alarmující, o čemž svědčí množství zjištěných ohnisek napadení lesů kůrovcem již i v lokalitách přiléhajících národnímu parku. Podle lesnických odborníků je tedy zřejmé, že obětí kůrovce budou brzy i další, na území národního parku zatím nenapadené smrkové porosty, a že škůdce se bude nekontrolovatelně a nezadržitelně šířit dál.
V tento čas už tedy nejde tedy jen o akademické diskuse o správnosti pasivního přístupu k budoucímu vývoji na Šumavě, ale o nesmírné škody, které tento experiment způsobí na hospodářských lesích českých i zahraničních vlastníků.
Za regionální politiky mohu potvrdit, že nechceme radit ani ekologům, ani zkušeným lesníkům, jak zabránit katastrofě, která se snáší na šumavské hvozdy. Trvám však na tom, že situace je vážná a že hrozí její dopady také do oblastí lesnictví, vodního hospodářství, místního rozvoje i cestovního ruchu, a proto žádám, aby se jí zabývala celá vláda ČR, jejímž rozhodnutím byl Národní park Šumava zřízen.
Současný triumf správy parku totiž není opřen o stanovení konkrétní zodpovědnosti za jeho celospolečenské důsledky.
